Starší články
Elegické odměřování času
Když začínající autor Paul Harding, někdejší bubeník, který se na prahu třicítky zapsal do kurzů tvůrčího psaní, rozeslal svůj první rukopis všem velkým americkým nakladatelstvím, dočkal se pouze odmítavých odpovědí. Debut se po třech letech odhodlalo vydat malé nakladatelství a distribuován byl mimo velké knižní sítě jen v nezávislých knihkupectvích. A zde se tuctový příběh mění v pohádku: román oslovil literární fanoušky, a přestože unikl pozornosti mnohých renomovaných recenzentů, síla šeptandy způsobila, že zaujal členy jedné poroty. Hardingovi Tuláci tak v roce 2010 nečekaně vyhráli nejprestižnější americké literární ocenění: Pulitzerovu cenu za nejlepší beletrii předešlého roku.
Napsáno 31. ledna 2012 v 11:11
Odysea nezdolnosti lidského ducha
Miliony čtverečních kilometrů neosídlené sibiřské tajgy sloužily za všech novodobých ruských režimů od 17. století k izolaci nepohodlných osob. Na desetitisíce se vyhnanci počítali za cara, mnoha milióny většinou nevinných lidí naplnil gulagy stalinismus. Vyhnanství se stalo silným literárním tématem; ještě před Dostojevského Zápisky z podzemí zaznamenal svůj útěk z nucených prací v roce 1846 polský šlechtic Rufin Piotrowski (česky jako Útěk ze Sibiře, 1997). Ke kritice se přidali A. P. Čechov nebo anarchista Petr Kropotkin. Slawomir Rawicz, jehož Dlouhá cesta u nás znovu vychází po uvedení její filmové adaptace Útěk ze Sibiře podruhé, otřesné podmínky sovětského gulagu vylíčil už šest let před Solženicynem. (The Long Walk vyšla v Londýně roku 1956, Jeden den Ivana Denisoviče poprvé až 1962.) A jak se zdá, katorga, jak zní ruský termín pro trest internace a nucených prací, se historickým přežitkem ještě nějakou dobu nestane. Gulagy byly sice oficiálně zrušeny v roce 1960, ovšem loni v létě ruský prezident Medveděv podepsal návrh změny trestního zákoníku, která má trest nápravných nucených prácí obnovit.
Napsáno 30. ledna 2012 v 8:37
Zapomeňte na Borna, Macourkovi sluší i jiné ilustrace
Nic není nic silnější než nostalgie. Dobře si to uvědomili v nakladatelství Mladá fronta, když po čtyřiceti letech vydali znovu Pohádky Miloše Macourka s ilustracemi Václava Sivka. Macourkovy pohádky v tomto vydání z roku 1971 zdobily kdejakou dětskou knihovničku, s potěchou si v nich četla i autorka této recenze. Není divu, že za deset let kniha vyšla znovu, tentokrát s ilustracemi Adolfa Borna. Na toto vydání zase přísahá generace osmdesátých let - Macourek ostatně díky Machovi a Šebestové či Opici Žofce navíc bezmála splynul s Bornem jako autorská dvojice. Ovšem ve věku rodičovském jsou pořád spíše ročníky let sedmdesátých, navíc nakladatel správně odhadl, že knih s doprovodem Bornových fantaskních obrázků je na trhu dost. Sivkův grafický rukopis, který pracuje například i s technikou koláže, přináší zase úplně jinou, neotřelou kvalitu.
Napsáno 28. ledna 2012 v 14:48
Jak americký sen žije český podnikatel
Knih slibujících úspěšné podnikání nebo nabízejících rady do života vychází celá řada. Bohužel většina titulů začínajících číslovkou nebo slovem „Jak“ je neaktuální již ve chvíli, kdy se dostanou na pulty knihkupectví. To o recenzovaném titulu neplatí, neboť kniha s přímočarým názvem Podnikání v USA vychází již podruhé. První vydání z roku 2009 si autor zařídil sám přes službu pro malonákladové publikování, kde může svou knihu vydat úplně každý. V této formě se dokonce dostala do českých internetových knihkupectví. Nejprve vydal 550 kusů, později dalších tisíc. Nově John Vanhara nabídl knihu v elektronickém formátu pro čtečky Kindle nebo tablety iPad. Kupující se přitom může rozhodnout, zda za ní zaplatí jeden, dva nebo pět dolarů. V této formě autor prodal již 830 výtisků, jde tedy o jednu z nejprodávanějších českých elektronických knih.
