portál pro milovníky knih
Lampa

Atlasova vzpoura není běžná stávka

název knihyAtlasova vzpoura

nakladatelstvíArgo :

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2014

počet stran1108 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-257-1297-9

„Námět: co se stane se světem, ve kterém Hybatelé vstoupí do stávky. - Mým cílem je ukázat, jak zoufale je svět potřebuje a jak hanebně se k nim chová. Stávka musí být příběhem vztahu těla a srdce, těla umírajícího na chudokrevnost.“

Je tomu přesně sedmdesát let, kdy si americká spisovatelka Ayn Randová (Alisa Zinověvna Rozenbaumová, provdaná O´Connorová), emigrantka ze sovětského Ruska, zaznamenala teze k novému románu. Předchozí „Fountainhead“ (Zdroj), alespoň získal uznání čtenářů, byť ne kritiky. Ostatní knihy zapadly, včetně dramatu z ruské revoluce „We the Living“ (My živí) - milostného trojúhelníku mezi stavařkou, aristokratem a komunistou. Relativního úspěchu Randová dosáhla jako filmová scénáristka a je fakt, že do chystaného díla s pracovním názvem „Stávka“ vepsala dobrou detektivní zápletku a napínavé i působivé scény.

Je egoismus prospěšný?

Atraktivní dystopický příběh s prvky science fiction použila Randová k oslavě rozumu a zdravého egoismu. „Přísahám při svém životě a lásce k němu, že nikdy nebudu žít pro druhého člověka, ani žádat, aby on žil pro mne." Obhajovala prioritu a pozitivní význam zisku, deklarovala poselství kapitalismu jako ideální společenské formy. Trvalo dvanáct let, než opulentní román dokončila. V roce 1957 se pod názvem „Atlasova vzpoura“ (Atlas Shrugged) dostal na pulty knihkupectví – a vzbudil famózní ohlas. Jeho kulturní a společenský vliv bývá srovnáván s Biblí.

Děj knihy ustoupil do pozadí, vynikla filozofie pozitivismu, kterou Ayn Randová vytvořila. V „Atlasově vzpouře“ ji představila světu; její propagaci a prohlubování věnovala další léta života.  Není snadné posuzovat literární dílo budované á la thèse.  Myšlenky, které chtěla vyslovit, nevpletla do děje, neskryla pod jeho povrch. Vystavila je na odiv a omotala vyprávěním ve složité, vícerozměrné konstrukci. Názvy částí „Atlasovy vzpoury“ ukazují rázný, ideově vyhrocený přístup Ayn Randové k zobrazované látce: „Rozpor neexistuje“, „Buď, anebo“, „A je A“.

Dystopie podkresluje robustní profesní román z prostředí transkontinentální železniční sítě budované po několik generací tak, jak ji zastupuje energická dědička a provozní ředitelka Dagny Taggartová, a ocelářské firmy zasmušilého Henryho „Hanka“ Reardena, posedlého svou prací.  Stejně tak lze „Atlasovu vzpouru“ se silnou ústřední hrdinkou zařadit mezi femininní žánr. Zabývá se ženskou psychikou, postavením ženy, jejím právem na otevřený sexuální vztah a dalšími genderovými otázkami; milostnými zápletkami a hledáním ideálního partnera. Hladké spojení odlišných témat dokazuje, že spisovatelky zvládají i technické reálie.

Technologie zachycené v románu odpovídají v zásadě době jeho vzniku, s dílčími výjimkami podstatnými pro jádro příběhu. Neurčitá budoucnost se odlišuje především sociálně politickými faktory: zdá se, že na celém světě zvítězil socialismus, státy se změnily v lidové republiky. Ačkoliv existuje soukromé vlastnictví a podnikání, vlády kladou důraz na rovnostářství a přerozdělování až chorobných rozměrů, takže ekonomika trpí a průmysl je ochromován.

Lze přerozdělit talent a vize?

