portál pro milovníky knih
Lampa

Brutto je zpět a jiný pohled na věc taky

název knihyFuck of people

nakladatelstvíLABYRINT

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

autor

jazyk vydáníČeština

literární formakomiks

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-87260-35-7

Další ročník KomiksFest!u je úspěšně za námi a nastává čas na recenzi dvoukomiksu Brutto číslo dva, který vyšel právě ke zmiňované akci. Také tentokrát jde o příběhy, které byste v komiksu nehledali, ale snad právě proto je jejich výpověď tolik autentická.

V prvním komiksu zachycuje Jaromír 99 autentickou výpověď Reného Plášila, recidivisty, jehož proslavil dokument Heleny Třeštíkové, z věznice v Drahoňovicích. V zásadě se jedná o pokračování dokumentu, které vzniklo v rámci projektu Věznice: místo pro umění. Zejména v tomto kontextu lze jen těžko určit, zda je absurdnější samotný projekt, nebo komiks, který není ničím jiným než obžalobou českého soudnictví a zejména pak vězeňství.

Nezkorigovaný Plášilův text je doprovázen klasickou kresbou Jaromíra 99. Černá a bílá. Den a noc. Lepšího českého komiksového výtvarníka pro zachycení agónie ve věznici bychom asi jen těžko hledali. Po příběhu se v komiksu pátrá jen těžko, bez znalosti konceptu není příliš viditelný. Přesto je právě Fuck of people důkazem dospělosti naší komiksové scény, která se z banálních příběhů a zápletek dostává ke konceptuálnímu umění překračujícímu veškeré škatulky.

Jakoby z druhé ruky se dozvídáme, že René měl po uvedení dokumentu dobré období, ve kterém nejenže obrážel české luhy a háje se svým příběhem, ale také měl vztah s osmnáctiletou Terezou. To, že o něm píše - tedy respektive o jeho konci - ve vězení, napovídá mnoho o tom, jak složitá může být komunikace jak mezi lidmi, tak mezi jednotlivci a systémem. V obou případech René, zdá se, prohrál.

Pricezna na klíček

Druhý komiks je po výtvarné stránce jakousi záměrnou parodií na realitu ve stylu hvězdného Dava McKeana (který ostatně navštívil letošní KomiksFest!). Urputně žalující fotografie Petry Röslerové dokreslované rádoby dětskými malůvkami jdou ruku v ruce s textem Antonína Hlase.

Jeho text využívá ke slovním hříčkám nejen překrucování českých slov, ale v hojné míře také angličtinu, kdy v „pohádkovém" vyprávění využívá cizí výslovnosti k dosažení jakési pochybné komičnosti, která místy funguje, ale jinde působí poněkud násilným dojmem. To samé se dá říci i o výtvarné stránce, ale zároveň musíme vzhledem k precizní propracovanosti celého dílka připustit, že právě to byl autorský záměr. Pokud ano, vyšel dokonale. Komiks se totiž pokouší zachytit současnost. Jedná se takříkajíc o příběh ryze o dnešku, dokument doby postihující veškerá negativa a problémy, s nimiž se česká společnost potýká.

Pěkná vepřárna

Pro ilustraci postačí uvedení textu z první stránky komiksu: „Zbylo nezbylo jedno království. A v něm se žilo nad míru a v blahobytu. No vy bláho, co tam vám dali zakusit! Konzum na každém rohu a pokaždé bylo čím se dožrat. Státní archlívy plné vepřů..." a tak dále ve stejném stylu bez přestávky až do konce. Komiksy Brutta nejsou sice dlouhé, ale styl pohádky v kombinaci se slovní ekvilibristikou se zají poměrně rychle a v kombinaci s tématem to platí dvojnásob.

Röslerová (údajně revolucionářka) a Hlas nezapomněli skoro na nic. Politika, konzum, banky, krize, drogy, média, graffiti a dokonce i láska. Všechno, co lze nenávidět a čemu se lze při dnešku vysmívat. Všechno zkažené a nízké, či obojí v kombinaci. Dokonalý obrázek doby? Ale nikoli. K objektivitě chybí pohádce O princezně setkání s druhou stranou mince, se světem přežívajících hodnot existujícím paralelně ke světu zvráceného konzumu. Možná že jej autoři marně hledali, a pokud jej mají doma, nenechali k němu čtenáře přičichnout a nechají jej plahočit se smrdutým bahnem reality všedního dne, ve kterém i poslední šance na jakous takous naději na něco lepšího vyznívá jako pokroucená parodie.

Každopádně se jedná o generační výpověď žalující na všechny a zejména i na autory samotné. Kdyby totiž vyšel jejich záměr stoprocentně, neskřípala by vám ona lehkost, o niž se celý text snaží, mezi zuby.

Závěrem nezbývá než poděkovat nakladatelství Labyrint k jeho celkovému konceptu, který vydání a potažmo i vznik obou komiksů umožnil. Brutto se svým druhým dílem stalo nositelem stejné vlajky jako Labyrint Revue, jen v jiném médiu. Pokud vám ještě není všechno jedno, určitě stojí Brutto za přečtení, a hlavně za diskusi.

Tagy:komiks