portál pro milovníky knih
Lampa

Bohužel bohudík.

Soubor říkanek Já mám v krabici cukr a krupici od Ilony Eichlerové a Jany Havlíčkové (Portál 2009) vybízí k úvahám, jak se k sobě mají text pedagogický s uměleckým. Knihu lze totiž nazírat ze strany logopedické nebo/a ze strany poetické. Obě autorky, povoláním klinické logopedky, dle doslovu nevedla k sepsání knihy potřeba předat malým čtenářům, lépe posluchačům (kniha je určena pro děti od pěti let), niterná sdělení, kratičké příběhy, ponaučení, nebo pohádky. Autorky postupovaly jaksi opačně, než bývá u psaní básně obvyklé. Neměly obsah a nehledaly pracně slova, nýbrž měly slova, která se snažily poskládat do smysluplných rýmovaných celků – říkanek.

Žánr logopedické básně

V našem případě jde o básničky zaměřené konkrétně na procvičování hlásek R a Ř. A to nikoli jen samostatně, ale vždy ve vybraném hláskovém okolí (důraz je kladen například na skupiny -DR-, -TR-, -KR-, -BR- atp.). Každá říkanka je tak přesně cílena a vyskytují se v ní tedy slova, která v sobě buď hlásku R nemají vůbec, nebo mají pouze jednu určitou hláskovou skupinu. Pro lepší ilustraci: báseň k procvičení skupiny -TR- tedy v sobě může nést slova trhat, ostružiny, štrúdl, strašidlo, troubit, trnka, ale už ne kreslit, královna, žralok, Barunka, což jsou slova použitelná zase v jiných říkankách. Ergo autorky se zde snažily sestavit smysluplné, uchu lahodné a chytlavé veršovánky, které nejenže určitá slova obsahovat musela, ale určitá slova obsahovat naopak nesměla. A to, přiznejme, už je pořádný autorský ořech.

Po logopedické  stránce nelze knize vytknout naprosto nic – autorky postupují v duchu logopedického nácviku od jednodušších hláskových skupin k těžším, říkanky nemísí jednotlivé skupiny hlásek, samotné hlásky -R- a -Ř- se nacvičují nejprve na počátku, po té na konci a až na závěr ve středu slov. Srdce logopedovo plesá, neboť (proč si to zastírat) verše, pomocí kterých odborně a cíleně učíme svoje děti mluvit, mají ve valné většině naprosto otřesnou básnickou úroveň. Rým v nich vzniká pro rým, smyslu abys pohledal. Začasto nejde než o volné řazení potřebných slov, takže poeticky dílka připomínají produkci dětí prvního stupně základní školy. A ne-li, jde zhusta o říkanky, které si logopedi vymýšlí sami. Cíl „naučit“ naprosto válcuje jakékoliv volání po obsahové či formální kvalitě.

Toho si jsou autorky zřejmě vědomy, a tak seč to jde, snaží se svojí knihou žánr „logopedické básně“ maximálně povýšit. Většinou se jim to daří. Sbírka se drží jednoduché poetiky sdružených či střídavých rýmů, obsahuje básně hravé, vycházející z dětského světa; verše jsou konkrétní, dobře představitelné; najdeme tu rozpočítadla (říkanky Trhání, Rozpočítadlo), slovní hříčky (žralok jako zvíře versus žralok v botě v básničce Žralok), pohádky (Pohádka), básničky s ponaučením (Drnda), bajky (Dráček). Říkanky příjemně kolidují mezi spisovným jazykem a hovorovými výrazy (Ráček – rak tam hodí zpátečku; Kufr – Franto, pojď sem, ale fofrem atd.).

Na jednu stránku se většinou vešla jedna báseň vysázená dostatečně velkými písmeny, aby si ji mohl přečíst i čtenář začáteční, každá je doprovázena vlastní ilustrací, a sbírka tak je přehledná pro čtenáře a poutavá pro posluchače. Vyhovuje formátem (19 x 17cm), který padne do ruky a lze jej číst takřka kdekoli a takřka kamkoli schovat. Vázaná v tvrdých deskách a celá vyvedená na křídovém papíře kniha přesto není těžká. Zkrátka dílem si dali práci autorky, ilustrátorka i vydavatelství.

Když píle nestačí

Jenže k oněm jenže: Máme-li být k této sbírce spravedliví, je nutno měřit všem jejím básním stejně. A tak je třeba konstatovat, že přes zjevnou autorskou píli sbírka obsahuje dost básní, které v lepším případě pokulhávají (Brouček pije brčkem, jeho bráška kope míčem a společně si dají broskev) nebo jim jakýkoli, byť by byl dadaistický či surrealistický, smysl a poetika chybí. Za takové ocitujme třeba říkanku Dalibor – Dalibor má vor, / sed mu na něj škvor. / A veliký komár, / co sed na můj pohár, / letí na javor. Z básně dává smysl pouze první verš, pak už se čtenář/posluchač pouze marně ptá, co tam dělá komár, odkud se vzal pohár a proč proboha letí komár na javor. A podobných přehmatů je v knize víc: v básni Za groš si hrdina místo nefunkčního gramofonu nekoupí například trupku nebo magnetofon, nýbrž kupodivu koš. A podobné neobratnosti lze nalézt i v básních Hrad Křivoklát, Soused, Růžička, Šrouby, Hromobití, Obr atd.

