Starší články
Ukázka: Paganiniho smlouva
Dnešní ukázku přinášíme ve spolupráci s nakladatelstvím Host, které v poslední době (mimo jiné) vydává řadu titulů severské krimi. Paganiniho smlouva je druhý díl autorské a manželské dvojice, vystupující pod jménem Lars Kepler. Lars Kepler prorazil se románem Hypnotizér, kterého se jenom u nás prodalo padesát tisíc výtisků. Paganiniho smlouva uvádí znovu na scénu komisaře Joona Linnu. "Proč Kepler vítězí nad většinou svých literárních soupeřů? Snad kvůli jazyku — živému, ale občas také lyrickému a krásnému… Detektivka, která dokáže pobavit a zároveň zaujmout pasážemi o Paganinim či Bartókovi," napsal švédský deník Svenska Dagbladet. Autorský styl, který se řítí dopředu jako odbržděná mašina můžete posoudit i z následující ukázky.
Napsáno 30. září 2011 v 8:39
O statečných mládencích, sličných pannách a příšerných ilustracích
Klasická pohádka, jak ji znají novodobí čtenáři, tedy lidové povídání často zkompilované z několika variant a kultivovaně převyprávěné vzdělaným spisovatelem, si udržuje v dětské knihovničce privilegované postavení už více než sto let. Nakladatelství dětské literatury tedy volbou takového titulu sahá vždy po jistotě. Vybere-li si navíc časem a čtenářskou oblibou prověřené verze zkušeného autora, zdá se, že nemůže udělat chybu. Bohužel knihu netvoří jen text. Důležitou složkou je její grafická úprava a v případě díla určeného dětem rovněž ilustrace. A ty se bohužel v albatroské reedici sbírky pohádek Jana Vladislava O pasáčkovi a zámku na zlatých řetězech příliš nepovedly.
Napsáno 29. září 2011 v 0:12
Žabci a filozofové
Nemám zrovna ve zvyku ponechávat recenzím stejný titulek, jako nese probíraná kniha. V případě povídkové sbírky F. S. Fitzgeralda Žabci a filozofové jsem ale nepřišla na přiléhavější název, než právě ten originální. Možnou alternativu Povídky jazzového věku už mi "vyfoukla" další nově vydaná sbírka Fitzgeraldových povídek nejznámějších.
Napsáno 27. září 2011 v 9:11
Efektivní i šťastný
Podtitul knihy Jak podávat špičkový výkon v práci a zároveň vést kvalitní osobní život k přečtení publikace Güntera F. Grosse pravděpodobně nenaláká. Vždyť kolik takových publikací už slibovalo, jak z vás udělá vysoce efektivní, produktivní, sympatické a schopné?
Napsáno 26. září 2011 v 15:25
Paměti, které je třeba vydávat zas a znovu
Nebylo jich málo, politických vězeňkyň, zbavených veškerých práv na dlouhá léta. Vzpomínky na děsivé životní osudy v komunistických kriminálech popsala knižně třeba Jiřina Zábranová v Ohlédnutí. Memoáry Dagmar Šimkové (*1929) Byly jsme tam taky vyšly už popáté, a pořád to není dost. Dvě předchozí vydání podpořil Milan Paumer. Je škoda, že i po takovém zájmu čtenářů, poté, co se kniha stala doporučenou četbou pro středoškolské hodiny dějepisu, potom, co se o ní a její autorce natáčejí dokumenty, organizují putovní mezinárodní výstavy a plánují scénáře k celovečerním hraným filmům, je Dagmar Šimková stále „Neznámou hrdinkou“ (viz příslušný díl stejnojmenného pořadu ČT) a Řád T. G. M. in memoriam za hrdinství, které bezesporně prokázala, jí opakovaně nebyl přidělen. Že knížka sklidila kritiku některých politických vězňů za svou otevřenost, že v exilu budila nedůvěru je rovněž příznačné. Nepyšní se a nevyvyšuje vůbec ničím. Ví, že skrytá bestie číhá v každém.