Navíc se doslova ztrácejí „mozky“ – tvůrčí a řídící pracovníci i podnikatelé sami. Co s tím? Inu, „Kdo je John Galt?“, jak praví okřídlené úsloví té doby ve smyslu „nedá se nic dělat“, „kdo ví?“ Neprozíravé, kontraproduktivní zásahy státní administrativy a citelný úbytek kvalitních výkonných lidí, který sabotuje i to, co doposud fungovalo, posouvá civilizaci stále citelněji k chaosu a rozkladu. Dagny zoufale zápasí s nekompetentností, laxností, korupcí, neschopností, alibismem, omezeností, kterou projevuje vládní kamarila a tolik, tolik jejích spoluobčanů, ať už zastávají významnější postavení nebo podřízené pozice. Na Reardenovy provozy a zbylé produktivní firmy číhá věčně lačný sociální stát.

Neschopní podnikatelé za přispění přítelíčků ve vládních orgánech a nesmyslných zákonů spolknou zisky i majetky těch pracovitých, poctivých a důvtipných…  Proti frontě banditů stojí členové záhadného spiknutí vedeného tajemným iniciátorem podivných zmizení vědců, vynálezců, průmyslníků i umělců. Už léta organizuje stávku intelektuálních Atlasů nesoucích na bedrech tíhu světového rozvoje.

Jeho cílem je zastavit kola společnosti - světa, který je poháněn hanebnou socialistickou/komunistickou doktrínou, na protest proti hrabivému a idiotskému estatismu s předimenzovanými regulačními a sociálně ochranářskými rysy.

Tehdy přichází John Galt, geniální vynálezce a neúprosný filozof pozitivismu, aby svým čistým štítem, neochvějným odhodláním, brilantním intelektem a nesmiřitelným kritickým imperativem čelil mravnímu a ekonomickému marastu. Kdo nejde s námi a neopustí prohnilou společnost, stojí proti nám. Ať klidně zhyne, nebude ho škoda. Až se americká civilizace totálně zhroutí v armageddonu a zavládne katastrofická tma, John Galt a skupina jeho věrných - elita státu, který se rozpadá, který jim křivdil, a oni ho zavrhli - z trosek a hromadných hrobů zbuduje nový svět na spravedlivějších, racionálních základech přísně tržního řádu.

Atlasova vzpoura - pokračování

Román, který budí emoce

„Atlasova vzpoura“, jeden z nejpozoruhodnějších románů dvacátého století, má početné řady obdivovatelů a zastánců, stejně jako množství odpůrců a kritiků (postoje současných mladých Američanů nejsou k „pseudofilozofické fantasy“ Ayn Randové vstřícné.) Ambivalentnost přijetí eposu odráží jeho nesourodou podstatu. Kategorické filozofické memorandum prostupuje mystickou science fiction a realistické drama se vztahovou osnovou narušuje dějovou linii. Autorka ho upřednostňuje do té míry, že kvůli prezentaci idejí torpéduje zákonitosti vypravěčského kodexu i zdání fiktivní reality. 

Ayn Randová si troufla do gradující zápletky vsunout na téměř sedmdesát stran ideologický projev Johna Galta - zásadní jádro románu. V mluvené formě zabere tři a čtvrt hodiny; přes dílčí mimořádně silné a významné myšlenky je značně repetitivní a redundantní.  Žádný myslitel, státník, natož revolucionář, jímž Galt je, by nerozmělnil úderné poselství do přednášky o délce, která trojnásobně překonává normy lidské soustředěnosti pro tento druh sdělení. Monology a dialogy obtížené ideovou funkcí rozvolňují strukturu scén - nejednu promění ve výjev z operního jeviště.

Umírající plynule hovoří (a krvácí) dlouhé minuty.  Protagonistka vyleze nahá z lože a k milenci pronese vášnivý psychologický rozbor na tři čtvrti stránky. Partner ustojí květnatý výlev bez selhání touhy i nervů. Vrhne se s ní na zmíněnou postel poté, co přispěl analytickým přehledem jejich milostného poměru. Konverzace mezi ideovými protipóly jsou koncipovány stylem absolutního vzájemného nepochopení, jako by zúčastnění odmítali vzít na vědomí reakci toho druhého. Záporní i kladní hrdinové často vystupují v přepjatém zjednodušení, které je vzdáleno reálnému chování; zato demonstruje jejich životní postoje.  