Autorky si také často pomáhají vytvářením veršů pomocí  zdrobňování a řetězení – Radku, Ráďo, Radečku (báseň Ráček); Franta, Frantík, František (Franta); šrouby, šroubky, šroubečky (Šrouby); ryby, rybky, rybičky (Rybička) atd. To by ještě nebyl takový problém, kdyby se takové usnadnění tvorby textu v knize neobjevovalo jako refrén tolikrát. Stejně tak v říkankách jdoucích po sobě se často opakují stejná slova. A tak slovo groš (pro děti rozhodně neběžné) se objevuje v básni Za groš a v Gratulaci, či jméno František či Francie v básních KufrFranta atd. Navíc jde o básně jdoucí hned po sobě, tudíž určené k procvičení stejné hláskové skupiny -GR-, v druhém případě -FR-. Čili: autorky budují dětem artikulační zázemí, ale použitím totožných slov v různých básničkách v podstatě jen zmnožují již řečené a slovní zásobu dětem příliš nerozvíjejí.

V říkankách se tu a tam objeví stylistická odchylka: tak v Popletovi je verš To se dělá tohleto? Ve Vyklopených hruškách se objevuje apostrof v hovorové podobě slova, což neodpovídá aktuálnímu úzu češtiny – Klidně si vem ´/ z hrušky je džem. Když už ale autorky či editor apostrof uplatňují, proč ne důsledně? Totožný jev ve slovech daj (Brouček), vlez, sed (Dalibor) se obešel bez znaménka. Je zde i říkanka Proč natolik inspirovaná obecně známou písní Proč, proč, proč, pro slepičí kvoč, až to trochu zavání plagiátorstvím. (Jen pro srovnání text písně:Proč kopřiva pálí, / proč se lenoch válí. / Proč? Proč? Proč? /Pro slepičí kvoč. / Proč jsou v sýru díry, / proč maj raci kníry. / Proč? Proč? Proč? / Pro slepičí kvoč. / Proč má zebra proužky, / proč má škola zkoušky. / Proč? Proč? Proč? / Pro slepičí kvoč. A vedle toho básnička z citované knihy: Proč prská prskavka, / proč voní voňavka, / proč prodavač prodává, / proč nám věci nedává, / proč má kapr šupiny, / proč jsou v létě prázdniny? / Proč, proč, proč? / Pro slepičí kvoč!)

Kam šel Šrek

Ilustrace Evi Rémišové jsou barevné, veselé, usměvavé, zkrátka optimistické. Ovšem rovněž drobet obsesivní. Ilustrátorka jako by se bála prázdných míst (v obrázku). Zřejmě proto zapleveluje svá díla kytičkami, ptáčky a motýlky, které nenesou žádný význam, neodkazují k textu, jen ho vycpávají (možná lépe přecpávají). Vypadají stále stejně, v případě kytiček a motýlků se mění pouze barva křídel či okvětních lístků z červené na růžovou nebo modrou. V knize je čtyřiašedesát „exteriérových“ ilustrací, v nichž je přítomno bezmála dvě stě těchto vycpávek. Připouštím, že takovéto počty jsou také lehce obsedantní, ale ono vám to nedá. Stejně jako když řečník stále používá totožné vycpávkové slovo, také to svádí k počítání nikoli k poslouchání. A přitom to jinak milým obrázkům zbytečně škodí. Větší prostotou by autorka jednak docílila přehlednosti, v ilustracích by se dalo lépe dýchat, a byly by i hezčí.

Někdy méně  je více. Kdyby kniha obsahovala o dvacet kvalitativně pochybných básní méně a o dvacet procent méně kytiček, ptáčků a motýlků, byla by prvotřídní. Logopedicky i poeticky. Takhle jde umělecky pouze bohužel, logopedicky zaplaťpánbůh o zdařilé nakročení správným směrem.

P. S.: A na závěr malé vlastenecké povzdechnutí (které ovšem s kvalitou knihy nemá naprosto nic společného). Zvláštní pro mě bylo setkání s básní Šrek (Šel tudy Šrek, / to jsem se lek. / Co z toho mám? / Na noze šrám.). Je zajímavé, jak se reálie zahraniční literatury či kinematografie dostávají do povědomí nejen dospělých, ale především dětí. A to dětí velmi malých. Autorky jistě oprávněně počítají s tím, že děti postavu Šreka znají. A možná bychom byli překvapeni, o kolik víc dětí zná amerického obra proti dejme tomu českému Otesánkovi.