Jaký byl ročník 2011 pro fantasy?
Napsáno: 2. prosince 2011 v 0:35
Autor: Boris Hokr
Fantasy je momentálně nejúspěšnější fantastický žánr nejen na našem trhu. Je tedy jasné, že pokud byste chtěli nějakou tu „fantasy“ knihu použít jako vánoční dárek, bude z čeho vybírat. A protože platí, že málokterý žánr je tak rozmanitý jako právě fantasy, trocha rad a škatulkování jistě neuškodí…
Klasika kam se podíváš
Za klasickou fantasy považujeme takovou, která si za vzor bere Tolkiena. V zemích Koruny české je tento typ bohužel silně opovrhován, protože opravdu kvalitních zástupců u nás tolik není a známe spíše různé pseudoderiváty typu DragonLance – jednoduché báchorky bez jakýchkoliv ambicí o krásných elfech a hnusných skřetech. Letos byste ovšem měli dát tomuto subžánru šanci. Povedených knih se nám sešlo hned několik.
Osobně bych doporučil především vrchol trilogie Fionavarská tapisérie, kterou debutoval kanadský autor Gavriel Guy Kay. Nejtemnější cesta je i více jak dvacet let po prvním vydání jedním z vrcholů „tolkienovské fantasy“. Není to ovšem žádná nápodoba. Kay chápe, že klasická fantasy nemá opakovat storku o putování za kouzelným artefaktem, ale jít ke kořenům; k mýtu a jeho jazyku.
Fionavara je proto silně poetické a rytmické čtení, které není pro každého – rozhodně ne pro fanoušky zmíněného DragonLance. Tady se totiž musí přemýšlet a dávat pozor. A i když narazíme na skřety a elfy, je to vyprávění především o lidech, jejich tragédiích a ceně, kterou je nutné vždy zaplatit… České vydání se může pyšnit krásnou úpravou (rukopis nakladatelství Argo se nezapře), které vévodí obálky Johna Howea, i doslovem samotného autora, v němž (jen napůl vtipem) poznamenává, že cíle bylo stvořit takový text, kde by věta „Déšť, déšť, déšť“ nebyla literární sebevraždou.
Nebo si snad vyberete mladou krev? Jsou zde Brian Ruckley a Scott R. Bakker. První jmenovaný v knize Pád thanů opět zavítal do světa silně inspirovaného skotskou vysočinou, a i když je znát, že se ještě bude muset hodně učit (některé vedlejší linie nevyšumí, ony prostě zmizí), vše mu odpustíte pro neuvěřitelně pochmurnou atmosféru příběhu, jehož hrdinové nečelí Zlu, ale naprostému šílenství, které rozkládá jejich svět a především společenské vazby zevnitř.
Bakkerovi nějaké nedotažené vedlejší linie vytýkat netřeba. Jeho trilogie Princ ničeho (letos vyšel druhý a třetí díl; Válečný prorok a Tisícerá myšlenka) jsou ovšem možná ještě náročnější čtení než Kay. Bakkerovi se totiž zalíbilo období křižáckých válek – a nejen kvůli velkolepým bitvám, ale především kvůli jejich náboženskému a myšlenkovému kvasu. Podle některých se jedná až o filozofickou fantasy. Pro představu: představte si, že Eco nechce napsat detektivku (Jméno růže), ale fantasy… I když ovšem nebudete mít načteno několik opravdu odborných monografií, nezoufejte. Plno akce, realistické motivy postav a krutost náboženského běsnění i temná nadpřirozená hrozba v pozadí fungují i bez toho…
Hrdinové, kdepak jste..
Druhým pilířem fantasy byly vždy příběhy o hrdinech – Conan Roberta E. Howarda nebo Elrik z Melniboné od M. Moorcocka. Ovšem v poslední době se nám opravdu dobrých hrdinských fantasy jaksi nedostává. Letos si o naší pozornost říkají vlastně jen tři knihy – ovšem ty vážně stojí za to.
