Starší články
Prohrát šanci při napsání
Příliš mnoho hrdinů. To je základní problém historického románu Václava Křístka Prohrát slunce před svítáním. Autor se na téměř sedmi stech stranách textu pokouší vytvořit rozsáhlou dobovou fresku. Sleduje ovšem tolik příběhů, jejichž tok se mu příliš nedaří propojit, takže na konci má čtenář pocit, jako by se setkal s fragmenty několika románů v jednom. Schází jedna silná dějová linie, která by dodala textu patřičný tah.
Napsáno 29. července 2011 v 10:15
Králíček Petr je pěkné čtení pro nejmenší
Ten, kdo navštíví britskou Jezerní oblast (Lake district), ho nemůže minout. Králíček v modrém kabátku vykukuje z obchodů se suvenýry, z hrnečků, z výloh knihkupectví, má tu spolu s ostatními zvířátky své muzeum a dům atrakcí. Králík Petr je pro Británii a speciálně pro Jezerní oblast obdobně emblematický jako myšák Mickey pro americké Orlando.
Napsáno 28. července 2011 v 9:56
V hlavní roli vedlejší padouch ze Star Wars
Boba Fett je nejobávanější lovec lidí v galaxii, kterému jde jedině o love. Kdo by o tom chtěl pochybovat, se zlou se potáže. Boba Fett si nenechá kálet na hlavu ani od Darth Vadera, natož od galaktického planktonu, který se mu usazuje na podrážkách bot jeho mandalorianské zbroje!
Napsáno 27. července 2011 v 9:18
Kydání chlévů českého kulturního prostoru
Pragmatická definice intelektuála zní, že jím je člověk nejen vzdělaný a vládnoucí bryskním analytickým intelektem, ale hlavně takový, jenž se k veřejným věcem a společenským problémům vyjadřuje. Máloco je totiž taková škoda, jako když si někdo nechává svůj rozhled a schopnosti pro sebe, případně pro úzký okruh odborníků, což je bohužel zdá se případ většiny českých akademiků. Naštěstí ne profesora Filosofické fakulty UK Petra A. Bílka.
Napsáno 26. července 2011 v 10:39
Uklidněte se, je to katastrofa!
Michaelu Beardovi, kdysi geniálnímu laureátovi Nobelovy ceny za fyziku, dnes proplešatělému padesátníkovi bez ambicí, který žije ze svého jména (přehled v oboru si doplňuje četbou populárně naučných časopisů) a už si ani nepamatuje, kdy naposledy zahlédl přes své panděro palce u nohou, se hroutí páté manželství. Ale, ó hrůzo, ne proto, že by své manželce po x té zahnul, nevěrná je tentokrát ona. A ještě k tomu s nepříliš inteligentním, zato urostlým zedníkem, co má na zahradě umělou telefonní budku. To je zhruba východisko nového románu známého britského spisovatele Iana McEwana Solar. Autor tentokrát sáhl do satirické a komické části svého výrazového rejstříku a rozhodně nepochybil.
Napsáno 25. července 2011 v 9:00
Český kutil vyrábí ráj
Pro nás Čechy je podivné už jen to, že v naší kultuře a národní povaze může cizinec nacházet takové zalíbení, až se dokonce označí za čechofila a napíše o nás hned několik knih. Nevídáno. My sami se zdaleka tolik rádi nemáme, bez ohledu na to, jak sebevědomě vyznívá libreto naší hymny. A současně nejsme schopni takového odstupu a nadhledu jako cizinec ze sousední katolické země, pro něhož jsou Čechy především bezbožnou laboratoří. Možná jsme udiveni i tím, co konkrétně se takovému čechofilovi na nás líbí. Jsme těmi, o nichž v knihách Mariusze Szczygieła s takovým zalíbením čteme, skutečně my? Máme pro sebe aspoň stín laskavého pochopení, které Szczygieł přiléhavě vrhá do slov svých výborných knih – knih o nás, Češích? A současně: dovedli a chtěli bychom se sami oblékat do kůže jiného národa tak opravdově?