Aktéry nejsou skuteční lidé, ale stylizované projekce jako v ryze žánrových schématech, experimentálních textech nebo prvoplánově zábavných románech, kdy záleží na jiných faktorech než věrohodnosti. Ti dobří jsou „lidé jako bozi“ - talentovaní podnikatelé (bez výjimky: i korzárství je job), krásní, vysocí, štíhlí, inteligentní, rozumoví (s výjimkami: plná eliminace citů je neproveditelná).  Randová považuje konkurenční boj za tvrdou, férovou šťouchanou, přátelské utkání v ragby s úsměvy a potřesením rukou. Pokud je postava kladná, ale nepřipojí se ke stávce galtiánů, bídně hyne stejně jako výše vylíčení padouši.

Jak zachránit román tezí, lekce pro prokročilé

Ayn Randová je v zápase o prokreslení příběhu coby piedestalu pozitivismu urputně doslovná a precizní. Přídavná jména řadí minimálně do trojic, při každém výstupu provádí hloubkovou autopsii emocí a nedopřeje čtenářově úsudku kousek svobodného prostoru. Její literární styl spíše zapadá do let třicátých než poválečných. Slabiny vyvažují chirurgicky přesné, mrazivě nelítostné postřehy; úžasné poetické obrazy a scény dokládající autorčino filmové vidění; ironie, vtip i černý humor; schopnost vybudovat působivou atmosféru; perfektně odposlouchaná hovorová klišé, břitké diskuse – a velmi přitažlivé téma osudové lásky.

Randová používá archetypální prvky, které působí na čtenářovo podvědomí. Dva Galtovi duchovní guru, z nichž jeden propadne temné straně. Klasicky oblíbená dvojí identita. Tři věrní přátelé – dva urození a ten nejstatečnější z chudých poměrů. Tři životní milenci krásné Dagny. Motiv Skrytého ráje (Atlantidy, Šangri-la, Avalonu) a v protikladu Apokalypsa hubící davy. Hrdina, který se kvůli milované dostává do nebezpečí. Mýtický, biblický a hagiografický triumf sošného poloboha-proroka-světce-spasitele, který, podroben mučení, nezraněn a nezlomen vítězí a smetá zlodušské nepřátele do pekel zapomnění.

Po více než půl století se „Atlasova vzpoura“ jako čtvrté dílo z odkazu Ayn Randové dočkala zfilmování (divadelní hra „Night of January 16th“ – 1934, „We the Living“ - 1941, 1986, „The Fountainhead“ – 1949). Bohužel, diskutabilní stránky literární předlohy odradily velký filmový průmysl. Třídílná adaptace paradoxně doplatila na zákon zisku, který Randová vyzdvihovala. Kvalitní, i když skromná první část (2011), nezískala dostatečnou pozornost – ani tržby. Přeobsazovalo se, rozpočet klesal. Následoval slabší druhý (2012) a nezdařený třetí snímek (2014). Přitom filmový úspěch znamená renesanci knižní popularity… Co nabízí odkaz Ayn Randové?  

Ekonomicko-společenské řády, které se během historických stádií vystřídaly, determinoval stupeň rozvoje poznání a technických/výrobních prostředků. Podoby náboženství/ideologií, které k nim patřily, ve variantních aspektech vyhovovaly intelektuálním elitám, vládcům i lidu… dokud se hmotné a sociální podmínky nezačaly měnit. Vývoj na této planetě stále směřuje k vyšší diverzifikaci všelidské komunity, ke složitějším a křehčím vztahům. Ačkoliv se dávná náboženství udržují, třeba v revidované formě, či v jejich duchu vzniká nový kult, země vědeckotechnického a ekonomického boomu vnímaly šířící se ideovou prázdnotu.

Randová vyvolala svého času obrovský zájem, protože nabídla pragmatickou víru pro moderní dobu, kterou mnozí vzali za svou. Pozitivismus cíleně popírá odvěké normy lidské soudržnosti, ale nemůže jedinci amputovat jeho sociální role. Představuje antitezi judaisticko-křesťanského duchovního komplexu, a přesto využívá jeho etické základy: racionalitu, zodpovědnost, morální čistotu, činorodost, náročnost na sebe sama. Je chápán jako pádná odpověď na komunistické ideály; stejnou rétoriku oslavující lidskou tvořivost, cílevědomost, podnikavost, houževnatost, význam silných individualit nalezneme v levicové literatuře – a ve vyhraněných dílech tutéž názorovou nesmiřitelnost.

