Starší články
Pojďte na rok žít do diktátorské Barmy
Komiksové cestopisy nejsou ničím tak moc neobvyklým, ale pokud bychom měli říct jedno jméno, které je s nimi spojeno, byl by to asi v prvé řadě Kanaďan Guy Delisle, jehož třetí kniha vychází u nakladatelství BB/art. Po pracovních návštěvách Koreje a Číny zavítal s manželkou do Barmy. Podtitul Na cestách s Lékaři bez hranic po Myanmaru dává tušit důvod jeho cesty.
Napsáno 30. listopadu 2011 v 10:45
Nezabíjejte Spenserovy klienty..
Ashton Prince, vysokoškolský profesor umění, má problém. Z bostonského muzea někdo ukradl slavný obraz Dáma s pěnkavou a nyní požaduje výkupné. Celá situace je delikátní a podezřelá, proto přijde Prince za tím nejlepším, za soukromým detektivem Spenserem. Zadání je jasné: krýt při předávce Princeovi záda. Spenserovi se to příliš nelíbí, nemůže kontrolovat situaci. A ještě méně se mu zamlouvá, když jeho zaměstnavatel vyletí před jeho zraky do vzduchu. Z prosté zakázky se tak stává věc cti: Spenserovy klienty nikdo beztrestně vraždit nebude! Na nezdolného detektiva čeká nebezpečná organizace, temná tajemství univerzitního života i milostné trable jeho feny Perly…
Napsáno 29. listopadu 2011 v 0:59
Extáze žití ve Vizích Codyho
Nakladatelství Argo muselo v tomto roce nutně potěšit všechny příznivce beat generation. Už nějakou dobu začalo vydávat spisy Jacka Kerouaca, vůdčí osobnosti tohoto uměleckého směru. Zlatým hřebem je pak vůbec první vydání zásadního Kerouacova textu Vize Codyho. V překladu Josefa Rauvolfa vychází šedesát let poté, co spatřilo světlo světa.
Napsáno 28. listopadu 2011 v 9:10
Jeden z posledních bojů Toničky a Terryho Pratchetta
Není nic smutnějšího, když pomalu odchází ze světa spisovatel miliony čtenářů milovaný pro svůj typický humor, ale zároveň hloubku textů. Snad pouze okamžik, kdy onen spisovatel stále tvoří, ale jeho stav se promítá do jeho psaní. Pak jde sice o jedinečnou sondu, ale zároveň svým živým stylem dává čtenářům zakusit vlastní agonii.
Napsáno 25. listopadu 2011 v 9:15
Občanská nauka pro nejmenší
Útlá knížka Violy Fischerové Jak zvířátka uzdravila smutný dům, kterou básnířce a autorce dětských knih posmrtně vydalo nakladatelství Meander, byla původně určena do škol jako didaktická pomůcka. Jako takovou bychom ji také měli brát.
Napsáno 24. listopadu 2011 v 0:54
Nevěřte komunistickým lhářům, ať žije Masaryk
Toto heslo vytiskl v 50. letech minulého století na letáky člověk přezdívaný Hurvínek. Než výtisky stačil rozšířit, našla je u něj policie a on skončil v kriminále. Od jisté smrti ho zachránilo pouze skleněné oko – náhody se někdy dějí. Zato jeho matku estébáci přivedli k psychickému zhroucení, což jí nakonec přivodilo smrt. Leopold Färber alias Hurvínek se však nevzdal a po propuštění začal sbírat osudy obyčejných lidí.
Hurvínkovy příhody jsou jedním z nejlépe provedených příběhu v knize Ještě jsme ve válce. Lehce naivní kresba Vhrsti by mohla svádět ke zjednodušení, ale ve skutečnosti je Hurvínkův příběh velmi plastický a ilustrativní – bojoval s nacisty, zavřeli ho komunisti, ale on se přesto nevzdal.
Napsáno 23. listopadu 2011 v 9:33
Život v komunismu jako útok na duševní zdraví
Kniha psychologa, jenž působí na pražské AMU a na Univerzitě ve Virginii, přichází do zajímavé doby. Dvě dekády po sametu začíná ostře černobílé hodnotící schéma předlistopadové doby z devadesátých let šednout a závažnost tehdejších „poměrů“ začínají někteří relativizovat (například historik Michal Pullmann v Konci experimentu). Jindřich Kabát obohacuje žánr obžaloby komunismu, jenž tvoří v polistopadových společenských debatách mohutný proud, o novou metodu: kritiku z medicínského hlediska.
