portál pro milovníky knih
Lampa

Budete u komiksu o etiketě tlouct Špačky?

Ladislav Špaček, nejznámější český zastánce a zachránce etikety, nejspíš dlouho přemýšlel, co by ještě mohl vymyslet, aby zásady slušného a dobrého chování dostal mezi český lid, který je, přiznejme si to, potřebuje jako prase drbání. Řešení bylo nasnadě. Komiks je u nás už konečně nejen populární, ale také etický!

Ve spolupráci s Lukášem Urbánkem proto Ladislav Špaček vytvořil poměrně objemnou publikaci, která se mohla stát ideálním vánočním dárkem. Bohužel komiks má kromě nesporných pozitiv i několik vad. První se dá najít už ve velkolepé výpravě. Kvalitní papír zvyšuje cenu a za 499 Kč by si v takovém případě zasloužil i tvrdé desky. Měkké mu příliš nesvědčí.

On to vlastně komiks není...

Druhá výtka se týká také formy. Název je totiž zavádějící. Komiksová etiketa totiž místy není příliš komiksem. Definice pojmu komiks podle Scotta McClouda zní: Záměrná juxtaponovaná sekvence kreslených a jiných obrazů, určená ke sdělování informací či k vyvolání estetického zážitku. Ve Špačkově případě bohužel dost často dochází k porušení oné juxtaponované sekvence. V zásadě tak můžeme říci, že jde o nejvíce a nejkomplexněji ilustrovanou knihu o etiketě, jaká u nás a možná i jinde ve světě vyšla, s prvky komiksu.

Upřímně řečeno je ale předchozí výtka povýtce zbytečná pro kohokoli jiného než pro komiksové teoretiky. Ladislav Špaček nikdy nehodlal psát Batmana, a tak si může dovolit pojmout komiks po svém.

Účel ale splní...

Uzavřeme proto část recenze věnovanou formě (navíc je třeba přiznat, že tu a tam se v knize komiks dle svých pravidel skutečně objeví) prostředky, které naopak fungují. Pokud totiž budeme hodnotit edukativní stránku počinu, povede si Ladislav Špaček naopak velmi dobře. Každá kapitola končí textovým shrnutím pouček (navíc křiklavě žlutou barvou na černém podkladu s černým písmem, což je kombinace k nepřehlédnutí). To, co si čtenář přečetl v ilustracích, servíruje mu zde autor černé na žluté, čímž dochází k repetici vedoucí ke snazšímu zapamatování.

Také schematická kresba evokuje učebnicový ráz. Po nějaké dynamice bychom se tu poohlíželi marně, Lukáš Urbánek volí až ikonické výtvarné provedení, které se k podobnému typu publikace možná hodí vůbec nejlépe. Vhodně vybraný je i vypravěč, tedy Ladislav Špaček oblečený do žlutého obleku, trička s E na prsou a škrabošky evokující superhrdinu (který má ke komiksu nejblíže z celé knihy).

Etiketa s etiketou kvality

A nyní už k obsahu, k části, které není co vytknout. Špaček se zde snažil vybrat situace z denního života, do kterých se může dostat zhola každý. Zde se tedy obsah s formou dokonale snoubí, Špaček jako zkušený matador etikety nezdržuje vysvětlováním případů, s nimiž přijde do kontaktu jen mizivé procento populace. Navíc ve zvoleném pojetí by mohly jemné nuance diplomatické etikety působit komicky. Přesto se nevyhýbá ani tématům, jako je například recepce, a vysvětlí i několik základních pravidel a faux pas hrozících v cizích zemích.

Závěrem lze říci očividné: Komiksová etiketa je užitečná kniha, která jen trochu neví, co si se sebou počít. Tak, jak Ladislav Špaček bez obtíží radí v oblastech etikety, mohl se možná poradit i s nějakým nakladatelem, který se komiksu věnuje. I v samotné Komiksové etiketě se totiž praví, že si musíme pomáhat. Takže i když kniha zcela zaručeně nemíří na komiksové fanoušky, mohla dopadnout lépe.