Sovětská/socialistická společnost okázale stavěla na kolektivismu, přitom potřebovala a vyzdvihovala výrazné, vůdčí nebo mimořádné osobnosti, které působily jako tahouni celé komunity (bez imperativu zisku). V obráceném gardu americká/atlantická společnost, navenek vypjatě individualistická, projevuje pod povrchem, v běžném životě, konzervativní stádnost … proti níž se Randová ostře vymezuje.  

Kant i de Sade, revoluce i satanismus

„Realita existuje nezávisle na lidské mysli, můžeme jí porozumět jedině prostřednictvím rozumu. Emoce jsou nevhodným, zavádějícím elementem, altruismus největším zlem. Morálka neodvisí na člověku, je pro všechny shodná: vlastní štěstí a sebeprosazení.“ Tak je vnímáno poselství pozitivismu. Ideová nadstavba „Atlasovy vzpoury“ by si vyžádala delší polemickou úvahu s argumenty, citacemi a odkazy. Podnikání nelze plošně ztotožnit s podnikavostí, pokrokem, tržní ekonomikou. Racionalita bez emocí, svoboda bez étosu, zisk bez ohledu, individualita bez vztahů? Motor bez volantu.

A jestliže odsuneme latentní hledisko potenciální prospěšnosti podnikání, akceptované až v druhém sledu? Ústřední myšlenky pozitivismu odkazují ke Kantově argumentaci, ale také k filozofickým spisům markýze de Sade, k adoraci Rozumu za Francouzské revoluce,  ke Crowleyho nábožensko-filosofickému systému Thelema; ten ovšem přikázání "Konání tvé vůle je veškerým zákonem" zmírňuje navázáním na efekt lásky.  LaVeyova satanistická filosofie rovněž klade jako středobod vesmíru člověka a jeho (sebe)uspokojení: každý z lidí je bohem a pánem sám pro sebe, ovládá svůj život.  Činnosti směřující k (abstraktnímu) dobru nahrazuje prospěch, který provází jednání z pohledu jednajícího…

Dne 2. února 2015 uplyne 110 let od narození Ayn Randové, jíž otec přezdíval pro bystrost a velké zřítelnice Ájin: hebrejsky „oko“. Těsně před tím, než spatřila v Petrohradu světlo světa, došlo v témže městě ke Krvavé neděli. Dělníci se vypravili k carovi prosit za svá občanská práva a zlepšení krutých pracovních podmínek. Stráž bez výstrahy postřílela a rozšavlovala tisíc osob, i žen a dětí, další tisíce zranila. Masakrem byla zažehnuta Ruská revoluce – první ze tří.

Existuje prastará bajka, připisovaná legendárnímu Ezopovi. Části lidského těla se rozhádaly: hlava, srdce, paže, břicho, nohy… až člověk zahynul. Podobný příběh zmiňuje Randová na počátku cesty k „Atlasově vzpouře“, i když mu dodává vlastní výklad. V důsledku je fuk, jestli s revoltou začne mozek, nebo ruce. Ano, jedinec tvoří základní a nejdůležitější stavební jednotku lidstva. A my, lidé, z hlediska Země představujeme jednotný organismus.

„Atlasova vzpoura“ si zaslouží být čtena. Ne kvůli extremistické ideologii pozitivismu, možná ani pro její nepopiratelné čtenářské kouzlo. Ale díky ní si myslící člověk - nikoliv striktně racionální - uvědomí vlastní hodnotu, potřebu cíle a význam lidské vytrvalosti. Rozhlédne se a porovná stav tohoto světa s reálnými postřehy a ideálními představami Ayn Randové.  Hodnotové kategorie tvořivosti a práce, kterých si tolik vážila, obecně v postmoderním univerzu ztrácejí význam. Negativní jevy, které ji popouzely a na něž ukazovala, dnes běžně straší na všechny světové strany; občané globální komunity je sice s reptáním, ale rezignovaně berou jako nevyhnutelnou danost.

Stačí, když se projdeme po odbornějších, seriózních stránkách médií, která analyzují naši civilizaci (třeba zde: http://aeon.co/magazine/science/why-has-human-progress-ground-to-a-halt/). Výsledek postavíme vedle autorčiných upřímných vizí průkopnického kapitalismu, dynamického, kreativně podnikavého, poctivého ve výkonu… odlišného od nynějšího systému virtuálních financí. Ayn Randová neukazuje ideální cestu k zářným zítřkům: „Atlasova vzpoura“ nám dává bezděčnou výstrahu.