Meče a temná magie je výborná antologie Jonathana Strahana a Lou Anderse, která ukazuje, že onen nedostatek může být pouze dočasným. Staří harcovníci i mladí vlčáci dokazují, že i na zdánlivě jednoduchém půdorysu střetu magie se silou odvážných paží se dá pořád stavět – někdy s humorem, jindy s patosem. Jen ten úvod, od kterého bychom čekali nějakou podrobnější studii subžánru, mohl být lepší…
Ale přejděme raději k románům. A to k takovým, kterým jsme se věnovali i u nás, na Knihožroutovi. Scott Lynch se vrátil ke svým Pánům parchantům a jeho Rudá moře pod rudými nebesy jsou jakýmisi pirátskými Dannyho parťáky ve fantasy hávu. Vulgárně opulentní jazykové hrátky, vtipná akce, nostalgicky komplikovaná dobrodružství a dokonce i láska… Odpočinkové čtení má svého nového, bohužel však nepříliš pilného krále.
To Joe Abercrombie zatím pilný je – co rok, to kniha. Letos jsme se mohli pokochat titulem Hrdinové. I u této knihy byste si mohli skvěle odpočinout – vtipu je v ní snad ještě víc než v Lynchovi. Jenže pak se nad tím textem zamyslíte (k čemuž pochopitelně nikoho nenutíme). Popis tří dnů bitvy, která nezmění vůbec nic, ale zemře v ní nechutně hodně lidí – sympatických i naprostých zrůd – je totiž sarkastický, depresivní a ano, podvratný.
Fantasy sériová
Pojďme raději na bezpečné pole hrdého braku. To v českém prostředí hájí především knihy podle nejrůznějších her. Již jsme zmínili DragonLance, ale ruku na srdce, já ho nečtu. Ale čtu Warhammer. Princip obou značek je vlastně stejný: někdo za autory vymyslí prostředí a oni dodají příběh, který by se měl zamlouvat hráčům. Pokud DragonLance cílí na romanticky založené lidičky, pro které je Tolkien příliš komplikovaný, pak Warhammer na ty, kteří chtějí temné příběhy plné násilí a osudových zrad bez zbytečných literárních fines. Ideální čtení na cesty do práce. Upozornil bych na dva tituly.
Prvním je Zabíječ zombie, další z dobrodružství trpaslíka Gotreka, který hledá slavnou smrt, aby vykoupil jakýsi hřích ze své minulosti, a jeho kronikáře, člověka Felixe. Pokud platí, že v jednoduchosti je síla, máte co dělat s knihou roku: jeden hrad, hrstka obránců a několik tisíc zombie vedených šíleným nekromantem. Nic víc. Proč to vůbec číst? Právě proto. Série Zabíječů si nikdy na nic nehrála a upřímnost se cení.
Druhým povedeným zástupcem světa bojujícího se silami Chaosu je Pán zkázy, pátý a poslední příběh Maluse Temné čepele. I na poměry Warhammeru temné čtení – Malus je totiž temný elf, pro které jsou lidé v lepším případě otroky, v tom horším zdrojem kůže na kazajky. A Malus svému lidu ostudu nedělá – navíc se mu v těle usídlil démon, který hrozí, že pozře jeho duši. A tak se roztáčí fascinující kolotoč násilí, zrad a ještě větších zrad. U obou knih nemá cenu uvádět autory (kteří však patří ve svém oboru ke špičce) – tady je totiž otázka jednoduchá: Má ten, koho chcete obdarovat, rád Warhammer? Pokud ano, není co řešit.
A je to ještě fantasy?
Existují knihy, u kterých budete mít vážné pochybnosti, co vlastně máte před sebou. Třeba takový Malý, velký od Johna Crowleyho. Název odkazuje na myšlenku, že v našem světě existují světy jiné a ten náš zase existuje v jiných. Můžeme jim říkat třeba Férie. Inu, velké v malém a malé ve velkém… Po otevření nádherné vázané knihy se začtete do podivuhodné rodinné kroniky a navštívíte dům, který jako kdyby byl složen z mnoha jiných domů a stojí na pomezí onoho velkého a malého světa… Ale i když si až do konce knihy budete uvědomovat, že je něco „jinak“, nikdy nebudete mít jistotu. Pokud hledáte něco magičtějšího než magický realismus, co by mohlo oslovit i člověka, který jinak fantasy nemusí, je tahle kniha přesně pro vás.