Napsáno 26. ledna 2012 v 13:00
Rimbaud vyplul v opilém komiksovém korábu
Komiksy podle klasických děl světové literatury mají dlouhou tradici. I u nás jsme se mohli setkat s Kafkovou Proměnou (už dvakrát), Kyticí K. J. Erbena, již v 90. letech vycházely verneovky v komiksu. Přesto je vždy otázkou, jak a proč adaptovat. Zatímco Samsa si o převedení do komiksu přímo koleduje, u Kytice už lze o podobném nápadu zapochybovat. A převádět do komiksu poezii Arthura Rimbauda? Inu, to může napadnout jenom Francouze.
Napsáno 25. ledna 2012 v 8:55
Krátký, leč divuplný román o lásce jako vzdoru proti útlaku
Amerického prozaika dominikánského původu Junota Díaze řadí prestižní deník New York Times mezi dvacet nejlepších autorů současnosti, hned za svůj první román Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda získal Pullitzerovu cenu. Loni se s ním mohli naživo seznámit i tuzemští čtenáři, neboť byl jedním z hostů pražského Festivalu spisovatelů. Téma loňského ročníku znělo „Někdo to rád horké“ a mělo se mimo jiné dotýkat současné „krize intelektu“, ale i zásadních politických změn ve světě. Na „horké půdě“ se pohybuje Díaz normálně, kniha Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda řeší stále živé otázky imigrantství i neutěšenou situaci národnostních menšin.
Napsáno 24. ledna 2012 v 9:42
Kam se, vrahu, kam schováš?
Tomislav Bokšić je svědomitý člen chorvatské mafie působící v New Yorku. Je spokojený se svým bytem, latino milenkou Munitou i zaměstnáním nájemného vraha. Tomu dává opravdu vše, dokonce přestal sjíždět i kokain, protože ten nepřeje pevné ruce. Tomislav je prostě profík – oběť vždy na prvním místě. Doloženo na 66 případech. Tomislav je prostě hvězda. Už si připravuje i řeč na vrahounské Oscary. Tomislav je Toxic.
Napsáno 23. ledna 2012 v 0:01
Vidět všechno z obou stran
Jiřiny Šiklová na nás promlouvá z televizní obrazovky takřka vždy, když se česká společnost zachvěje. Nemusí nutně jít o skandály, spíše problémy, které prostupují mezilidskými vztahy a zatěžkávají je. Vždyť právě Jiřina Šiklová stála u zrodu katedry sociologie na Karlově univerzitě, patří mezi čelní představitelky dialogu se západními feministkami, zabývá se problematikou menšich, přistěhovalectví, v neposlední řadě se může pochlubit četnými vyznamenáními, a to i prestižní bruselskou cenou Žena Evropy. Má dar srozumitelně a poutavě vyprávět, a to nejen na pedagogickém stupínku, ale také na stránkách knih.
Napsáno 20. ledna 2012 v 14:47
Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno
Vedle mnoha jiných edic vydává nakladatelství Argo čas od času i dětské knížky. Většinou jde o knihy dobrodružné, s hlavním hrdinou, který se jen tak něčeho nelekne, a s nějakými těmi nadpřirozenými, paranormálními či sci-fi elementy. Všechny tři vlastnosti by seděly i na knihu Až včera dorazíš, přestože by to člověk po první kapitole nejspíš
netipnul.
Napsáno 19. ledna 2012 v 8:17
Nejmocnější hrdinové světa přicházejí
Když se toho času odpočívající superhrdinové v civilu rozohňují nad neschopnými úředníky, jistě netuší, že byrokratický šiml bude tím nejmenším z jejich problémů. Náhle a bez varování jsou totiž vystaveni brutálnímu útoku svých zapřísáhlých nepřátel. A nejen oni… po celém světě jsou napadání bývalí členové Avangers – nejslavnějšího a nejsilnějšího superhrdinského týmu světa (s čímž by nesouhlasili pouze v obskurních paralelních dimenzích a manažerských kancelářích DC Comics – největšího konkurenta Marvelu, pod který Avengers spadají).
