Starší články
Návrat krále akční fantastiky
Literárních událostí roku je za těch tři sta šedesát pět dní asi tolik, co ve středověku zaručeně pravých hlav Jana Křtitele. Existuje tedy důvodné podezření, že některé z nich nebudou ty pravé. Žádné pochybnosti však nepanují u knihy Vyhlídka na věčnost od Jiřího Kulhánka. V české fantastice není slovutnějšího autora. Snad ani Viewegh si nemůže dovolit vydávat jednu knihu za pět let a důsledně odmítat reedice svých starších děl (takže jejich cena na různých aukcích jde do tisíců).
Napsáno 31. října 2011 v 7:43
Maminka ve větvích aneb kouzlo všedního dne
Originální, poutavé a inspirativní – takové jsou pohádky v nové knížce Jak maminka vylezla na strom aneb Maminčiny rozhlasové pohádky reportérky Českého rozhlasu Michaely Veteškové. Když se k tomu přidají půvabné, jednoduché a přitom vtipné ilustrace Lucie Seifertové, oceňované autorky leporela Dějiny udatného národa čekého, stejnojmenného animovaného seriálu a dalších knih, je kouzelný dárek k Vánocům pro děti všech zaměstnaných matek ( a samozřejmě nejen těch) na světě.
Napsáno 27. října 2011 v 0:06
Jak rudý čert k literární hloubce přišel
V krátké době se objevily hned dva komiksy, jejichž hlavním hrdinou je Daredevil, slepý právník Matt Murdock, kterého kdysi srazilo nákladní auto plné radioaktivního odpadu. První kniha Franka Millera je nazvána Rok jedna a stejně jako stejnojmenný komiks o Batmanovi zachycuje první kroky superhrdiny. Druhá nabízí to nejlepší z moderní Daredevilovy historie.
Napsáno 26. října 2011 v 13:38
Ukázka: Libůstka
Dnes přinášíme ukázku z nové knihy Mariusze Szczygiela Libůstka. Tentokrát se výlet do českých dějin nekoná, autor ale vede čtenáře za fascinujícími osudy polských žen. Jsou to příběhy o obyčejných Polkách, jen dvě jsou u nás známé (reportérka Hanna Krallová a herečka z filmu Obchod na korze Ida Kamińská), příběhy všední, a přesto strhující. Příběh o ženě, která je celý život posedlá podrobnými zápisy o své každodennosti. O jiné, která se svými pohlednicovými fotografiemi-libůstkami snaží zastavit plynoucí čas. O dvou ambiciózních ženách, které celá desetiletí udržují přátelství jen pomocí korespondence. O záhadných jménech 21 žen z padesátých let, sepsaných na lístku nalezeném autorem ve varšavské kavárně. O ženě, které se dostalo nezvyklého vyznání lásky. A příběh herečky, jež dostala Oscara, a přesto o jejím osudu víme jen málo. Ačkoliv jsou to příběhy zdánlivě banální, každý je ohromující, nepředvídatelný a tajemný, svědčící o tom, jak těžké je pochopit jiného člověka.
Napsáno 25. října 2011 v 14:43
Láska je láska, i s chutí krve
Na nostalgii si potrpím, ani ne tak tu pelíškovskou, oprašující lední medvědy na porcelánových krách a retro válečkovou výmalbu. Myslím spíš stesk po pročuraných pískovištích, na kterých si nikdy nehrály žádné děti, dobrodrůžo výpravy pod panelákové balkony a do strašidelných sklepních kójí. Pro všechny, kdo chovají stejnou sentimentální slabost k zanedbaným sídlištím a outsiderům, bude kniha Johna Ajvida Lindqvista Ať vejde ten pravý plnokrevným a chutným soustem.
Napsáno 24. října 2011 v 15:10
Největší Mailerův román
„Američan potřebuje znát odpověď. Neschopnost odpovědět na otázku nás přivádí k šílenství, kdežto Rusové zase touží získat kontrolu dřív, než znají odpověď. Oba přístupy plodí tutéž nezvladatelnou úzkost.“ Toto jsou slova Hugha T. Montaguea, legendy Firmy aka CIA. Když tento temný a komplikovaný muž údajně spáchá sebevraždu, začne jeho dlouholetý učeň, společník a později i sok v lásce Harry Hubbard vzpomínat na vše, co spolu prožili, a vytvářet tak před čtenářem fascinující obraz druhé poloviny dvacátého století, viděného z hlediska institucionalizované špionáže… Jeho svět je plný strachu a nejistoty, kruté racionality i brutální iracionality, ale i vášnivé, osudové, takřka mystické lásky.
