portál pro milovníky knih
Lampa

Až tam, kde končí říše snění …

název knihySandman.

nakladatelstvíCREW s.r.o.

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2011

počet stran360 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formakomiks

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7449-065-1

Právě tohle je hlavní poselství devátého svazku Sandmana Neila Gaimana s názvem Blahovolné. Jedná se sice o díl předposlední, ale zároveň jde o vyvrcholení jedné z nejslavnějších a nejopěvovanějších komiksových sérií všech dob.

Devátý svazek je zároveň jediným, který nelze číst bez znalosti dílů předchozích. Zatímco jindy jste si mohli užívat příběhy ve snech, které, ač se vázaly k celku, byly vždy nějak ohraničené, v Blahovolných se spojují všechny nitky předchozích knih a jsou ohraničeny jediným - již od knihy osmé ohlášeným koncem.

Je dobré upozornit i na fakt, že pokud jste četli předchozí díly tak, jak postupně vycházely, četli jste první díl v roce 2002, a vzhledem k tomu, že mezitím uplynula prakticky celá dekáda, je možná nejvyšší čas připomenout si předchozí svazky, abyste netápali v následných událostech. Gaiman totiž nezapomněl na nikoho a na nic a mnohé z okamžiků v komiksu, které se jevily jako epizodní, najednou získávají souvztažnost s celým počínáním pána snů od okamžiku, kdy se po šedesáti letech osvobodil ze svého skleněného vězení.

Zpátky na začátek

I první díl zde má svoje dozvuky, Gaiman je skutečně důsledný, ale nedá čtenáři nic zadarmo. Z předchozích dílů se noří jednotlivé postavy, aby tím či oním způsobem zúčtovaly s Morfeem, kterému nemohou odpustit jeho povýšené a neprůhledné jednání v průběhu věků. Klíčovou se proto ukazuje smrt Orfea, syna pána snů. Právě ta, popsaná v sedmém dílu, je prvním krokem na cestě, která bude pro Morfea osudová. V sedmém díle také odešel z naší roviny bytí Zkáza, Morfeův bratr. Zřekl se zodpovědnosti za svou říši, podobně jako to v knize čtvrté udělal Lucifer s peklem.

Jenže Sen odmítá odejít. Odmítá vyklidit pozice, protože to nepovažuje za správné. V poslední knize se tak definitivně stává tragickým hrdinou, jehož činy vedou vědomě k sebezničení. Gaiman se v doslovu ptá sám sebe, jak daleko se jeho vyprávění ocitlo od myšlenek, které chtěl původně prezentovat. Více než nápadně se touto otázkou podobá svému hrdinovi, který si také na konci svojí pouti není jistý vůbec ničím, natož svým vlastním počínáním.

Pýcha mocného pána snů

Na rozdíl od Gaimana z něj vnímáme kromě rozpaků ještě jistý samolibý alibismus, odevzdání se do rukou osudu, s nímž se nedá nic dělat, ani když patří k nejmocnějším bytostem všehomíra. Mstitel z prvního dílu, mocný Morfeus je pryč. Zůstává bytost, která po šedesáti letech vězení zjišťuje, že ač je všechno stále více méně na svém místě, je pořád obtížnější žít pod tíhou činů sám se sebou.

Recenze na Blahovolné by mohla být velmi dlouhá. Desítky článků se zabývají prameny, z nichž Gaiman čerpá, výkladem jednoho z nejzajímavějších komiksů, pitváním a rozebíráním. Proto nebude na škodu ani recenze krátká, která bude konstatovat, že před Gaimanovým mýtem je potřeba smeknout, a to i v případě, že patříte k odpůrcům postmoderního přetváření mýtů, či přežvýkávání práce s archetypy pro moderního líného čtenáře. Gaiman ve svých Blahosvolných předkládá vrcholné dílo, které je zároveň obhajobou celé předchozí série.

Nejvhodnější z nevhodných cest

Ukazuje, že po celou dobu pouze neupravoval pro novou generaci čtenářů příběhy staré jako samo lidstvo, ale zároveň sledoval další plán, jenž jenom potvrzuje Sandmanovo výsadní postavení v komiksovém světě. Celá spletitá mozaika složená z hezkých barevných sklíček nakonec představí obraz zachycující podvědomě dobrovolný pád pána snů, jemuž samotnému už žádné sny, a to ani ty o sobě samém, nezůstaly. To je, pokud máte vládnout říši snění, dlouhodobě zcela neudržitelná pozice, kterou je potřeba řešit. Zkáza a Lucifer prostě odešli. Jenže ani jeden z nich nepočítal umanutost k jedné ze svých základních povahových vlastností.

Ještě není konec

Devátý je vyvrcholením všeho, co jste si na Sandmanovi oblíbili. O to bolestnější může být zjištění, kdo je doopravdy ten hubený černovlasý muž s hvězdami namísto očí. Ale bez této knihy by ani on, ani příběh nebyli kompletní. Konce, i když nejsou šťastné, jsou potřebné. A Gaiman ten svůj zvládl na výbornou.

Přesto se se Sandmanem setkáme ještě ve dvou knihách. Desátá náleží do celé série a dokončuje i příběhy ostatních hrdinů, vysvětluje některé okolnosti a vůbec řadu ukončuje, aby nezůstávaly ve vzduchu otázky, k nimž by se bylo potřeba jednou vracet, protože otázky vás doženou vždy. Jedenáctá kniha vznikla o sedm let později než kniha desátá. Sedm slavných kreslířů v ní kreslí sedm příběhů, každý o jednom nesmrtelném. Máme se stále na co těšit.