Napsáno 22. července 2011 v 0:02
Horowitz a co víc?
V nominaci na Objev roku Magnesia Litera, kterou v loňském roce získala novela Horowitz Matěje Dadáka, se píše: „Horowitz je ambiciózní, světovou literaturou dobře poučený pokus o víceplánovou novelu, neulpívající jen na tolik obvyklém popisu naší každodennosti, jak to bohužel nacházíme v mnoha dílech začínajících autorů.“ Horowitz rozhodně víceplánová novela je. V novele na 98 stranách jsem napočítala tři hlavní, velmi propletené a časově se jen částečně překrývající plány. Ani ten obvyklý popis naší každodennosti nechybí úplně. Nelze jednoznačně říct, zda to je či není ku prospěchu věci; na tak omezeném prostoru je to ale na čtenáře trochu moc myšlenkového materiálu najednou.
Napsáno 21. července 2011 v 9:41
Co provedl Alan Moore Supermanovi
Po několika letech u nás opět vyšel komiks o Supermanovi. A hned jedno z kanonických děl, které... vlastně kanonické není, neb se jedná o smyšlený příběh. Možná si právě říkáte jedno velké COŽE?! Ale klid. Pravda je taková, že tento komiks je z roku 1986, tedy z doby, kdy se rodil moderní superhrdinský komiks. A jedním z titulů, které toto zrození umožnily, bylo i Mooreovo Co se stalo s mužem zítřka? (Whatever Happened to the Man of Tomorrow?).
Napsáno 20. července 2011 v 8:33
I barevná Havana může zešednout
Román Král Havany kubánského spisovatele Pedra Juana Gutiérreze začíná několika citáty, z nichž se mi zdá ve vztahu ke knize nejvýstižnější tento: „Jsme, co jsme, co se lidem líbí, co se prodává jako teplé housky.“ Gutiérrez se možná spletl povoláním; kdyby nasadil pekařskou čepici, udělal by lépe. Dojem z knihy ve mně sice vězel o něco déle než ranní pečivo, jenže na rozdíl od Gutiérrezových literárních pletenců si to křupavé pšeničné dám příští ráno zase.
Napsáno 19. července 2011 v 7:27
Choré mysli v lůně přírody
Bylo to období, kdy nad impériem slunce nezapadalo a muži směle vyráželi na dobrodružné výpravy za poznáním nejen do pralesů, ale také na pole dosud panenské vědy. Čas velkolepých plánů a víry v budoucnost, reprezentované pokrokem a industrializací. Doba, kdy veřejnými celebritami byli spisovatelé. Ale také čas chudoby, ohrazování obecní půdy, rozpadu tradičního venkovského společenství, konec souladu s přírodou. Od každého z témat najdeme v třetí knize mladého britského básníka a prozaika Adama Fouldse. Vířící bludiště ale není jen skicou počátečního období vlády královny Viktorie. Dobová témata přesně vkomponovaná do příběhu tvoří pozadí studii vzrůstajícího šílenství.
Napsáno 18. července 2011 v 9:05
Když potichu posloucháš Potichu...
Před čtyřmi lety se na knižním trhu objevil v pořadí třetí román Jaroslava Rudiše Potichu. Nezkrácenou nahrávku románu pořídilo nakladatelství Tympanum nedlouho po knižním vydání z autorova domovského Labyrintu. Potichu se tak stalo prvním Rudišovou knihou k poslechu, teprve loni pak zvukově vyšel spisovatelův debut Nebe pod Berlínem.
Napsáno 15. července 2011 v 0:13
Skvělé rázovité pohádky z Ruska. Takové se už nepíšou....
Knížka klasických ruských pohádek Baba Jaga, kostlivá noha, vyprávěných tentokrát Alenou Ježkovou, si zaslouží recenzi, která začne u ilustrací. Ty jsou totiž výjimečné: přesně tak děsivé, v detailech konkrétní, a přitom v celku rozmlžené a plné poetických náznaků a jinotajů jako ruské pohádky. Jejich autorem je František Skála junior.