Napsáno 22. listopadu 2011 v 0:21
Možná že stačí najít si někoho na ochočení
Tak uvažoval Malý princ, když se snažil ochočit lišku. Uvažuje tak i třináctiletá Lou, hlavní postava a vypravěčka novely No a já od Delphine de Vigan, když jí školní projekt mapování situace mladých žen-bezdomovkyň v Paříži přeroste do osobní sféry a přinese přátelství, téměř jistý druh sesterství s objektem výzkumu, osmnáctiletou No (domácká podoba jména Nolwenn). Na tomto příběhu a na vedlejší zamilovaně-vztahové linii se ukazuje, co všechno musí člověk skousnout, než dospěje, a jak těžké je překročit hranice mezi sociálními skupinami jen na základě dobrovolného rozhodnutí.
Napsáno 21. listopadu 2011 v 8:15
Ukázka: Poslední vlkodlak
Vampýři jsou v kurzu, ale na chudáky vlkodlaky se zapomíná, a pokud se už o nich píše, tak jako o animálních primitivech. Ještě že je na výsluní vrací britský autor Glen Duncan. Respektive píše již o posledním zástupci vyhubeného druhu. Jake Marlowe je stár dvě stě let, cituje Kanta, dopřává si s rozkoší camelky, knihy i prostitutky. V patách je mu ale organizace, která hodlá ze světa sprovodit i posledního vlkodlaka. Zní to nějak příliš brakově? Duncan ovšem sepsal deník vlkodlačího intelektuála, plný literárních i pop kulturních odkazů, který zaujal nejen anglosaské recenzenty, ale pochvalně se o něm vyjádřil i Nick Cave. My vám nabízíme ukázku. Román vydalo nakladatelství Argo v překladu Petra Štádlera.
Napsáno 18. listopadu 2011 v 15:46
Až tam, kde končí říše snění…
Právě tohle je hlavní poselství devátého svazku Sandmana Neila Gaimana s názvem Blahovolné. Jedná se sice o díl předposlední, ale zároveň jde o vyvrcholení jedné z nejslavnějších a nejopěvovanějších komiksových sérií všech dob.
Napsáno 16. listopadu 2011 v 8:44
Velká divočina lidské duše
„Tento román je moje „iracionální biografie“ nebo lépe řečeno moje iracionální sebereflexe.“ Řekl o svém stěžejním díle Velké divočině autor podivuhodného literárního odkazu, João Guimarães Rosa, řazený dnes mezi největší brazilské autory. Do povědomí českých čtenářů se dostal už v letech sedmdesátých, kdy vyšla kniha v překladu Pavly Lidmilové poprvé. Vzhledem ke geografickému původu získala automaticky nálepku „magického realismu“ a Rosa sám se tak zařadil po bok autorům jako Borges, Vargas Llosa či Marquez. Jeho dílo se však všem nálepkám vzpírá.
Napsáno 15. listopadu 2011 v 0:49
Nešťastná je zem, které je zapotřebí hrdinů
Někoho by mohlo překvapit, že hned na první stránce fantasy románu narazí na citát z Bertolta Brechta… a pak třeba i na Montesquieua. Ten někdo asi neměl ještě to potěšení, přečíst si nějakou knihu Joea Abercrombieho. Tento nadějný britský autor zatím publikoval pět románů, v jejichž mottech či přímo názvech cituje v podstatě kohokoliv od Ludvíka XIV. po staré klingonské přísloví. Zavánělo by to nezvládnutými ambicemi, případně velikášstvím („Jak si může fantasy pisálek brát do úst velikána jako Goethe?!“), jenže po otevření jakékoliv z jeho knih rychle zjistíte, že Abercrombie si to dovolit může. Jeho dílo je inteligentní a vyznačuje se jasnou vizí a až smrtící dávkou ironie. U Hrdinů, jeho zatím posledního počinu, je to zatím nejmarkantnější.
Napsáno 14. listopadu 2011 v 8:41
Ukázka: Marta v roce vetřelce
Nová knížka Petry Soukupové je koncipována jako deník jedné obyčejné devatenáctileté holky, které v životě vždycky všechno šlo a která se hladce dostala na vysokou školu a navíc se právě zamilovala. Jenže Martu v roce vetřelce čeká první životní pád na ústa. Knihu, stejně jako předchozí Soukupové tituly, vydává nakladatelství Host.
Napsáno 11. listopadu 2011 v 8:39
Rozhovor: Tak trochu jiný obraz Švédska
Lars Kepler, nová hvězda švédského krimi-románu, je postarší muž, povoláním bývalý učitel. Při psaní si pomáhá popíjením kávy a občas si zamne bradu porostlou hustým vousem..