Napsáno 24. září 2011 v 22:01
Nejhorší klient je ten nevinný
Advokát Mickey Haller si takříkajíc našel díru na trhu. Jeho klientela, to jsou dealeři drog, prostitutky a vůbec ta sorta lidí, které nechcete potkat ani ve dne, natož v noci. Nejde mu o jejich vinu či nevinnu, nejde mu o rozsudky prohlašující, že jeho klient je čistý jak lilie. Ano, bylo by to příjemné, ale jemu stačí, když ze systému vytěží pro svého mandanta maximum a s nějakou morálkou si hlavu moc nedělá. Hraje roli, kterou mu justice přidělila, a je v tom zatraceně dobrý. Jenže pak narazí na klienta, který se z kolonky splněného snu (bohatý nad všechna očekávání) přesune do oddělení nočních můr – nejenže je jeho zákazník vinný vším, co o něm obžaloba tvrdí, ale ještě navíc je čirým zlem, které začíná ohrožovat všechny Hallerovy blízké. Tady nepůjde o výrok poroty, tady půjde o život.
Napsáno 22. září 2011 v 20:46
Nemočte na kosti milovaných
Gartha Ennise jsme se naučili brát jako skvělého komiksového scenáristu, jehož příběhy pobaví a zvednou náladu. Jenže to platilo zejména u jeho starších komiksů. Jeho práce, které u nás vycházejí v současnosti, jsou o poznání temnější, a nejčistším příkladem je Punisher. Superhrdina bez superschopností, mašina na zabíjení grázlů, metla podsvětí…
Napsáno 21. září 2011 v 8:47
Šoa z kurzů tvůrčího psaní
Na konci devadesátých let se Newyorčanka Margot Friedlanderová přihlásila do kurzu psaní “Write your memoirs”. Zatímco ostatní babičky se pustily do líčení rodinných příhod s koupí prvního chevroletu a trampot s domácími zvířátky, paní Friedlanderová dlouho nic napsat nemohla. Nakonec pevně spustěná opona vytěsnění i jisté osobní zdrženlivosti povolila ve švech a na papír začal pronikat příběh zcela vzdálený idyle slunečných odpolední na verandách amerických rančů. Příběh dívky, která rychle kráčí studeným odpolednem do chudě zařízeného berlínského bytu a k prsům si tiskne kabelku. Je leden 1943 a pod kabelou schovává davidovu hvězdu.
Napsáno 19. září 2011 v 23:54
Postavy hrůzné i komické
Je prý potvrzeno, že objeví-li se na obálce či v titulu zmínka o nacismu, prodejnost knihy se zvýší o desítky procent. Nakladateství Argo se navíc rozhodlo svůj produkt podpořit i bílou páskou hlásající, že jeho tvůrce je autorem nezapomenutelného románu Divocí detektivové. Fanoušci Roberta Bolaña i zavilí příznivci dějin druhé světové války se ovšem po prolistování knihou mohou cítit poněkud zaskočeni. Neoplývá totiž podobnou fabulační bohatostí jako inzerovaný román a fašisté z názvu jsou v drtivé většině smyšlení. Nacistická literatura v Americe je totiž slovník fiktivních autorů, opatřený s obdivuhodnou důkladností dokonce rejstříky jmen, časopisů, nakladatelství a seznamem pramenů.
Napsáno 19. září 2011 v 9:33
Ukázka: Ostrov Sukkwan
Dnes vám přinášíme ukázku z románu Davida Vanna Ostrov Sukkwan, který nakladatelství Argo vydá 13. října. Pokud rádi čtete Jacka Londona a případně Cormaca McCarthyho, zbystřete. Podle recenzentů se jim totiž Vannův úsporný styl blíží. Ostrov Sukwan se Londonovi podobá i tematicky, neboť zachycuje život v divočině. Otec se synem odjíždějí na opuštěný ostrov u aljašského pobřeží, aby na čas unikli civilizaci i složité rodinné situaci. V poklidné zátoce je čeká dřevěný srub, v lesích pobíhá spousta lovné zvěře, moře se hemží rybami. Vyrovnat se s vnějším nepohodlím a přežít nástrahy počasí nebude až takový problém, mnohem větší nebezpečí se skrývá v hlavách obou osadníků. Samota na oba doléhá nesnesitelnou tíhou a pobyt na ostrově se brzy mění v bitvu o duševní zdraví a posléze i o holý život.