Napsáno 18. ledna 2012 v 9:05
Ukázka: Na věrnosti
Nakladatelství Argo vydává již třetí román irské autorky detektivek Tany Frenchové. Po detektivkách V lesích a Podoba (obě jsme recenzovali na Knihožroutovi, texty najdete zde a zde) přichází kniha nazvaná Na věrnosti. Na věrnosti je jméno uličky, ve které stojí pár zchátralých domů. V jednom z nich dělnící objeví kufr, který podle všeho patřil dívce jménem Rosie Dalyová. Dávné lásce kriminalisty Franka Mackeyho, se kterou chtěl před mnoha lety - stár devatenáct roků - utéct do Londýna. Rosie však na smluvenou schůzku do uličky Na věrnosti nikdy nepřišla a od té doby o ní Frank nikdy neslyšel..Romány Tany Frenchové mají vždy jiného kriminalistu, ale přece jsou mezi nimi spojnice. Ani ne snad v tom, že se některé postavy mohou mihnout i v dalších dílech. Jejich společným jmenovatelem je žánr psychologické detektivky. Případ se policisty vždy osobně dotýká, nutí ho projít bolestnou cestou vlastní pamětí, vypořádat se s otázkami po vlastní identitě, "redefinovat" sebe sama. A to čeká i na Franka - návrat do uliček dětství a dospívání vyvolává temné polozapomenuté vzpomínky, v jejichž spleti hledá stopy, aby rozluštil případ, který ovlivnil jeho celý dosavadní život.
Napsáno 17. ledna 2012 v 9:12
Povídky krev a mlíko neomaleně ukrutného autora
Michel Faber stále v Česku čeká na vřelejší čtenářské přijetí. Jeho román Pod kůží je sice vyprodaný, ale náklady jeho knih se bohužel stále nepodobají nákladům autorů, kteří jsou v zahraničí tak úspěšní jako on. A je to škoda, protože na současné scéně patří ke spisovatelům zapamatovatelným. Jeho schopnost imaginace a vytvoření atmosféry patří mezi příslovečné.
Napsáno 16. ledna 2012 v 8:34
Dávkování naděje ve střídmém tempu
Příběh o mladém bankéři Andym nepatří mezi zcela tradiční “kingovky”. Čtenářům, zvyklým na plíživé budování napětí (až hrůzy), autor ve střídmém tempu dávkuje radost ze života a neutuchající sílu po svobodě a naději. Obvyklé není ani filmové zpracování z roku 1994, vždyť adaptace v rukou Franka Darabonta patří mezi divácké “miláčky” a v tuzemských i mezinárodních databázích kraluje žebříčkům. A to si vezměme, že převyprávět Kinga do audiovizuální podoby se zadařilo opravdu jen málokomu (Darabont, Kubrick a De Palma, toť vše).
Napsáno 13. ledna 2012 v 21:48
Bolest, ale nádherná
Začíná to pořádnou rvačkou. Ale Darek, jeden z rváčů a zároveň hlavní hrdina knihy Ivy Procházkové Uzly a pomeranče, ve skutečnosti žádný sígr není. Naopak tak citlivého, zodpovědného, rozumného, ale zároveň uvěřitelného hrdinu česká literatura pro děti a mládež dlouho neměla. Možná je Darek na svých třináct let až příliš dospělý a dokáže vnímat svět kolem sebe a mezilidské vztahy mnohem střízlivěji a méně sebestředně, než by člověk od puberťáka čekal, na věrohodnosti mu to ale neubírá. Vzhledem k tomu, jakou životní tíži na něj autorka uvalila, mu asi nic jiného nezbývá.
Napsáno 12. ledna 2012 v 8:48
Budete u komiksu o etiketě tlouct Špačky?
Ladislav Špaček, nejznámější český zastánce a zachránce etikety, nejspíš dlouho přemýšlel, co by ještě mohl vymyslet, aby zásady slušného a dobrého chování dostal mezi český lid, který je, přiznejme si to, potřebuje jako prase drbání. Řešení bylo nasnadě. Komiks je u nás už konečně nejen populární, ale také etický!
