Starší články
Hra na schovávanou, v níž hlavní výhrou je život
Úkryt ve skříni bývá oblíbeným místem při hře na schovávanou. Dá se v něm vydržet i několik desítek minut, pokud tedy zrovna nemáte to „štěstí“ a netrpíte klaustrofobií. Zkuste si ale představit, že byste v takto stísněném prostoru měli strávit hodiny, dny a to téměř celý rok. Schoulení za kabáty a vyjímatelným prknem, tiše, nepohnutě. Nepatrné zavrzání nebo nedej bože kýchnutí může znamenat rozsudek smrti. Název díla v německém originálu Der Junge im Schrank (tedy Chlapec ve skříni) není metaforický ani symbolický. Je to jedno z dalších svědectví (vedle například Deníku Anny Frankové) o hrůzách holokaustu: čili pravdivý příběh židovského chlapce, který díky svému skrývání v polské rodině přežil válku.
Napsáno 31. května 2011 v 1:07
Jedovarnictví pro samouky
Velká, tlustá kniha patří k nezbytné výbavě každé čarodějnice či čaroděje, to je známý fakt. Kniha hraje zásadní roli v mnoha příbězích, je nositelkou hrůzných tajemství, tajného učení a často ovlivní životy hrdinů. Čím to je, že jen málokdo z nás se během svého čtenářského života s takovou knihou opravdu setká? Je snad taková magická kniha stejně neskutečná jako létající pes Falco nebo druhý díl Aristotelovy Poetiky, kvůli které nechal Umberto Eco ve svém slavném románu zabíjet mnichy?
Napsáno 29. května 2011 v 23:55
Být stromem a nikdy nevyrůst
V době, kdy ještě Harry Potter nemával svojí kouzelnou hůlkou, dobrodružství obstarávali zlotřilí psanci v prériích, hrdí a rudí náčelníci, popřípadě Štorchovi lovci mamutů a jiné zvěře. Exotika, statečnost, příroda. Koktejl ingrediencí, které nesměly chybět na poličkách našich dětských pokojů. Pokud jsme chtěli prožít napětí (a být vedeni správným směrem), listovali jsme ve skromnějších Foglarovkách. A možná právě k nim má Carterova kniha z druhé poloviny 70. let nejblíže. Lákala nás ale spíše kvůli indiánské tematice, "výchovný" aspekt v ní vnímáme až v době, kdy jsme oproti hlavnímu hrdinovi několikanásobně starší. Zatímco Foglar varioval motivy přátelství, soudružnosti, etiky a společenské odpovědnosti, Carter promlouvá skrz moudrost kmene Čerokijů. A hovoří o vztahu přírody a člověka, o magických aspektech komunikace mezi námi a krajinou, o kořenech, které v půdě nemá pouze strom, ale také každý z nás.
Napsáno 27. května 2011 v 8:22
Kočkopes k zulíbání
Knížka Miloše Kratochvíla s ilustracemi Markéty Vydrové klame tělem. Podle naivně veselých, sladce barevných, pastelkových ilustrací by člověk uvnitř textu čekal lehce bláznivý, radostný a šťastný svět. Místo toho vpadne do příběhu plného škodolibých, závistivých a žlučovitých lidí. Jediní, kdo se celou dobu chovají výhradně (a až nesnesitelně) kladně, jsou titulní hrdina kočkopes Kvído a jeho malá majitelka a stvořitelka, holčička Týna.
Napsáno 26. května 2011 v 6:23
Lepší než smrt je králičí sebevražda!
Andy Riley u nás i v nakladatelství Paseka takříkajíc zdomestikoval (stejně jako jeho králíci). Právě mu totiž vyšla pátá publikace s názvem Velká kniha králíčkových sebevražd. A bude to velké přesně jak říká titul.
Napsáno 25. května 2011 v 8:45
Šoková doktrína - další antiglobalistická bible
Na knize kanadské investigativní novinářky je pozoruhodné, že uvádí čtenáře do podobné pozice, v jaké byli ti, kdo si ve třicátých a čtyřicátých letech idealizovali Sovětský svaz a odmítali uvěřit zprávám očitých svědků o tom, co se v „zemi, kde zítra již znamená včera“, skutečně děje.
Napsáno 24. května 2011 v 0:05
Čmuchal, který nese hříchy světa
Mladá fronta právě začala vydávat Raymonda Chandlera ergo Phila Marlowa ergo klasiku drsné školy ergo zatraceně dobrou literaturu již od roku 1939, prosím pěkně. A co k tomu ještě říct? Že to je záslužné a popřát víc štěstí, než se dostalo poslednímu pokusu – albatrosácké vydání, které jen tak mimochodem v českém překladu zkompletovalo Chandlerovy povídky, skončilo v Levných knihách (odkud asi během dvou týdnů zmizelo)?
Napsáno 23. května 2011 v 8:31
My věrně sloužit chceme vojsku země své
„Kdyby to všecko aspoň zařídil jen prostředně a s chybami; ale ten idiot udělal ze Sboru potěšitelek nejvýkonnější jednotku peruánských ozbrojených sil.“
Když v roce 1973 vyšel román Pantaleón a jeho ženská rota, vyvolal pohoršené reakce armády. Není divu, Mario Vargas Llosa si v něm z vojenského způsobu myšlení nezřízeně střílí.
Napsáno 20. května 2011 v 13:59
Bezostyšný vejtaha, krasavec trochu při těle, prostě Karkulín
Kdo by neznal Pipi Dlouhou punčochu, Ronju nebo Děti z Bullerbynu. Kalle Blomkvist a Karkulín možná vašim rodičům unikli. Napravte to na svých dětech s třetím albatrosím vydáním Karkulína ze střechy – stejně jako dříve zmínění hrdinové od Astrid Lindgrenové, i Karkulín je čímsi zvláštní.