Napsáno 14. července 2011 v 0:09
Šílenci, mafie a ubozí sirotci Batman a Robin
Když skončil Rok jedna Franka Millera, měl to Batman pěkně rozehrané. Na jedné straně mafiánské rodiny, na straně druhé pak šílenec Joker. A to nebyl konec. Další superpadouši se kolem temného rytíře začali rojit jako můry kolem lucerny. Pak přišel Dlouhý Halloween s vrahem, který vraždil každý svátek v kalendáři. I toho dopadli, a stejně se nic nezměnilo.
Napsáno 13. července 2011 v 8:07
Povídky jednoho intelektu
Loni vydaná sbírka povídek Čerpadlo 6 vynesla nakladatelství Plus několik cen Akademie SFFH. A pokud bychom měli už nyní hledat favority pro další ročník, nemusíme chodit nijak daleko. Sbírka povídek Teda Chianga Příběhy vašeho života má podobný kabátek, ale především podobně lákavý obsah – stejně jako Bacigalupi, i Chiang patří k absolutní špičce světové science-fiction.
Napsáno 12. července 2011 v 8:52
Francouz Sacha Sperling nadějně bloudí z nudy
Francouz Sacha Sperling napsal svou prvotinu Bludy z nudy v osmnácti letech v roce 2008. Tématicky se jeho kniha shoduje s románem Helene Hegemannové Axolotl Roadkill. I zde je nejistý teenager (byť tentokrát pro nejistotu nepotřebuje žádný fatální důvod, jen se cítí osamělý a ztracený) a alkohol a večírky a drogy a sex.
Napsáno 11. července 2011 v 9:05
Vyhoření a pokoření
Philip Roth (1933) dlouhá léta patří k nejvnímavějším literárním analytikům americké společnosti. Ačkoli v centru jeho pozornosti stojí židovství a symbióza židovské kultury s americkým způsobem života, prožívají jeho židovští hrdinové obyčejné problémy a napětí, se kterými se potýkají příslušníci americké střední vrstvy. Psychologická črta Pokoření však ambice řešit velká témata nemá, Roth se v ní zaměřuje – celkem průhledně – především sám na sebe a své milostné fantasie a odvážně mísí realitu s fikcí.
Napsáno 8. července 2011 v 9:10
Jak zachránit Flóru
Obrázkové knížky pro děti od výtvarnice Daisy Mrázkové prý milují malí Japonci. Malí Češi ovšem také, už po několik generací. Mně například maminka téměř denně musela vyprávět zbožňovaný příběh o špinavé opičce, která je nalezena, okoupána, nakrmena, oděna a přijata do rodiny.
Napsáno 7. července 2011 v 13:03
Vládnout a být při tom slušný
Na tuzemské poměry velmi pěkným číslem osmi tisíc prodaných výtisků se může pyšnit se svojí prvotinou Český sen Tomio Okamura. Čech se směsí japonské krve, Japonec se směsí krve moravské. Pro mnohé čtenáře symbol úspěchu, podnikatele, který dokáže investovat, být nekompromisní, současně však razí myšlenku, že ve společnosti má panovat solidarita a etika. Okamurovi vyšla nedávno další kniha, svým názvem asociující "příručku" pro naše zákonodárce.
Napsáno 4. července 2011 v 11:12
Duchovní román Františky Jirousové je silné čtení
Vstupte do světa, kde neplatí běžná pravidla. Do světa ohraničeného dřevěnými stěnami a zanedbanou zahrádkou, kde zní Wagnerova hudba, čte se Nietsche a anarchistickými myšlenkami se bojuje za řád. De světa, kde být bdělý znamená mít v sobě alespoň půl flašky rumu, kde žít rovná se cítit bolest, kde přiblížit se k druhému znamená pocítit vlastní samotu, kde to, po čem nejvíc toužíte, nedokážete přijmout. Do světa, který je ale přes to všechno nádherný a stojí za to v něm žít.
Napsáno 1. července 2011 v 8:56
| srpen 2011 | Na začátek | červen 2011 |
