Krční páteř křupne, když se na ni dupne

Napsáno: 7. září 2011 v 8:05
Autor: Richard Klíčník
Recenzovaná kniha: Lobo: Poslední Czarnian

Postihnout postavu komiksového lovce lidí Loba můžeme buď jediným slovem, nebo je potřeba rozepsat se a zamířit trochu do komiksové historie, čímž se nám snad podaří osvětlit jeho popularitu v českých luzích a hájích. Je tu totiž kupodivu populárnější než kde jinde. Každý další titul je hit. Nejinak tomu bude i u Posledního Czariana.

Je to zvláštní, ale jedna z nejujetějších postav komiksového universa DC se poprvé vyskytla na začátku 80. let v Green Lanternovi. Byl to ale trochu jiný Lobo a možná že to ani Lobo nebyl. Keith Giffen mu totiž později přepsal historii, aby se z nemastného neslaného hrdiny stal démonický zabiják, co má koule a kolem zápěstí řetěz, na jehož konci najdete, pokud máte smůlu, hák.

Navíc zjev jako z kapely Kiss taky není náhodou, metal, a to nejtvrdší kosmický metal, je Lobovým chlebem. Když nepočítáme mozky zabitých nepřátel a lidí, co se mu tak nějak připletli pod hák. Z předchozích slov byste si už mohli pomalu začít skládat obrázek o tom, co je Lobo zač. Nesmíte ale zapomenout na humor. Humor je v Lobovi hlavní. Projevuje se zejména ve hláškách, které v českém vydání kolísají dle schopností překladatele.

Lobo měl zejména ze začátku na překladatele štěstí. V dobách, kdy se pozvolna deflorovala komisková blána České republiky, vtrhl na zdejší neexistující komiksovou scénu na stránkách magazínu Crew poslední Czarian (ve zkratce je Lobo poslední ze svojí rasy nikoli proto, že by mu planeta vybuchla jako Supermanovi, ale jednoduše proto, že spáchal na svém druhu velmi legrační genocidu) a roztřískal ji, ještě než se začala formovat.

Lobo byl skutečně v polovině 90. let naprostým zjevením a jeho průpovídky typu „Krční páteř křupne, když se na ni dupne,“ doslova zlidověly (pokud tomu tak u vás doma není, blahopřejeme, ale přiznejte si, že jste o něco přišli…). Lobovy pekelné příběhy, které tu a tam kreslila komiksová legenda Simon Bisley (to je i případ právě vydaného komiksu), se staly vlajkovou lodí Crwe. Lobo byl svého druhu nejen jediný ve vesmíru, ale rozhodně první u nás. Když se na vás šklebil z obálky, chtěli jste vědět, co za hnusného úchyla to na vás civí. Je pravda, že protentokrát obálka neslibovala více než obsah. Lobo měl všeho dost pro všechny. Zejména háku s řetězem.

A tak šla léta. Lobo přestal vycházet (jak jsme už napsali, v Česku se mu co do popularity dařilo lépe než za oceánem), ale stále měl za sebou dostatek příběhů, aby postupným vydáváním vystačily na dlouhá léta. První generace jeho fandů už dávno dospěla, esprit Loba však nezmizel. Černé vlasy, rudé oči a žhnoucí čvaňhák v ústech dokáže v jistém věku uhranout.

Proto Crew čas od času vydá nějakého dalšího Loba a podle všeho na něm neprodělá (což není u komiksů samozřejmost). Toho posledního navíc kreslil démonický Bisley, jehož expresívní kresba nejen že je nezaměnitelná, ale navíc zejména Lobovi dodává obrovskou šťávu. Co na tom, že příběh je infantilně oplzlý? Nic. Funguje to.

Když totiž máte jako nájemný lovec lidí eskortovat svou učitelku z prvního stupně, o které jste si mysleli (ne, vy jste doufali), že se stala obětí vaší genocidy, je alespoň v Lobově vesmíru o zábavu postaráno. Keith Giffen navíc v každém Lobově příběhu soutěží sám se sebou v soutěži o nejujetější příběhovou proprietu či vedlejší zápletku.

V Posledním Czarianovi je to pravopisné komando, které brázdí vesmír, aby jej očistilo… od čeho že to? To je asi jedno. Jde o to, že Lobo má další cíle, a čím více cílů, tím více čeho? Zábavy pochopitelně.

Pokud Loba neznáte, je Poslední Czarian dobrou příležitostí ke vzájemnému očuchání. Simon Bisley vám to rozhodně ulehčí více než Keith Giffen a jeho mravnostní komando složené z důchodkyň (ano, komandy se to tu jenom hemží). Lobo rules. A s tím nic nenaděláte, ani kdybyste se na hák věšeli.