Pavel Kočička
Je jedním z kmenových autorů knihožrouta, které jsme se Vám rozhodli představit formou mini-interview.
KŽ: Jaká kniha ovlinila Tvoje dětství/dospívání?
PK: Jak vzdálené dětství? Jako nejmenší jsem miloval Medvídka Pú, kterého jsem vyžadoval stále dokola. Jako starší jsem hltal Verneovky, které jsem v mladším školním věku předčítal zoufalé matce stále dál a dál (ve škole to tak vyžadovali). Ve skutečnosti jsem pak hltal všechno, co se mi dostalo pod ruku, i když na malém městě za socialismu to tak žhavé nebylo. Nakonec jsem objevil také Hobita, ale to už jsem byl na gymplu.
KŽ: Máš nějakého oblíbeného literárního hrdinu, případně hrdinu, který ti leze na nervy?
PK: Asi žádného nemám. Většinou žiju ve světě aktuálně čtené nebo nedávno čtené knihy, která mě pohltí. Vlastně mám neoblíbeného hrdinu. Je jím Robert Langdon ze světa Dana Browna a jemu podobní.¨
KŽ: Kterou báseň (nebo útržky), umíš bezpečně zpaměti?
PK: Momentálně je jich několik. Namátkou "Poslouchejte milé děti / vyprávění o štěněti / kde ho máme takhle zrána / v ponožce spí, krindapána. Ve skutečnosti je nezapomenutelná báseň Stříhali dohola malého chlapečka. Na gymnáziu musel na začátku každé hodiny někdo přednášet jednu báseň - za rok vycházely tak dvě básně na každého. Moje recitace se kvůli nemoci stále odsouvala. A když k ní jednou došlo, byl jsem zrovna čerstvě ostříhaný. Starý pan učitel Valenta se velmi bavil.
KŽ: Detektivka nebo sci-fi/fantasy?
PK: Těžká otázka. Asi skifi/fantasy, protože je to progresivnější žánr.
KŽ: Kniha, ke které se stále vracíš.
PK: Stopařův průvodce po galaxii. Holdstockův Les kostí. Radši však objevuji nové knihy.
KŽ: Tvůj aktuální literární objev?
PK: Židovský policejní klub, Arthur a George, Hvězda moří... Ale už nějakou dobu jsem nečetl pořádnou pecku, která by mě odzbrojila.