Napsáno 16. září 2011 v 0:44
Zadání bylo jednoznačné
Dávat dohromady výbor nazvaný provokativně "Nejlepší české básně 2010" musí být skutečně nezáviděníhodná práce. Jakub Řehák na to jde již druhým rokem od lesa - osloví vždy coby arbitra jednoho ze zkušených českých literátů, navalí na něj hromadu předvybraných textů a nechá ho, ať s materiálem naloží dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Loni to byl Karel Šiktanc, letos připadla nevděčná úloha přísného prosívače nějakých sto osmdesáti básní Miloslavu Topinkovi. A ten se hned v úvodu přiznává: "Původně jsem z nich chtěl vybrat možná tak deset, ale to by na knížku bylo málo. Zadání nakladatelství Host bylo jednoznačné: plus minus čtyřicítka."
Napsáno 15. září 2011 v 9:56
Scott Pilgrim - Ať žijí sexuální menšiny!
Ještě není dobojováno. Scott Pilgrim musí ještě zvítězit v nejedné bitvě, aby se Stázina Kubovi dostala za ženu a byl všeobecný klid od Ramoniných ďábelských ex-kluků. A taky ex-holek, jak se začíná ukazovat ve čtvrtém díle potrhlého komiksu Briana Lee O´Malleyho.
Napsáno 14. září 2011 v 0:23
Běh o život, který nelze vyhrát
Na nedávno vydané útlé knížečce by mělo být spíše jméno Richarda Bachmana: tento pseudonym používal Stephen King v začátcích své kariéry pro notně depresivnější příběhy, než je u spisovatele, který postuloval poučku „věci až směšně často dopodají dobře“, zvykem. Jenže už první české vydání, tehdy ještě pod názvem Running Man, se na pana Bachmana, s jehož smrtí v důsledku „rakoviny pseudonymu“ se King vyrovnal v románu Temná půle, neodkazovalo. Smutná tradice.
Napsáno 13. září 2011 v 9:03
Jak zmapovat myšlenky
Myšlenkové mapy se zrodily před půl stoletím, přesto zájem o ně lze u nás vypozorovat až v posledních letech. Možná za to může i absence literatury, která by význam map a způsoby využití prezentovala. To se letos změnilo – na pulty dorazil český překlad přímo té nejdůležitější.
Napsáno 12. září 2011 v 9:54
Ukázka: Sarah Watersová, Noční hlídka
Ve spolupráci s nakladatelstvím Argo přinášíme ukázku z čerstvě (doslova, román vychází dnes) vydané knihy Sarah Watersové Noční hlídka. Román, jenž podle některých kritiků plyne poklidněji a malinko posmutněleji než ty předchozí, však nepostrádá nic z toho, čím si Sarah Watersová získala své čtenáře - tedy bravurně vykreslené dobové reálie: rozbombardovaný Londýn, neustálý strach z náletů, poničené domy a všudypřítomný chaos. Ženy se pod tíhou nelehké doby ve všech směrech emancipovaly - vyměnily sukně za kalhoty, usedly za volant sanitky a dočkaly se uvolnění i v otázce vztahů a sexuality. Nechybí ani autorčin chytlavý styl - tentokrát román vypráví odzadu - od poválečného Londýna 1947 do apokalyptické atmosféry roku 1941. "Noční hlídka vyžaduje pozorného čtenáře a nejméně dvojí čtení, ale tento moudrý a velkorysý román s jemnými nuancemi si takovou pozornost zaslouží. Watersová je autorka, kterou je třeba si hýčkat - a Noční hlídka je jejím dosud nejlepším dílem," napsal - ve volném překladu- deník Guardian. Ostatně posuďte sami.
Napsáno 9. září 2011 v 13:48
Hromnice sní více
Samá čarodějnice, kouzla, špičaté klobouky, letecká akrobacie na koštětech a arabsky znějící zaříkadla, ale o opravdovou tajuplnost v rámci zcela pozemského příběhu usiluje, zdá se, jen málokterý autor literatury pro děti. Eva Prchalová napsala zajímavý, i když pro děti možná příliš komplikovaný příběh o snivé dívence, jíž fantazijní stopování krášlí jinak vcelku otravný a šedivý městský život. Příběh tajemné stopařky Hromnice vyšel v Albatrosu poté, co r. 2009 zvítězil v literární soutěži o nejlepší původní českou prózu.
