Jak sbalit ženu 2.0 - o emocích s rozumem a přehledem 

Napsáno: 11. února 2011 v 8:39
Autor: Jiří Vaněk
Recenzovaná kniha: Jak sbalit ženu 2.0 – praktická příručka technologie lovu

Tomáš Baránek býval nesmělým šéfredaktorem časopisu Computer, dokud ho to nepřestalo bavit; pak se začal systematicky věnovat problematice seznamování  mužů se ženami a v roce 2005 mu vyšla kniha Jak sbalit ženu, která dané téma zeširoka rozebírá. Vzhledem k absolutnímu informačnímu vakuu, které v téhle oblasti v Česku panovalo, se stal Baránek českým balícím guru – pravidelně publikoval v časopisech Reflex a Style a brněnský Buranteatr uvedl v roce 2009 Baránkovu hru Jak sbalit ženu. V roce 2010 vychází kniha Jak sbalit ženu 2.0, rozšířené a aktualizované vydání.

Kniha psaná s upřímnou vírou

Název je samozřejmě  trochu bulvární. Slovo “sbalit” v sobě nezapře sexuální  podtón, takže pokud jste nesmělý muž a myslíte si, že z vás tahle červená kniha udělá naprostého lva salónů, trochu se uklidněte; Baránek nic takového ani neslibuje. Primárním adresátem knihy mají být především nesmělí muži, kteří mají často problém dívku i oslovit. Většina knihy se tedy týká samotné komunikace s osobami opačného pohlaví, na druhou stranu nemějte strach, i tématu “jak ji přesvědčit, že s vámi chce do postele” se jedna kapitola věnuje.

Nahlížet přísně  racionálně na něco tak iracionálního, jako jsou vztahy mezi mužem a ženou, se může zdát až svatokrádežné. Baránek ve čtyřech kapitolách (pojmenovaných Příprava a výběr, Kontaktáž, Dobývání a Svádění) se do toho pouští a světe, div se, ono mu to docela funguje. Důležité totiž je, že se v tomhle choulostivém tématu nepouští do nějakého hlubokého filozofování; popisuje bez obalu, jak se muži i ženy při seznamování (minimálně většinou) chovají, ne to, jak by se chovat měli. Fakta, že existuje mimomanželský sex či nevěra nikterak neodsuzuje, pouze konstatuje; na stranu druhou, celá kniha je psána s upřímnou vírou, že bude pomáhat především nesmělým zamilovaným mužům dobýt jejich vysněnou (i když si je autor vědom existence cynických svůdců, kteří jeho knihu mohou využít jinak, než je jeho laskavý záměr). Se sympatickou pečlivostí přitom rozebírá všechny drobnosti a úskalí seznamování od okamžiku, kdy vaši vyvolenou poprvé zahlédnete až po splynutí v milostném výkřiku. K tomu je přibalena i “cvičebnice” – řada cvičení (nejen duševních, ale i v “terénu”) k prvním třem kapitolám, které mají čtenáře naučit získat sebedůvěru a sebejistotu při navazování vztahů.

Hlavně první  dvě kapitoly (týkající se osobnostního rozvoje muže a samotného aktu “seznámení se”) se čtou poměrně  svižně, protože v nich se autorovi daří nacházet vhodný  mix mezi radami nesmělým mužům a (prý reálnými) historkami. Třetí a čtvrtá kapitola (týkající se komunikace s dívkou po seznámení a již výše zmíněnému “dostání jí do postele”) už tak hladké nejsou, občas totiž působí jako vysokoškolská skripta pro přednášku Emoce I na nějaké robouniverzitě. Představa, že se někdo učí nazpaměť čtyřicet stránek o tom, jak se chovat před a na prvním rande (mj. si nemáte zapomenout umýt moudí!), mi přijde úsměvná; na stranu druhou, pro kluka, který se chystá na své první rande v životě ty rady zbytečné být nemusejí – a od otce je dostane málokdy.

Když se láska tvrdí čísly

Baránkův styl je poměrně  čtivý, jeho humor někdy trochu chtěný (EREKČE jako název metody pro získání bývalé přítelkyně), někdy odzbrojující  (zmínka o “ortogonalizaci předmětů” při úklidu). Rozhodně  nekorektně, ale velmi zábavně popsaná je i typologie žen, se kterými si raději nezačínat. (Strážkyně genderového pořádku, pohov! Baránek pochopitelně a priori předpokládá, že jedinci, se kterými si neradno začínat, existují i u mužů.) Nechtěně komicky působí občas některé ilustrace (třeba notová osnova na str. 93) nebo to, že takřka stejnou větu (“Stane se, co se stane.” a “Věřím, že co se má stát, to se stane.”) autor jednou považuje za typický příklad věty, které vyslovují nezajímavé dívky, a podruhé ji doporučuje muži jako správnou odpověď na jistou dívčí otázku.

Horší už je fakt, že Baránek někdy zapomene, že píše jen na základě empirických zkušeností (svých i svých čtenářů); když se tedy někdy snaží kvantifikovat lásku tvrdými daty, působí to nesmyslně. Hned třeba na straně dvacet v tabulce znevýhodňujících faktorů pro sbalení dívky je za každý uvedený faktor třeba snížit pravděpodobnost sbalení o 12 %. Proč zrovna o 12%? Znamená to snad, že když je těch faktorů více než devět, je pravděpodobnost sbalení nulová? Proč jednoduše nenapsat “Tohle jsou faktory, které způsobují při balení problém, čím jich je více, tím je větší problém?” Podobně pravděpodobnost sbalení bývalé přítelkyně (str. 330) je uvedena jako jedna pětina v případě nevěry a jedna padesátina až jedna setina v případě trvalých neshod? Hezký odhad, nic víc. Škoda také, že si Baránek na některých místech nenašel čas k důkladnému rešeršování – na str. 277 odvážně tvrdí, že míra rozvodovosti koreluje s délkou vztahu před svatbou; zajímavá hypotéza, škoda, že nenašel nějaká data, na nichž by šla potvrdit či vyvrátit.

Samozřejmě; na šťastné mezilidské vztahy neexistuje univerzální návod, což je na nich to nejkrásnější. Všichni v nich znovu a znovu narážíme a znovu a znovu s nimi začínáme – mnohdy nelogicky a iracionálně, protože právě to je jejich podstatou. Baránkova knížka vám tedy nezaručí, že se zamilujete šťastně; pokud se ovšem zamilujete nešťastně, možná vám poradí, kde jste udělali chybu. Sečteno a podtrženo; pokud máte šťastný vztah a nehodláte na něm nic měnit, asi vám právě tahle kniha nic zásadního nepřinese – tématem udržení a rozvoje vztahu se zabývají jiné publikace. Pokud ovšem je pro vás seznamování se ženami aktuální, klidně si Baránka přečtěte. Podle míry vaší zkušenosti (a podle toho, jak moc jsou pro vás mezilidské vztahy v životě důležité) počítejte s tím, že část informací v knize obsažených pro vás bude pověstným nošením sov do Atén. Ale při hloubce, do jaké se Jak sbalit ženu 2.0 seznamováním zabývá, vám zaručuji, že se rozhodně něco zajímavého dozvíte. A pokud ne, dá vám kniha aspoň pocit, že jste tak zkušení, že takovouhle knížku nikdy potřebovat nebudete – ale být vámi, nespoléhám na to.