Napsáno 11. ledna 2012 v 8:45
Dějiny jsou na klíček
Po celosvětovém zhroucení ekonomiky i starých technologií je svět pod nadvládou kalorických firem. Jejich zbraní jsou geneticky modifikované rostliny, které jediné dokáží vzdorovat šíleným nemocem a podmínkám. Vše se zúžilo na krutý boj mezi mutujícími nemocemi a vývojem nových variant odolných plodin. I v Thajsku, jednom z mála států, které přežily nástup nové éry. Ale přetože se zdánlivě celý svět změnil, pořád platí, že moloch neustálých vzestupů a pádů je nenasytný…
Napsáno 10. ledna 2012 v 0:11
Britský vědec zkouší bez Boha vysvětlit vesmír
Britský fyzik Stephen Hawking je kromě své hlavní profese také pravidelný a kvalitní popularizátor vědy. Stačí zmínit jeho knihy Stručná historie času, Jirkův tajný klíč k vesmíru nebo Ilustrovaná teorie všeho. Ve všech se snaží srozumitelnou formou vysvětlit současný stav poznání ve fyzice, co z toho vyplývá a proč se někdy věda dostává do slepé uličky. Ať už jde o knihy pro dospělé nebo, v případě „Jirků“ o knihy pro děti. Ostatně jeho vůbec nejslavnější Stručné historie času z roku 1988 se prodalo v různých jazycích přes deset milionů. Hawking si kdysi neodpustil bonnmot, že prodal víc knih o fyzice než Madonna o sexu.
Napsáno 9. ledna 2012 v 9:36
Vieweghova mafiánská satira nejvíce připomíná puzzle
Michal Viewegh už dlouho vytěžuje své vyzkoušené stylové finesy a nepřekvapuje ničím novým. V denících Báječný rok a Další báječný rok dominuje autobiografičnost; v Románu pro muže se povedla povahokresba a kompoziční hrátky s dějovými liniemi, které zvyšují gradaci. V Účastnících zájezdu a Románu pro ženy se na způsob červené knihovny dovedně pracuje s ženskými sny. Výchova dívek v Čechách karikuje v podnikateli-mafiánu Královi společenské patologie spuštěné či odhalené změnou režimu. Hodnota Vieweghových děl se odvíjí od toho, nakolik autor udrží na uzdě techniky nejpodbízivější a jakou práci si dá s elementy hodnototvornými.
Napsáno 5. ledna 2012 v 12:48
Psychedelický výlet po přilehlých galaxiích
Komiksů malovaných štětcem dnes příliš nevychází. Pokud je však tato technika zvládnutá, jedná se o jedinečný vyjadřovací prostředek, kterým se dají dokonale zachytit emoce. Jedním z nejlepších kreslířů této techniky je Švýcar Frederik Peeters, který dokonce přijel na loňský KomiksFest představit své další dílo vydané v češtině.
Napsáno 4. ledna 2012 v 9:32
Bomby nakonec
Co vede mladého australského autora k tomu, aby si jako pozadí k mnohosetstránkovému románu zvolil válečné Německo počínajících 40. let? Po přečtení mezinárodního bestselleru Markuse Zusaka Zlodějka knih, česky Argo 2009, se zdá, že čistý kalkul. Lepší kulisu pro sentimentální příběh o dospívání, prostých dobrých lidech v nelidských časech, síle slov a o smrti si lze stěží představit.
Napsáno 3. ledna 2012 v 10:20
O těch, kteří uzřeli temnotu
Carla je začínající redaktorka, která si u městečka Dead River pronajme chatu, v níž chce dokončit pro svou kariéru zásadní práci a následně se trochu odreagovat ve společnosti své sestry a několika přátel. Místo příjemně strávené pracovní dovolené však odhalí to nejčernější zlo. Zvrácenou rodinu, kterou nejlépe poznáte skrze její vlastní chutě: „Ulovili už každé zvíře, ale lidskému masu se nic nevyrovná. (…) Když v hrnci necháte vařit kus srnčího nebo medvědího masa, zůstává ležet na dně jako kámen. Ale lidské maso bylo prostoupené životem. V hrnci poskakovalo a kroužilo. Všechno ostatní bylo pouhé maso, pouhé jídlo.“
Napsáno 2. ledna 2012 v 9:52
| únor 2012 | Na začátek | prosinec 2011 |