Napsáno 21. října 2011 v 20:00
Staré, dobré a bez dělnických vůdců
Byla to jedna z mých nejoblíbenějších dětských knih. A zjevně jsem v tom nebyla sama. O tom, že Obrázky z českých dějin a pověstí autorů Jiřího Černého, Pavla Zátky, Zdeňka Adly a Jiřího Kalouska patří dodnes mezi milovanou klasiku, svědčí již osmé vydání.
Napsáno 20. října 2011 v 8:35
Plačící zabiják přichází
Jó Hinomura byl nadějným uměleckým hrnčířem. Jenže pak zasáhl osud – na cestě po Americe, kde představoval své dílo, se mu do rukou dostaly fotografie, které kompromitovaly Sto osm draků, obávanou čínskou mafii. Čestný Jó nešel zločincům na ruku a stihl jej trest. Byl unesen, podroben zvláštní formě vymytí mozku a přetvořen a vycvičen na nájemného vraha. Nemůže se svým pánům vzepřít, ale přesto je stále člověkem a po každé vraždě roní slzy smutku. Je Plačícím drakem, nejnebezpečnějším zabijákem na světě…
Napsáno 19. října 2011 v 9:35
Štěstí je křehké a sebestředné a drahé
Vedle edice AAA či SSP vydává nakladatelství Argo taky edici Fantastika. Při zběžném pohledu do letáčku s edičním plánem je i laikovi jasné, že si vybírají špičkové knihy a prověřená jména (LeGuinová, Asimov, Beagle; z překladatelů například Kantůrek, Janiš a další). Po padesáti letech od vydání originálu nyní v Argu vychází i debutový román spisovatele Petera S. Beagla, autora dobře známého Posledního jednorožce – Poklidné a tiché místo.
Napsáno 18. října 2011 v 10:18
Radůzy kniha není "mile prostá", ale zcela mimořádná
Někdo by měl v té záplavě veskrze pozitivních ohlasů na druhou „dětskou“ knížku z Radůzina pera ještě připsat, že autorka napsala, ač neřazena tak docela mezi literáty, jednu z literárně nejhodnotnějších knížek o dětství. Protože když se jen zkonstatuje, že je to knížka pěkná, mohli by to někteří přičítat tomu, že Radůza jako taková je prostě dobrá - dobře hraje, dobře zpívá, dobře skládá - tedy i tento souvislý příběh (kdovíproč označovaný za soubor třinácti povídek) je jednoduše dobrý, to jsme ostatně čekali. Ale Čáp nejni kondor je výjimečně dobrá knížka i v kontextu současné kvalitní produkce čtiva pro ne dospělé publikum.
Napsáno 17. října 2011 v 8:36
Názor: Stařec a knihy na Velký čtvrtek
Byl jednou jeden stařík. Ráno si uvařil svou meltu, dopoledne zašel nakoupit, odpoledne za kamárady na pivo a večer spát. A tak to šlo den za dnem. Jednoho dne, bylo to na Velký čtvrtek, přišly do hospody mladé holky a sedly si k vedlejšímu stolu. Všichni dědoušci u stolu ožili, zejména náš stařeček. Na záchod hodil bez hůlky, snažil se mluvit spisovně a plynule bez zbytečných zámlk. Děvčatům se líbilo, že jsou staříčci moudří a laskaví a dědouškům zase, že jim někdo projevuje pozornost. Ale i tento večer skončil.
Dědoušek šel domů s veselou náladou, se svou hůlkou si vesele točil a plánoval si, jak zítra čile vyskočí z postele a místo do Lidlu vyrazí na dlouhou procházku.
Ale pak přišlo ráno. Už při probuzení ho všeho bolelo a vstal pouze s největšími obtížemi. Proto místo do parku vyrazil nakonec k doktorovi...
Napsáno 14. října 2011 v 0:49
Ukázka: Umberto Eco - Pražský hřbitov
V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet.
