Tolik utrpení a žalu na základní škole jste neviděli

Napsáno: 16. prosince 2011 v 8:52
Autor: Richard Klíčník
Recenzovaná kniha: Můj ty smutku! Vybrané stripy Peanuts z let 1960-2000

NÁLEPKY: KOMIKS SNOOPY

Tvrdit o Peanuts, jednom z nejslavnějších komiksových stripů 20. století, že je pro děti, je nebetyčná hloupost. Když u nás Snoopy a jeho pán Charlie (či Karlík) vycházeli svého času v Ohníčku, nepřišel nikomu z generace čtenářů tohoto časopisu moc vtipný. Snoopy byl fajn, ale těm příběhům se nedalo smát. Nešly ani moc pochopit.

Tehdejším nepochopením zacílení Snoopyho přišel Charlie Brown o celou jednu generaci českých fanoušků, kteří jen s váháním berou do rukou knihu nakladatelství Albatros Plus. Dokonce ani kreslený seriál, který u nás před lety šel v televizi, totiž nikoho příliš moudrého ze Snoopyho neudělal.  A přitom se jedná o ikonu slavnou skoro Garfield.

Tři rány do čepice

Plus právě vydal třetí knihu vybraných stripů, tentokrát pod názvem Můj ty smutku! Knihy jsou zaměřeny monotematicky a zabývají se tím nejpodstatnějším, co se ve stripech odehrává. Po Světě podle Snoopyho, jakéhosi úvodu do časoprostoru, v němž se celá dětská parta nachází, přišla Láska podle Snoopyho, zcela zásadní dílo milostné literatury. Neměl by jej opomenout nikdo, kdo chce pochopit, jak se to s láskou vlastně má. Tolik nenaplněné touhy (i když se jedná o touhu nedospělou) nenajdete snad ani u Shakespeara. Milostné tragédie v jednořádkových stripech nenechají chladným ani největší cyniky.

Třetí díl vydaný před Vánoci je ale opravdu silná káva. Pokud se do něj začtete pod stromkem a máte sklony k melancholii, dejte pozor, abyste nebrečeli nad elektrickým osvětlením. Nemuselo by to dobře dopadnout. Jediné štěstí hrdinů Peanuts totiž je, že v dobách, kdy je Charles M. Schulz psal, nebyla antidepresiva tak populární. Museli by je totiž naordinovat prakticky všem aktérům stripů, a to dokonce i oběma zvířecím hrdinům Snoopymu a ptáku Woodstockovi.

Jen ať je trochu smutno, jen když je veselo…

V žádném případě knihu nekupujte, abyste někoho rozveselili milým bíglem a jeho holohlavým páníčkem, kteří patří ve světě komiksového stripu k velké trojce Garfield, Calvin a Hobes, Snoopy. Jedná se o knihu, kterou je třeba číst v dobrém rozpoložení mysli.

V knihách Plusu se zato u nás vůbec poprvé ukazuje, co je Snoopy doopravdy zač. Výběr stripů je reprezentativní a dává vyniknout všem trudným náladám, které komiks vedou od jednoho hrozného dne k dalšímu, od jednoho smutného zážitku k druhému.

Představovat jednotlivé hrdiny zřejmě nemá smysl, Charlieho zná snad každý, stejně jako Snoopyho, který je oficiálně jeho psem. Připomeňme snad jen tolik, že Charlieho definuje dokonale název právě vydané knihy: Můj ty smutku. Ten chlapec ještě neotevře ústa a vám se právě tato věta už už vkrádá na jazyk. Život v jeho podání je k nesnesení obtížný a starostí má k neuvěření. Snoopy je pak vším, čím by chtěl být Charlie Brown.

Není hrdinů, jsou jen děti

Nejlepší Charlieho přítel se jmenuje Linus a vždy má po ruce nějaký citát z Bible. Nebo z filozofického traktátu. A také chodí na první stupeň základní školy. Krom toho miluje svou dětskou deku. Taky má starší sestru Lucy, která terorizuje celé své okolí a zejména Charlieho, nejlépe prostřednictvím svojí psychologické budky na udílení rad.

Ve výčtu chybí mladší Charlieho sestra Sally, tajemný a asi nejnormálnější klavírista Schroeder, kterého miluje zcela marně Lucy (jen on ji umí usadit), a pak ještě Patty a Marcie, které pro změnu milují Charlieho Browna. Ten ale trpí tím, že jej nemiluje nikdo a sám upírá své křečovité úsměvy směrem k Roztomilé Zrzečce, která ani neví, jak se jmenuje (ostatně Zrzečka je taky jen Zrzečka).

Obyčejný mikrovesmír

Vztahový mnohaúhelník dětských hrdinů je netypický. Nevyskytuje se tu žádný vůdce party (nepočítáme-li Snoopyho), hlavní hrdina je v zásadě i otloukánkem týmů, v němž nikdo nevyniká silou a obratností. Všichni si vystačí sami a dohromady je víc než přátelství (neplatí o Charliem a Linusovi) svedla skutečnost, že tak nějak musí bydlet spolu.

Charles M. Schulz vytvořil svými stripy podivuhodný mikrosvět, do kterého není nejjednodušší proniknout. Jedno o jeho tvorbě ale platí - zraje jako víno a čím jste starší, tím víc ji oceníte.