Když manželé Alexander a Alexandra Coelho Ahndorilovi vytvořili své literární alter-ego,neváhali vymýšlet podrobnosti ze života fiktivního autora, včetně záliby v tradičních masových kuličkách. A hra pokračuje, přestože literární mystifikace byla odhalena záhy po vydání Keplerova prvního románu Hypnotizér. Ahndorilovým Lars Kepler zkrátka pomáhá a při psaní prý skutečně procházejí jakousi metamorfózou: tvůrčí hádky mizí, ze dvou spisovatelů se stává jeden. “Výsledek je prostě Larsovo dílo”, shodují se. “Původní profesí jsem herečka a Alexander mě přesvědčil, že je daleko lepší být spisovatelkou. Společně psát jsme se pokusili mnohokrát předtím, ale pohádali jsme se. Tvořit spolu jsme byli s to až tehdy, když jsme nebyli ani jedním ani druhým, ale stali jsme se novým autorem. Tím hádky skončily,” dodává Alexandra. Oba z páru totiž mají za sebou vlastní literární dráhu, Alexander je například autorem ceněného románu o Ingmaru Bergmannovi Režisér (vyšel i u nás, víceméně nepovšimnut v nakladatelství Lidové noviny před skoro dvěma lety). Ahndorilovi navštívili Prahu při příležitosti vydání druhého Keplerova krimirománu nazvaného Paganiniho smlouva. Ze setkání s novináři vznikl i tento rozhovor. Najdete v něm jak odpovědi na otázky, které zazněly na tiskové konferenci, tak na ty, které jsme položili přímo za portál Knihožrout.
Napsáno 10. listopadu 2011 v 9:07
Brutto je zpět a jiný pohled na věc taky
Další ročník KomiksFest!u je úspěšně za námi a nastává čas na recenzi dvoukomiksu Brutto číslo dva, který vyšel právě ke zmiňované akci. Také tentokrát jde o příběhy, které byste v komiksu nehledali, ale snad právě proto je jejich výpověď tolik autentická.
Napsáno 9. listopadu 2011 v 11:51
Plný pupík a kulinární orgasmus: čeští labužníci jdou do světa
Souvisí místní kuchyně s národní povahou? To jisté není, ale rozhodně platí, že ten, kdo navštíví jinou zemi a nic tam neochutná, jakoby na místě ani nebyl. Jídlo se naopak stává často cílem cesty samotné. Není proto divu, že gastronomická literatura se dávno neomezuje jen na kuchařky, ale provádí čtenáře chuťovým cestopisem. Klasikem v oboru je kuchařská i televizní hvězda Anthony Bourdain a jeho leckdy na hraně uvěřitelného balancující gastronomické zážitky. Nakladatelství Ikar nedávno vydalo dvě, alespoň na první pohled vzájemně se podobající publikace - knihu Romana Vaňka S vařečkou kolem světa a Zápisník hladového muže Vladimíra Mertlíka. Oba jsem vzala do ruky s nadějí, zda se v českém prostředí nelíhne nějaký Bourdain.
Napsáno 8. listopadu 2011 v 13:48
O lhaní a nalhávání
Povídkovým souborem a současně první knihou o lháři Jakub Ćwiek v roce 2005 knižně debutoval. Od té doby vydal několik dalších knih včetně pokračování příběhů o lháři rozesetých do druhé sbírky povídek (2006) a jednoho románu (2008). V češtině první povídky vyšly letos zjara, zanedlouho k nim přibylo pokračování, a jelikož zřejmě není důvod nevěřit webovým prohlášením překladatele a současně objevitele Ćwiekova díla našinci Robertu Pilchovi, přeložen je už i třetí díl – onen román. Jak vidno, práce na trilogii jdou rychle, neboť poptávka po tomto díle u čtenářů, a tak i nakladatele patrně je velká. A protože hity jsou vždycky podezřelé, patří se nahlédnout, co nám tato literatura nabízí.
Napsáno 7. listopadu 2011 v 8:55
Ten černý panter je můj tygr. Uajííí!
Kvíz: co mají společného Medvídek Pú, Malý princ a Tracyho tygr? Tváří se jako (víceméně) dětské knížky, ale není to tak úplně pravda. Nad typickou dětskou knížkou nezažije typický dospělý tolik radosti a spikleneckého potěšení z odhalování významů, jež zůstávají dětem prozatím skryty.
Napsáno 4. listopadu 2011 v 10:10
Chlast, děvky a bouchačky za rozumnou cenu
Komiksy Franka Millera si také u nás našly skupinu fanoušků, která je uznává zcela bez výhrad (tedy až na jeho nový, česky dosud nevydaný opus o boji s islámským terorismem). Tím nejlepším, co kdy Miller vytvořil, bylo město hříchu Sin City, podle nějž byl natočen také stejnojmenný film.
Napsáno 2. listopadu 2011 v 12:53
Zánik Západu, lék proti zpupnosti
Zánik Západu patří k posledním velkým myslitelským příběhům 20. století, jež mají universalistickou ambici obsáhnout a vysvětlit vše; s podtitulem Obrysy morfologie světových dějin postupně odhaluje totalizující pohled na dějiny lidských kultur a myšlení.
Napsáno 1. listopadu 2011 v 10:13
| prosinec 2011 | Na začátek | říjen 2011 |
