portál pro milovníky knih
Lampa

AudioAsfalt I: Kuffenbachovo komando v kraji industriálně brutálních divů

Martin Kuffenbach, bývalý elitní žoldák, je v reálném životě bezbranný jako mimino. Dokreslují to životní držkopády v podobě neschopnosti si udržet práci, rodinu, řešit kraviny a utápění se v sebelítosti. To všechno samozřejmě v nitru, nenápadně. Navenek Martin vypadá jako týpek, co umí jenom zabíjet. Velmi dobře zabíjet. Což mimochodem zaujme i záhadného stříbrovlasého pána, který nabídne Kuffenbachovi dvě věci. Peníze a možnost  znovusestavit své komando. Pak v Polsku vyřídit jen jednu malinkou, malilinkou záležitost a užívat si zaslouženou výplatu. Nebo… ne?

Pekelná hlasojízda pana Krále

Přiznám se ke strašlivé věci – Kopřivův Asfalt jsem v knižní podobě nečetla. Mínus? Možná. Ale v případě poslechu audioknihy od vydavatelství Walker a Volf a při vnímání interpretace příběhu vypravěčem Ludvíkem Králem… spíše naopak.

Ludvík Král jako vypravěč nemusí sednout každému, to si můžeme povědět hned zkraje. Jeho ultimátní třívteřinové pomlky buď vydýcháte, nebo ne, ale já už si prostě nedokážu představit na jeho místě někoho jiného. Právě ty pomlky, většinou velmi vhodně servírované, buď zesílí pointu zamýšleného vtipu asi tak o milion procent, nebo vás tak strašně napnou při akčních scénách, až to skoro fyzicky bolí.

Nicméně textu Král poskytuje podporu i v pasážích, které v návalu industriálního hnusu a bizarností vlastně zní skoro až poeticky, například popis pekelného města. Pokud si totiž zvyknete na úroveň brutality a syrovosti textu, dokážete si v něm najít i naprosto nečekané perličky a ocenit, že Štěpán Kopřiva naprosto nehorázně kouzlí s jazykem. Popkulturní narážky, roztomilé rýpance do českých reálií a hlavně úděsně komplexní svět plný lidí a démonů, kteří vlastně jen dělají svou práci, ať je jakkoliv opovrženíhodná a hnusná.

Brutálně efektivní chytrá popkultura

Také mají své ambice a cíle, i v podsvětí se vedou mocenské války, ať už jste démon nebo asfalťák, co měl akorát na chvilku trochu víc štěstí. Asfalt je totiž pod vším tím gore a vulgaritou velmi chytrá knížka. Jen mate svým z kůže staženým, krvácejícím tělem.

Stejně jako Kuffenbach a jeho parťáci byste nechtěli být asfalťákem. Ani za nic, ani za milion let. Ale nepochybuji, že o nich chcete slyšet dál. A proto máte možnost si z kalíšku hnusu upíjet v případě prvního dílu nádherných, extaticky agonických osmnáct hodin a devatenáct minut, přičemž ani vteřina z této nálože nebude stejná.

A to byly teprve vzpomínky na Poslední tři týdny. Druhý díl slibuje poodhalit, co přesně znamená ta efektivní brutalita.