Konverzační drama na pozadí oživlých mrtvol

Napsáno: 1. února 2011 v 9:04
Autor: Richard Klíčník
Recenzovaná kniha: Živí mrtví 2: Míle a míle

NÁLEPKY: KOMIKS

Pakliže se někde objeví zombie, jedná se povětšinou o předzvěst béčkového hororu plného mručení a rozkousaných mozků. Jaké je to pak překvapení, vyskytnou-li se zombie v komiksu, který má kvalitně napsaný scénář, je dobře nakreslený a brzy si získá takovou popularitu, že je podle něj natočen i televizní seriál, jenž sklízí snad pouze pozitivní ohlasy…

Nastal soudný den a hroby se otevřely

Zombie jsou neodmyslitelně spjaty s hororovými filmy. Chodící mrtvoly v nejrůznějším stádiu rozkladu, které z letargie vyvede pouze vůně čerstvého lidského masa. Téma samo o sobě je natolik morbidní, že by se knihy s podobným námětem žádný „slušný“ čtenář nechopil. Jenomže žijeme v popkulturním a postmoderním světě, kdy je jen velmi těžko rozpoznatelné, co je kýč a co umění.

Jistě - oživlé mrtvoly budeme za umění pokládat jen velmi těžko. Upřít však komiksu Živí mrtví značnou řemeslnou zručnost jak ve schopnosti vyprávět příběh a stavět dialogy, tak ve stránce výtvarné prostě nejde.

Robert Kirkman, autor celého nápadu, miluje filmy o oživlých mrtvolách. Vždycky se ale ptal, co se stane po skončení filmu, kdy sice hlavní hrdinové přežijí, ale z globálního hlediska nevyřeší vůbec nic. A tak se rozhodl, že si napíše svou vlastní ságu. Je velmi pravděpodobné, že na televizní seriál pomýšlel od samého začátku, ale ruku na srdce - kdo z producentů by vsadil na to, že tisíckrát provařené téma získá dostatek fanoušků? Z komiksu se stal hit.

Zombie jsou zde totiž pouze efektní kulisou postapokalyptického světa, soudného dne, kdy mrtví vystoupili z hrobů a vynesli ortel nad lidstvem. Je jich ukrutná masa, a právě proto nejsou ani zdaleka tak podstatné jako těch pár přeživších jedinců, na které lze zaostřit a pod drobnohledem sledovat, jak se budou chovat ne jednu noc (tento časový úsek nejčastěji zachycují staré filmy), ale dlouhé týdny, ba měsíce. Lidská skupina vykazuje vztahovou dynamiku poznamenanou stresem, a tak jsou zombie velmi pěkným katalyzátorem nejrůznějších výbuchů emocí a třenic. Ukazuje se, že táhnout za jeden provaz nemusí být zas až tak snadné.

Zima zombies svědčí

V prvním díle jsme byli svědky probuzení policisty Ricka z komatu do dne plného zombií. Sledovali jsme jeho cestu do Atlanty za manželkou a synem, kde měli najít bezpečné útočiště. Našli jen další zombie, ale táta pro změnu našel je. A v posteli svojí ženy svého nejlepšího kamaráda. Konflikt se nakonec vyřeší jak jinak než násilím, kdy se ukáže, že "živí" lidé jsou šelmy, na které mrtvoláci rozhodně nemají.

Díl druhý zastihuje skupinu v okamžiku, kdy se rozhodne opustit předměstí Atlanty a hledat útočiště před zimou i oživlou smrtí. Rickova manželka je těhotná (otec je vždy nejistý), uhodily mrazy, a spaní v jediném karavanu také na náladě nepřidá. Kirkman proto využívá klasických hororových postupů, kdy svoje hrdiny pošle do ideálně vypadající vesnice obehnané zdí, na které visí, bohužel zasněžený, nápis Mrtvoly, nechoď dovnitř.

Za dalších velmi akčních okolností se celá skupina dostává na zcela bezpečně vyhlížející ranč Hershela Greena, kde naleznou dočasné útočiště a který se stane jevištěm pro nejednu pěkně vypjatou slovní přestřelku a konec konců i pro přestřelku zcela klasickou. Čtenář se jednoduše má na co těšit, protože Živí mrtví jsou komiks napínavý a oproti očekávání postavený více na dialozích než na akci likvidace nemrtvé nákazy. Navíc se díl odehrává v zimě, kdy jsou zombie ztuhlejší a nehýbou se tak rychle (ale pozor, zase se pomaleji rozkládají).

Kirkmanův svět je, zdá se, dobře promyšlený, a pokud se jednou do jeho mrtvolného příběhu začtete, budete určitě chtít vědět, jak bude pokračovat. Stejný efekt proběhl i s televizním seriálem, který se za oceánem také stal hitem. První série si bere námět pouze z první knihy, takže se dá předpokládat, že materiál vystačí na skutečně dlouhou dobu. Stejně jako zásoba nemrtvých na stránkách tohoto nepravděpodobně dobrého komiksu.