portál pro milovníky knih
Lampa

Absurdní války trvají absurdně dlouho

název knihyVěčná válka

nakladatelstvíCREW s.r.o.

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2011

počet stran162 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formakomiks

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7449-075-0

Protiválečný sci-fi román Věčná válka vyšel roku 1974. Česky se poprvé objevil v roce 1996 (o rok později navštívil autor Českou republiku), o deset let později se dočkal druhého vydání a nyní jeho komiksovou podobu z roku 1988 vydává nakladatelství Crew v rámci řady Mistrovská díla evropského komiksu.

Joe Haldeman je Američan, kterého zásadně poznamenala účast při operacích ve Vietnamu, kde si vysloužil Purpurové srdce. Protiválečně zaměřený je i jeho první román War Year, který nespadá do žánru sci-fi. Věčná válka dnes již patří ke klasice žánru. Ceny Hugo a Nebula získal v době vydání zcela oprávněně, kniha je čitelná nejen pod optikou doby, ve které vznikala, ale má nadčasový přesah, jenž z ní dělá jedno ze základních děl sci-fi.

Americká reflexe v evropském podání

Je trochu paradoxní, že obrazové zpracování patří k nejlepším evropským komiksům, ale kreslíř Marvano je Belgičan. Původně se živil jako bytový architekt, ale práce na Věčné válce ho velmi rychle vymrštila mezi komiksovou elitu.

Hlavním hrdinou je vojín William Mandela, který je kvůli své vysoké inteligenci odveden do armády, aby bojoval se záhadným nepřítelem, mimozemskou rasou Tauřany, kteří zaútočili na pozemské meziplanetární plavidlo. Podobně jako O. S. Card, také Haldeman staví svou zápletku na časovém paradoxu. Tzn. zabývá se předpokladem, že pokud cestovatelé vesmírem dosáhnou rychlosti světla, uplynou během jejich cesty celé měsíce až roky, zatímco oni zestárnou o několik dní.

Časový paradox

Zatímco tedy Mandela prožívá v armádě pouhých několik měsíců, na Zemi ubíhá čas daleko rychleji. Haldeman staví do kontrastu objektivní a subjektivní čas, přičemž poukazuje na fakt, že i když vojáci „žijí" jen v nepatrných úsecích dějin, v důsledku prožívají veškeré utrpení v čistší a koncentrovanější podobě.

Navíc svět kolem nich se nezadržitelně mění. Při dokončení každého přeskoku zjišťují, jak a kam se mezitím posunula nejen společnost, ale i technický pokrok a vývoj zbraní. Mandela býval studentem fyziky a nikdy netoužil stát se válečníkem, naopak se jedná o jemu zcela cizí prostředí. Jenomže díky důkladnému výcviku a dílem i díky štěstí přežívá veškeré hrůzy, které mu meziplanetární válka přináší. Paradoxně se mu proto dostává dalších povýšení.

Zpátky na Zem

Zajímavé intermezzo nastává po skončení prvního turnusu, kdy si bláhově myslí, že se vrátí na Zemi, kde dokončí studia a bude se věnovat něčemu užitečnějšímu. Země se ale mezitím v jeho nepřítomnosti změnila v nesvobodnou společnost, kde mají hlavní slovo Průzkumné síly OSN diktující jak právo na práci, tak i na život a společenské využití jedince. Byrokracie válečné mašinerie ovládá celou planetu a daří se jí vytvořit centrálně ovládanou společnost, kde vůle jedince neznamená vůbec nic. Na všechno existují kvóty a předpisy a Země 21. století proto nepůsobí alespoň v tomto aspektu příliš odlišně od dnešní skutečnosti.

Haldeman se ale prostřednictvím svého hrdiny vypravuje mnohem dále do budoucnosti. Na Zemi pro něj totiž není místo a váleční psi jej štvou k podepsání další smlouvy, na jejímž konci nevidí Mandela nic jiného než smrt. Vede válku s rasou, s níž nikdy nikdo nekomunikoval a která činí stejné pokroky jako lidstvo.

Palčivé otázky

Haldeman tak sleduje ve své knize hned několik hlavních témat. Prvním z nich je pochopitelně nesmyslnost válečných konfliktů jako takových, dochází k nim podle něj zejména kvůli nepochopení. Pozornost upírá také k vývoji lidské společnosti, kterou nechává během několika tisíc let směřovat přes cílené rozmnožování a podporu homosexuality až k vytvoření jakéhosi lidského úlu se sdílenou myslí a klonováním dalších členů. Třetím prvkem je potom již zmíněný časový paradox a jeho působení na jedince, který se musí vyrovnat s průchodem přes celá tisíciletí.

Komiksovému zpracování kupodivu nechybí nic z působivosti literární předlohy, Marvano dokonale zvládá vystihnout prázdnotu vesmíru, přelidněnost a nesnesitelnost Země, ale i krvavost střetů. Pocity, které komiksové zpracování Věčné války vyvolává, jsou stejně tíživé jako při čtení původní knihy. Věčná válka je román (a komiks), který vás donutí přemýšlet a zůstane v hlavě ještě dlouho po dočtení. Zařazení do mistrovské edice si plně zasluhuje. Jako další má vyjít Moebiův Arzach, což bude další výjimečná událost. Máme se nač těšit.