portál pro milovníky knih
Lampa

Armáda musí zůstat čistá

Carter Crossing v Mississippi je zapadákov, kde by se za normálních okolností neudržely ani ty příslovečné lišky. Městečko rozdělené kolejemi, po nichž se v pravidelných intervalech řítí obří, nezastavující vlak. Městečko, jehož bary jsou přesto plné. Nedaleko je totiž základna armády. A právě na armádu padne podezření, když je v uličce za jedním z barů nalezena mladá žena s proříznutým hrdlem.

Brutální, ale v podstatě běžný případ vraždy však může mít dopady na politické kariéry i mezinárodní postavení USA – na základně se totiž připravují jednotky neoficiálně nasazované v Kosovu a zdejší velitel je synem vlivného senátora. A tak na místo vyráží dva vojenští vyšetřovatelé; jeden na základnu, druhý v přestrojení do terénu. Jejich mise je jasná: na armádě nesmí zůstat ani smítko podezření. Jenže jedním z vyšetřovatelů je i Jack Reacher, který armádu miluje, ale vždy udělá tu správnou věc...

Když nebyl Reacher tulákem

Poslední sbohem je celkově šestnáctou knihou s Jackem Reacherem v hlavní roli. Ovšem ve vniřní chronologii se jedná o knihu druhou. Děj je totiž zasazen do března 1997 – šest měsíců před román Jatka, v němž se Reacher představil čtenářům poprvé (a zhruba sedm let po Nepříteli, který byl doposud jedinou exkurzí do Reacherovy minulosti). Máme tedy co dělat s příběhem, který vypráví o tom, proč a za jakých okolností Reacher opustí armádu a stane se tím vykořeněným, ale přesto svobodným tulákem, jak ho známe ze starších knih.

Zároveň je to ovšem román, kde si své tuláctví „zkouší" nanečisto. Jeho velící důstojník jej v podstatě nutí do nevojenského ležérního sestřihu, sám si začíná promýšlet, jak se vypořádat s nemožností praní prádla a vlastnictví více věcí (nejjednodušší řešení: kupovat prakticky, ale levně a po použití vyhodit). A také je to román, v němž je ještě naživu Reacherův bratr Joe (šikovně roztroušené narážky na Jatka fanoušky série potěší, ovšem zároveň z nich jde mráz po zádech) a setkáme se nejen s Leonem Gerberem, ale i Frances Neagleyovou.

Tyto pro znalce série drobné bonusy však přebíjí to, že se Child po dlouhé době zase vrátil k armádnímu prostředí. První romány byly skvělým čtením i pro perfektní znalost instituce, z níž sice Reacher odešel, ale od níž se prostě není možné navždy odstřihnout. V románech jako Za cenu života nebo Nemáš co ztratit se sice armáda občas zmínila, ale v podstatě jen ze setrvačnosti. Zde se vrací v plné parádě. Reacher se musí vypořádat s nenávistí místních i nepochopitelnými kroky svých kolegů. A stejně jako u Nepřítele platí, že i když je v reacherovských románech většinou vykreslována kladně, zde jsou její špičky pořádně prohnilé a Reacher rozhodně nemíní nečinně přihlížet, jak je pod koberec zametena ne jedna, ale hned tři vraždy. A už vůbec ne zneužití pravomocí, které vede k dalším úmrtím.

Návrat do minulosti a náruče armády je navíc také určitým doplněním paliva pro celou sérii. V době publikace Nepřítele za sebou měl Child slabší období, pak ale následovaly výborné romány jako Výstřel (jeho filmová verze s Tomem Cruisem by měla přijít do kin letos v prosinci) nebo Únos. Pak ovšem série opět prošla slabším obdobím a poslední dva romány byly určitým (byť povedeným) hledáním dalšího směřování (třeba Za cenu života funguje jako skvělá černá komedie, ale jinak se na Reacherovy poměry jedná o v podstatě jednohubku).

Detektiv Reacher

Poslední sbohem neexperimentuje, ale jde tvrdě za svým. Máme zde vše, co umí Child jako nikdo druhý. Odříznutý kout světa s vlastními pravidly (a notorickými vidláky), postavu čestného místního spolupracovníka (tentokrát se jedná o šerifku s armádní minulostí), podrazy na vyšších místech, béčkové zápletky a prostředky (zavražděné ženy jsou likvidovány podobně jako vysoká) a samozřejmě Reacher, který se nezastaví před ničím, dokud nebude spravedlnosti učiněno zadost.

Přestože ale působí román velmi tradičně, je zároveň v jednom ohledu novátorský. Jak napovídá český „marlowovský" název (v originále se kniha jmenuje The Affair), je kniha poměrně čistou detektivkou. Snad jen Nezvaný host a částečně Výstřel mohly nabídnout podobně čistou vyšetřovací linii. V Posledním sbohem se nejedná o žádné velké spiknutí nebo střet s gangy či vraždícími šílenci, ale o ukázkovou vraždou a naplnění základních přdpokladů, proč lidé páchají zločiny – a) pro peníze, b) z vášně c) aby zakryli jiné zločiny. Reacher si v průběhu svého pátrání bude moci odškrtnout všechny tři body.

A pak následuje klasicky reacherovské řešení – žádné vysvětlení v salonku a zatčení... Už v recenzi na 61 hodin jsme upozornili, že i když se v jeho příhodách dají najít odkazy na drsnou školu, cílem pro Reachera není odhalení zločinu, ale naprosté zničení jeho původce. Bez ohledu na následky. Reacher je prostě od jisté chvíle nelidská síla jednající v intencích Starého zákona.

Ale právě proto je tak populární; zatímco ostatní autoři se snaží současného čtenáře přilákat tím, že jejich postavy mají své démony, jsou často na hraně dobra a zla (či jako třeba Dexter i za), Child si troufl vytvořit postavu naprosto kladnou – která je však schopná ohromné brutality bez jakýkchkoliv výčitek svědomí. Reacher ví, co je dobré a co špatné. A ví, že když se něco začne, je třeba to dotáhnout do konce, protože není cesty zpět.

A cesty zpět nebude ani pro vás, když otevřete jakékoliv z jeho románových dobrodružství. Poslední sbohem je v tomto ohledu jedním z nejlepších začátků i pro nové zájemce o špičku současného detektivního thrilleru. A poslední poznámka: pokud čekáte nějakou hru s kosovským tematem, buďte klidní, Child ví, že jeho síla je v Americe a jejím prostředí, nepouští se do věcí, o kterých ví málo ... I to je vlastnost dobrého autora.

zpět na přehled08.06.2012 14:15,