portál pro milovníky knih
Lampa

Až Vrána promluví… Jiný návrat legendy

název knihyVrána.

nakladatelstvíMartin Trojan - 3-JAN

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2013

jazyk vydáníČeština

literární formakomiks

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-86839-73-8

James O’Barr je muž jednoho komiksu, jehož jméno zní Vrána. Kultovní příběh z roku 1989, kterého se prodalo více než 750 000 výtisků po celém světě a který autor celá léta přepracovával, aby s ním byl definitivně spokojený. Nemenší úspěch měl film z roku 1994, při jehož natáčení zemřel Brandon Lee. Tolik známá fakta. A nyní nový komiks. Vrána: Soumrak bohů.

Pro čtení tohoto komiksu je nezbytné, aby si čtenář přečetl úvod samotného O’Barra, ve kterém zazní tato památná věta: „Dal jsem mu (kreslíři Jimovi Terrymu) základní dějovou linku béčkového filmu a on z ní udělal prvotřídní oskarové drama.“ U druhé poloviny prohlášení bychom měli vzít v úvahu autorskou licenci. Ovšem začátek je vůči čtenáři stejně otevřený, jako je O’Barr ke svým čtenářům na diskusích. Velice.

 O’Barr vzpomíná i na to, jak tuto povídku před lety nabízel do jakéhosi sborníku. Bylo to v období, kdy mu chyběla poslední kapitola Vrány a on nemohl prakticky na nic jiného myslet. Povídka zapadla, dlouhá léta ležela ladem a nakonec zase vyplula na povrch. Ani po letech se nezdálo, že by bylo lepší, kdyby zůstala pohřbena pod prachem dějin, a tak se O’Barr rozhodl, že ji nechá zpracovat kreslíře Jima Terryho, kterému dal v tvůrčím procesu volnou ruku.

Nebylo to špatné rozhodnutí. Jim Terry oplývá expresívním stylem, který se k ději plnému násilí kdesi v nespecifikovaném koncentračním táboře velmi hodí. Kresba přitom není hyperrealistická realistická, čímž koresponduje s původní Vránou. Zde ale veškerá podobnost končí. 

Fanoušci oslavují O’Barrův návrat ke Vráně, přitom skutečnost je poněkud odlišná. O’Barr se vrátil k námětu z doby vzniku Vrány. Navíc k námětu, který rozpracovává mýtus příběhu, nikoli jeho děj. A je to tak dobře, protože vracet se na místo činu by bylo v tomto případě nemožné.

V prvním komiksu se O’Barr vypisoval z tragické smrti přítelkyně. Podal omračující výpověď o vlastní psychice, která shodou okolností zasáhla široký okruh lidí. V Soumraku bohů je tomu jinak. Subtilnost původní Vrány je ta tam, zbývá jen nacistické běsnění v koncentračních táborech. I když smysl pro komorní drama se projevuje i zde.

O’Barr přivádí na scénu důstojníka SS, který hraje o život šachovou partii se Židy, které mu přivezou vlaky k likvidaci. Nestvůrné představení, kde hlavní roli hraje deprivant z panské rasy, jenž se snaží za pomocí neférové hry s vystresovaným protivníkem přesvědčit sám sebe o své nadřazenosti, je skutečně emotivní. 

Šachy hrají jednu z hlavních rolí v celém nekomplikovaném příběhu, jejich partie rozhodne o osudu všech zúčastněných. A pak přichází na scénu Vrána. Šroubovaným jazykem komunikuje se svým vyvolencem, který je vyrván smrti ze spárů, aby spáchal pomstu. Odplatu, která musí přijít. Stejně jako v románu, také zde Vrána představuje poněkud morbidní boží mlýny, které nakonec semelou naprosto vše.

Pokud něco v komiksu skutečně nechybí, je to hojné násilí vykonané na německých vojácích. V originální název komiksu by se také dal přeložit jako Stahování vlků z kůže, což je v zásadě přesný popis toho, co se na stránkách O’Barrovy povídky odehrává. Havran patří v germánské mytologii k silným totemovým symbolům. O’Barr si toho je vědom a naservíroval čtenářům příběh, ve kterém dokonce i vrána předvídá Soumrak bohů.