portál pro milovníky knih
Lampa

Banda 2: Kde končí humor a začíná morbidita?

Nakladatelství BB/art vydalo pokračování komiksu Banda, o kterém jsme již na Knihožroutovi psali. Druhé díly jsou povětšinou recenzentskou můrou, protože vše podstatné již bylo řečeno u prvního dílu a málokdy se stane, že by dvojka v jakémkoli ohledu zásadně překonala jedničku. Pochopitelně ani u Bandy tomu není jinak, ale píše ji legendární komiksový scenárista Garth Ennis, takže je o čem psát.

Protentokrát bychom se mohli zaměřit na autorovu práci s morbiditou. Mnozí by s klidem řekli, že Garth Ennis není morbidní, ale že má velmi černý smysl pro humor. Ovšem to budou milovníci filmů Quentina Tarantina. Pro zbytek populace bude Ennis tak trochu géniem odpornosti.

Autorovi přitom musíme přiznat jednu věc. Nestagnuje. Stále se vyvíjí. V praxi to znamená, že si na komiksových stránkách dovoluje stále víc (i když je pravda, že překonat Preachera z počátků jeho kariéry není vůbec jednoduché). Morbidita, ale i trapnost situací, kterou přímo bytostně prožívají i jeho čtenáři… Všechno stále lépe vybalancováno, aby byli fanoušci spokojeni.

Ponížení a poražení

A Banda se ke zvrhlé exhibici hodí přímo dokonale. Banda je parta normálních lidí čelící superhrdinům, kteří jsou daleko zkaženější, než si veřejnost vůbec myslí. Už to samo o sobě by stačilo, ale Garth Ennis superhrdinství ponižuje kvůli všem čtenářům komiksů na světě, kteří si uvědomili, že už se musí holit, a stále k nim nepřišel žádný mimozemšťan, který by jim nabídl udělátko, díky němuž získají nadpřirozené schopnosti.

K maskovaným hrdinům choval Ennis despekt odjakživa (nikdo nikdy neponížil Green Lanterna jako Ennisův Hitman), ale až v Bandě dává průchod všem svým starým pubertálním frustracím, ze kterých se na stránkách komiksu dehonestujícího všechny nadlidi vypisuje všem čtenářům pro radost (nebo k jejich hrůze).

Pomilovat do sedinky…

Díl první představoval - jak už to bývá - expozici. Seznámili jsme se s postavami, u některých jsme pochopili jejich motivy, u jiných zůstávají v rámci důmyslně odvedené práci se scénářem doposud utajeny. Druhý díl poskytuje oázu klidu, kdy si může matador natolik zkušený jako Ennis takříkajíc odfouknout. A tak přivádí na scénu hrdinu, který má nutkavou potřebu pomilovat všechny a všechno do sedinky. Eufemicky řečeno.

Pracovat s podobným motivem alespoň trochu vkusně zvládne jen opravdový mistr. Pochopitelně vždy je důležitý motiv. Inkriminovaný superhrdina „naštěstí“ trpí krutými výčitkami svědomí a v situaci se neocitl kvůli pochybným sexuálním potřebám, ale po neobjasněném zásahu zvenčí (tento zásah byl jiného než fyzického charakteru), a tudíž je všechno eticky v pořádku, neboť se snaží najít na svůj problém lék.

Přesto jde kupodivu o vedlejší motiv - naneštěstí je tak nutkavý, že si jej čtenář zapamatuje podstatně lépe než fakt, že Banda řeší případ mladého mrtvého homosexuála, který se zamiloval do superhrdiny. A resumé? Tato skutečnost je neoddiskutovatelně mnohem morbidnější, než celý případ s protaženými otvory. Bohužel je téměř jisté, že přesně to byl autorův záměr.

Nadměrná velikost pa ruski

Ani druhý příběh není veselejší (i když 95 % všech, kteří si Bandu dobrovolně koupí, se bude popadat za břicho smíchy). Tentokrát se celá netradiční jednotka vypraví do Ruska, aby přišla na kloub tajnému spiknutí, které má skutečně velmi hluboko zapuštěné kořínky. A ani zde nebudeme ušetřeni obsedantní potřeby po ukájení. Je škoda, že se hrdina předchozí epizody nesetkal s hlavní zápornou postavou ruského příběhu. Droboučká černovláska má ráda erotické pomůcky nadměrné velikosti, což může, ale nemusí být záměrný kontrast k předchozímu příběhu (nebojte se, komiks není příliš explicitní).

Krom této libůstky je také jednou z nejmocnějších hlav organizovaného zločinu v Rusku, a tak se můžete těšit na obličeje zdobící pizzu, sovětské superhrdiny, lámající se končetiny a vybuchující hlavy. Ennis se rozhodl na svých čtenářích nešetřit a naložit jim víc, než jsou zvyklí. Doba už je taková.

A pochopitelně je to celé nadsázka a humor místy černější než plíce kuřákova. To když máte shovívavou náladu. Pokud ji nemáte, je Garth Ennis na stará kolena ještě morbidnější, než býval dřív. A to je, věřte nám, neskutečný výkon.

Tagy:komiks