Napsáno 8. září 2011 v 7:39
Krční páteř křupne, když se na ni dupne
Postihnout postavu komiksového lovce lidí Loba můžeme buď jediným slovem, nebo je potřeba rozepsat se a zamířit trochu do komiksové historie, čímž se nám snad podaří osvětlit jeho popularitu v českých luzích a hájích. Je tu totiž kupodivu populárnější než kde jinde. Každý další titul je hit. Nejinak tomu bude i u Posledního Czariana.
Napsáno 7. září 2011 v 8:05
Bludný hřib Miloše Urbana
Představoval jsem si, že bych s komiksovou stylizací napsal svižnou recenzi na nový román Miloše Urbana. Bohužel to funguje pouze ve dvou případech: když je kniha hodně dobrá nebo hodně slabá. V případě Boleta Arcana se mi recenze rozpadávala na dvě části - alibistickou obhajobou, že jsem to vlastně jinak napsat nemohl, a rozbor, co by se mělo dělat jinak. Ve skutečnosti se nedá říct, že by byl Boletus Arcanus špatná kniha, ale seznam výhrad je natolik dlouhý, že se bohužel nedá ani říct, že je to vyloženě povedená kniha.
Napsáno 6. září 2011 v 8:10
Domy umí mluvit - o štěstí
Radovat se z krásy nemusíme pouze na rozkvetlé louce nebo při pohledu na oblohu plnou hvězd. Stejný pocit blaženosti totiž vyvolá i ulice, dům nebo byt. Alespoň to tvrdí Alain de Botton, zakladatel londýnské univerzity The School of Life.
Napsáno 5. září 2011 v 8:51
Viewegh jako spisovatel je zábavný, jako literání postava již méně
V roce 2005 se nejprodávanější český spisovatel Michal Viewegh rozhodl neposkytovat žádné rozhovory. Jako náhradu (pro sebe i pro čtenáře) si psal celý rok deník, který vyšel v roce 2006 pod názvem Báječný rok (deník 2005). V roce 2010 se Viewegh k formátu deníku vrátil a letos na jaře tak spatřila světlo světa kniha nazvaná Další báječný rok. Má smysl deníky české továrny na romány číst?
Napsáno 2. září 2011 v 9:24
Čáp nejni kondor
V nakladatelství Baobab vyšla právě knížka Čáp nejni kondor, jejíž autorkou je písničkářka Radůza. Ve třinácti povídkách zachytila vzpomínky na své dětství v Československu v 70. letech. Očima hubené svéhlavé holčičky, která už ve svých čtyřech letech má na život jasný názor, a jejím prostřednictvím vypráví historky rodinné i vesnické a vykresluje Radůza literární obraz svých prarodičů i rodinných peripetií. V povídkách s lapidárními názvy (Veranda, Kondor, Zavinovačka atd.) zachycuje babičku a dědu a především jejich venkovský způsob života – od všudypřítomného koloběhu: pouť, narozeniny, práce na dvoře, zabíjení králíků, nemoci psů, malé vesnické katastrofy (požáry, úmrtí), po nepodstatné detaily jako smetání drobků z igelitového stolu, které však dodávají textu naprosto hmatatelný rozměr a přenášejí nás do atmosféry vesnice, která dnes už v podstatě zanikla. Na tomto živém základě stvořila ze svých vzpomínek neméně živé postavy: dědu, přesvědčeného komunistu, který se zřejmě vymyká z průměru ssvéhlavostí, laskavou, životem trochu utýranou babičku, a především tu hubenou holku, kterou rodiče tak trochu odkládají, než si vyřeší své osobní problémy, která nechce nic jíst a působí babičce trápení příliš citlivou, příliš divokou povahou.
Ve spolupráci s nakladatelstvím Baobab přinášíme ukázku z knihy:
Napsáno 1. září 2011 v 9:10
| říjen 2011 | Na začátek | srpen 2011 |
