portál pro milovníky knih
Lampa

Carrie opět zažívá středoškolské peklo

název knihyCarrie

nakladatelstvíDobrovský

číslo vydání3. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2013

počet stran171 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7306-556-0

Carrie Whiteová nemá jednoduchý život. Mezi svými spolužačkami, sebevědomými a krásnými, vypadá jako „žába mezi labutěmi“  - podsaditá, s uhry na krku, zádech i hýždích a její vlasy jsou dokonale bezbarvé. A nevylepší to ani oblékání, stylem zamrzlé v nejkonzervativnějších padesátých letech minulého století. Carrie totiž vyrůstá jen se svou matkou, a ta je tak trochu – tak trochu hodně – náboženská fanatička.

Přidejte si neustálou šikanu, opovržení nebo prostě jen výsměch ze strany všech spolužáků a máte obrázek dokonalého středoškolského pekla. Jenže všichni ti posměváčci, všichni ti Oni (a hlavně  Ony), netuší jednu věc: Carrie ovládá telekinezi. A pohár její příčetnosti se pomalu ale jistě blíží svému naplnění...

Rozhněvaný mladý muž King 

Carrie je debutový román Stephena Kinga, který i po čtyřech desítkách let od svého prvního vydání patří k nejzmiňovanějším a nejznámějším autorovým knihám. Do značné míry i proto, že v kinech momentálně narazíte již na několikátou filmovou adaptaci. Vzhledem k žánrovému řazení filmů a pochopitelně dík pověsti Kinga samotného však může ty, kteří po knize sáhnou poprvé, čekat nejedno překvapení.

Jednak je King známý jako autor (a fanoušek) velkých, rozsáhlých románů. S trochou nadsázky můžeme poznamenat, že jak nemá King aspoň čtyři sta stránek, tak to není King. Jenže Carrie jich nemá ani dvě stě. A to ještě velkou část knihy tvoří metatexty – ukázky z fiktivních knih a studií pojednávajících o případu Carriety Whiteové, často řadu let po událostech, o nichž román vypráví, a také dokumentů či prostě nápisů dokumentujících náladu v městečku Chamberlain, kde se příběh odehrává.

Ale hlavně: Carrie není horor. Pokud pomineme fakt, že Carrie si prožívá svůj vlastní horor každý den. V mnoha ohledech se jedná o velmi kruté drama ze střední školy, kde sice je jakási přidaná hodnota v podobě motivu paranormálních schopností, ale upřímně: závěrečný masakr, který Carrie rozpoutá, nemá budit děs, má přinést drastickou katarzi, je uvolněním nahromaděné frustrace postavy i čtenářů.

Stephen King je v tomto románu, jako tolikrát v rané fázi své  kariéry, mladým naštvaným (klidně dosaďte expresivnější výraz) mužem – a také velmi syrovým a ještě nevypsaným. Ony zmíněné metatexty, pro něž mnozí Kingovi fanoušci román vyzdvihují a oceňují, považuji za znouzectnost.

King si prostě ještě nebyl jistý v tom, jak čtenáře uchopit a naservírovat mu všechny důležité informace přirozeně. Pomáhá si tedy flashbacky i flashforwardy, jak jen může. Jeho „odborné studie“ však toliko klouzají po povrchu, jsou vlastně jen slovní omáčkou; ale to co King říct potřebuje, to do nich ukryje.

Přesto je vidět, že tento styl mu úplně nesedne (však se k němu také v takové míře nikdy nevrátil a vydal se cestou tradičnějšího vypravěčství, kde jsou důležité věci skryty v monolozích nebo výstavbě scén). A zakrýt toto „zaváhání“ pomáhají dvě věci. Jednak je kniha krátká, takže King, mistr v intuitivním střídání tempa, svého čtenáře prostě strhne. A pak, je zde ústřední drásavý příběh (který svou sílu dokazuje i ve zmíněných filmových adaptacích, především v té aktuální – byť třeba na takovou vychytávku, jako je závěrečná knižní konfrontace Carrie a její matky, neměl odvahu ani Brian de Palma v dobách Nového Hollywoodu).

Carrie bude krásná... 

Na začátku sedmdesátých let byl King svědkem týrání jisté nevzhledné  dívky. Její spolužačky ji týraly a vysmívaly se jí  – ovšem relativně v mezích. To, co odstartovalo skutečné  zavržení, byl až pokus pronásledované vymanit se ze škatulky „ošklivý otloukánek“ - nové šaty, líčení... a z toho vyplývající narušení statu quo. Protože tohle se neodpouští. Lidské společenství potřebuje „slabé“ kusy.

To je jeden ze zdrojů inspirace Kingova románu. Ovšem je třeba si uvědomit, že sedmdesátá léta zkoumala člověka jako dravce soustavně – mstitelské filmy nebo snímky Sama Peckinpaha (především Straw Dogs) budiž příkladem. Příběhy o tom, jak je člověk člověku vlkem a jak tenký je nános civilizace. A ve středoškolském prostředí, na maloměstě, které King tak dobře znal, to je prostě výherní kombinace.

King navíc nespoléhal jen na jedno téma. Na minimálním prostoru jich rozehrál až marnotratně hned několik. Tragické události odstartuje Carrieina první menstruace, ke které dojde ve školních sprchách. Nebohá dívka, z domova absolutně nepřipravená na „jízdní“ řád ženského těla, je vyděšená a zhroutí se. Tělesnost a sexualita se setkává se zobrazením světa dětské krutosti. Carrie je ztracená a její spolužačky mají pykat za svůj smích a krutost – vtip je ovšem v tom, že onen trest je zároveň pokáním pedagožky, které samotné se Carrie dost hnusí. A tak se na sebe začnou nabalovat jednotlivé události...

Chris Hargensenová, třídní tyranka se nebude moci účastnit maturitního plesu a přísahá Carrie pomstu. Premiantka Sue Snellová nahlédne do svého nitra a pochopí některé velmi ošklivé věci o sobě samé – a pokusí se vykoupit tím, že poprosí svého chlapce, aby na ples doprovázel právě Carrie. A samotná Carrie začíná zkoumat své schopnosti...

Motivace postav se proplétají, pozitivní i negativní, a vše směřuje k jedinému logickému konci. Dobré skutky musí být po zásluze potrestány a zlé skutky musí dojít odplaty. Městečko Chamberlain zažije noc hrůzy a smrti. Ale než se tak stane, King vypálí od boky několik velmi bolestivých postřehů o fungování středních škol, o fanatismu a lidské malosti... ale také sarkastické vtípky (jméno Carrieina učitele angličtiny) a překvapivé poezie.

A tím nemám na mysli jen úryvky z písní Boba Dylana. Vzpomeňme věty jako „Dívky hrály první hodinu volejbal a jejich ranní pot byl lehký a svěží.“ - která předchází krvavé scéně menstruace a dává do kontrastu dívčí sny a nevinnost, čistotu, s brutalitou a špínou těla. Ale to, čím si King vytesal literární pomník už tehdy, je pár vět, které předchází odchodu hrdinky na ples...

„Nakonec ze sebe bezmocně vypravila: ,Líbím se ti?´

,Jsi krásná,´ odpověděl.

A ona byla krásná.“

A kniha Carrie byla silná. Ztraceně silná. A je taková i dnes. Asi stokrát víc než nepovedené filmové adaptace pokoušející se tragický příběh vtlačit do bezpečných vod hororu pro náctileté.

Tagy:klasika
zpět na přehled05.11.2013 09:23,