Napsáno 13. října 2011 v 0:04
Bavit se Simonovým kocourem světu navzdory
A je tu zase. Zatímco Youtube čas od času vyplivne nové video se Simonovým kocourem (poslední minulý týden), které okamžitě zhlédne několik milionů lidí, autor Simon Tofield nezahálí. Nakreslil již druhou knihu příběhů svého zpovykaného a nadmíru roztomilého mazlíčka. Pro tentokrát se jmenuje Simonův kocour na toulkách.
Napsáno 12. října 2011 v 10:23
Halíku, vyprávěj
Ještě než jsem se začal blíže seznamovat s myšlením Tomáše Halíka, utkvěla mi z jakési jeho eseje či rozhovoru s ním myšlenka „schodištní moudrosti“, „Treppenweisheit“, která člověka napadne, když odchází od řečnického stolku a už nic nemůže dodat. Když jsem otevřel Smířenou různost, novou knihu rozhovorů, v níž se Tomáše Halíka ptá polský dominikán Tomáš Dostatni, udeřila mě „Treppenweisheit“ do očí hned v první Halíkově odpovědi.
Napsáno 11. října 2011 v 0:59
Cynická vypravěčka a defilé deviantů
Bianca Bellová (*1970) se umí pohybovat na hranici populární a „vysoké“ literatury. Toto vymezení bývá zárukou ucházejících kritik či spíše recenzí a podobně ucházejícího zájmu ze strany čtenářské obce. Je to z „obchodního“ hlediska výborná volba.
Napsáno 10. října 2011 v 9:03
Ukázka: Drž mě pevně, miluj mě zlehka
Jevištěm Fulghumova románu Drž mě pevně, miluj mě zlehka, je seattleská tančírna Century. Není to ani tak místo, ale spíš všechny příběhy, které se tu odehrávají. Setkávají se tu lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace... To, co je důležité venku, zde není podstatné... Jde tu totiž o jediné - o tanec.
Napsáno 7. října 2011 v 1:37
Jak vypadá strach
Příběh o Tobiáši Lolnessovi, chlapci velkém ani ne dva milimetry, spatřil světlo světa v Paříži v roce 2006. Touto svou románovou prvotinou se v té době třiatřicetiletý Timothée de Fombelle vynesl mezi literární elitu, neboť kniha v témže roce posbírala několik literárních cen; z těch prestižních zmiňme cenu Hanse Christiana Andersena udílenou Mezinárodním sdružením pro dětskou knihu IBBY.
Napsáno 6. října 2011 v 0:07
Když Lucifer stvořil vlastní ráj…
Když někdo použije postavu odjinud a věnuje jí prostor, čas a energii, říká se tomu spin-off. V komiksu se jich tvůrci dopouštějí více než často, v zásadě se dá říci, že mnohé z nejznámějších komiksových postav jsou spin-offem, protože se poprvé objevily na stránkách zcela jiného komiksu, kde měly jen vedlejší roli. To je i případ Lucifera.
Napsáno 5. října 2011 v 7:37
Mnohohlas o víře, naději a vědě
Když se řekne severská literatura, vybaví se většině z nás islandské ságy, Strindbergovy a Ibsenovy hry a skandinávská detektivka, jejíž současný rozmach na českém knižním trhu ohlašují četné plakáty inzerující další a další „pochmurné, tajemné a nesmírně napínavé“ následovníky Stiega Larssona. Nic z toho se od útlé knihy finské spisovatelky Kristiny Carlsonové Zahradník pana Darwina nedá očekávat.
Napsáno 4. října 2011 v 8:47
Smráká se, nejen nad New Yorkem
Michael Cunningham rád staví své knihy na zajímavých dílech klasiků. Postupuje přitom jako malíř, který sundá hotový obraz svého předchůdce z rámu, natáhne ho na stojan a maluje a maluje tak dlouho, dokud nevznikne obraz úplně nový. V detailech ale prosvítá dílo původní a vytváří se tak svébytný dialog. Po úspěšných Hodinách, které se vracely k dílu Virginie Woolfové, vede ve svém novém románu spisovatel rozhovor se Smrtí v Benátkách Thomase Manna.
Napsáno 3. října 2011 v 8:50
| listopad 2011 | Na začátek | září 2011 |