To samé nejstarší titul v našem komentovaném průvodci rokem 2011 – Poklidné a tiché místo napsal Peter S. Beagle na prahu šedesátých let, ještě před tím, než se proslavil jednou z nejpoetičtějších fantasy Poslední jednorožec. Poklidné a tiché místo se odehrává na hřbitově a jeho (ne)hrdiny jsou duchové a podivný parvenu, který na hřbitově již devatenáct let žije dobrovolně. V dávných, řekněme až šaldovských dobách, se o skutečných zjevech psávalo, že je udivující, kolik životní zkušenosti a vize dokázali svému dílu vtisknout v tak mladém věku… Pokud jste nikdy podobným poznámkám nerozuměli, Beagle vám je vysvětlí. Jen počítejte s tím, že kniha je věrna svému názvu: tichá a poklidná.
Zajímavý případ je pak kniha Silou svého zraku od Tima Powerse. Ten sice ve své knize nešetří akcí a upíry (přesněji: lamiemi), ale vše zasadil na počátek devatenáctého století a navázal vůj příběh na osudy slavných anglických básníků. Keats, Byron, Shelley – na všechny tu narazíte a věřte, po pár stránkách budete Powersovi věřit, že všichni výše zmínění by bez upírů nenapsali ani čárku…
Sázky na jistotu
Od solitérů a zvláštností ovšem k jasným sázkám na jistotu, ke kterým ani netřeba víc, než jedné věty…
Letos vyšel nový Kulhánek, Vyhlídka na věčnost. Pro neznalé: akční extáze a literární obdoba filmů, které by Quentin Tarantino točil v Hongkongu. Vyšel i nový Erikson. Pro neznalé: nejpropracovanější fantasy sága současnosti a to nejlepší čtení pro ty, kteří nechtějí, ale opravdu nechtějí vědět pár dní o světě. A vyšlo i nové vydání Hry o trůny od George R. R. Martina, což je díky televizní adaptaci HBO momentálně nejvíc „in“ fantasy vůbec – a naštěstí také jedna z nejlepších. V jednom svazku, s novou obálkou. Bichlička, kterou zabijete čas i své nepřátele…
A něco pro budoucnost národa
Z výše uvedených titulů je víceméně jasné, že ve fantasy preferuji především její „dospělejší“ verze – ať už zaměřením či pojetím – ale každý žánr potřebuje i nové, mladé čtenáře. A co by mohlo v uplynulém roce zajímat naše nejmladší? Kolega Klíčník se nedávno na Knihožroutovi rozepsal o Obléknu si půlnoc – výborném, byť dosti depresivním románu pro mládež od Terryho Pratchetta. Jen ať si dítka zvykají, že svět není peříčko. A povedený kousek je také Královské spiknutí do M. J. Sullivana. Zjednodušeně řečeno je to komorní verze románů Scotta Lynche – bez vulgarit, erotiky, krve a asi tak tří set stránek. Útlá knížečka je milou poctou nejen klasické fantasy, ale i zlodějským příběhům a disponuje velmi sympatickými a vtipnými hrdiny. Být mi deset, je to pro mě kniha roku.
Top ten na závěr
A to by bylo všechno, vážení. Spoustu zajímavých titulů jsme vynechali, přestože víme, že letí upírské příběhy (zdravíme Petru Neomillnerovou a její sérii Tina Salo). Víme i o rozkvětu historické fantasy a novém zářezu její slovenské hvězdy (Ďáblova pevnost zavede svého hrdinu, kapitána Kornelia Báthoryho, po útěku z Benátek na území dnešního Chorvatska) a pochopitelně chápeme oblibu městských fantasy (třeba popkulturními odkazy doslova přecpaná kniha Sandman Slim od Richarda Kedreyho), ale nejsme nafukovací. Než se ovšem rozloučíme, malý osobní top ten (v abecedním pořadí).
Abraham, Daniel: Zrada v zimě
Bakker, Scott R.: Válečný prorok
Beagle, Peter S.: Poklidné a tiché místo
Crowley, John: Malý, velký
Erikson, Steven: Prach snů
Kay, Guy Gavriel: Pán císařů
Kay, Guy Gavriel: Nejtemnější cesta
Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost
Lynch, Scott: Rudá moře pod rudými nebesy
Martin, George R. R.: Bouře mečů (třetí díl Písně ledu a ohně aka Hry o trůny)
Komentáře
Žádný čtenář zatím nepřidal svůj komentář, buďte první! Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení čtenáři. Pokud ještě nemáte vytvořený účet, zaregistrujte se, prosím.
Sdílet na Twitteru
Záložka na Delicious