Napsáno 19. května 2011 v 0:14
Vikingové se vylodili v New Yorku
Úspěch filmového zpracování komiksu Thor je obrovským překvapením. Přece jenom, když hlavním hrdinou je severský bůh hromu, jenž mluví archaickou angličtinou a na hlavě nosí helmu s křidélky, kterou by mu i Asterix záviděl, není startovací pozice zrovna nejsnazší. Navíc když se snažíte být vzorem mladých…
Napsáno 18. května 2011 v 0:02
Nezvěstný, nepolapitelný a nedocenitelný Egon Hostovský
Egon Hostovský nepatří k nejpopulárnějším ani nejznámějším autorům naší literatury, či jen své generace, ale jistě patří k těm nejpozoruhodnějším. Je tomu především proto, že nikdy nezapadal do škatulek, které byly původně nástrojem pohodlnosti, ale doba z nich učinila prubířský kámen existence, charakteru i umění. Byl dvojnásobným exulantem, prchl před nacisty i před komunisty. A kdyby mohl, jistě by prchl i před kolegy vyhnanci, které dráždil svým vlastním rozumem, ale ještě víc svými knihami.
Napsáno 17. května 2011 v 8:21
Edinburgh’s Burning
Nejslavnější kniha Irvina Welshe, kterou lze jen těžko v recenzi na jeho novinku nezmínit, je Trainspotting. Román Postelová tajemství mistrů kuchařů má s Trainspottingem leccos společného. I zde se čtenář dočká vysoce reaktivní směsi whisky, kokainu, promiskuitní mládeže, kocoviny a fotbalu.
Napsáno 16. května 2011 v 8:47
Čtěme ušima
Filmovým adaptacím literárních předloh se vyčítá zplošťování a především absence možnosti nechat pracovat vlastní představivost. Jde pochopitelně o zjednodušené paušalizování. Kritického přijetí se ale dostává paradoxně i zvukovým nahrávkám knih, byť těm jen stěží lze vyčítat, že by nedávaly čtenářům/posluchačům dostatek prostoru pro fantazii. Ve školách – a některých knihovnách – však narazíme na názor, že audiokniha odvádí děti a mládež od četby. Možná základy tohoto skeptického nazírání postavily zástupy studentů, kteří s maturitou přede dveřmi hledají co nejefektivnější způsob, jak dohnat svůj čtenářský deficit.
Napsáno 13. května 2011 v 8:32
Trochu strachu a opia před spaním, milé děti
Mladý Edgar rád navštěvuje svého strýce Montaguea. Je to tak nějak rodinná tradice, i když otec není schopen přesně vyjádřit proč. Ale všichni ví, že strýček vypráví „kouzelné“ příběhy. A tak se jde, cestou necestou, přes louky a nepříjemný les až do podivně chladného, ba mrazivého domu, kde strýc žije pouze se svým sluhou Franzem.
Napsáno 12. května 2011 v 10:55
Mumini!Mumini!Mumini!
Titulek tohoto článku dává tušit, že bude poněkud entuziastičtější, než na jaké jste zvyklí. Ono to totiž s muminky ani moc jinak nejde. Dobře, je tu druhá možnost, a to že je neznáte a nevíte, oč jde. Pak je tu ještě možnost třetí, že je nemáte rádi, ale ta je tak nepravděpodobná, že ji nemá cenu brát jako relevantní.
Napsáno 11. května 2011 v 0:21
First we take Manhattan
Rok nekonečného strádání Adama Rappa je rokem zemědělských prací začínajícího autora: Zteč na velkoměsto zahajuje nenápadný odjezd z amerického venkova (Iowského ráje kukuřice a prasat). Velký chlapec, univerzitě sotva odrostlý, skromně přijímá nudné zaměstnání v útrobách nakladatelské společnosti a s poctivostí mladým grafomanům vlastní smolí ve volných chvílích pracovního dne "Svůj První Román". V New Yorku si v sociálním i literárním prostředí trpělivě prošlapává cestičky, které ho nakonec v rámci amerického snění jistě vynesou až do vrcholných pater mrakodrapu. Kluk, již jako tučnolící spisovatel, se rozvalí za mohutným dubovým stolem a od mladičké mexické společnice si nechá připálit doutník.
Napsáno 10. května 2011 v 8:53
Kronika jedné (blogové) doby
První kniha, která vyšla pouze a jenom elektronicky, si recenzi zaslouží. I když to není tak úplně kniha a i když nevyšla tak úplně jenom elektronicky.
Napsáno 9. května 2011 v 8:25
Paříž, která drtí
V soupeření o Goncourtovu cenu, nejprestižnější francouzské literární ocenění, nakonec kniha Delphine de Vigan Ani později, ani jinde nezvítězila. Zato získala cenu za nejlepší „kancelářský“ román. Tu však autorka nepřevzala. Neuvedla proč, leč předpokládejme, že třeba proto, že kniha chce být – a také je – něčím víc než jen přesným popisem dusivých vztahů na pracovišti.
Napsáno 6. května 2011 v 8:22
Příběh orla a britské hrdosti
Británie, 2. století našeho letopočtu. Devátá legie vyráží za hranice římského světa, do kraje mlh, pralesů a divokých kmenů. Zmizí beze stopy. A s ní i symbol a srdce každé legie… orel. O několik let později přijíždí do Británie mladý centurion Marcus Flavius, jehož otec právě v Deváté sloužil. Marcus chce napravit rodinnou čest, ale při svém prvním boji utrpí zranění a je nucen legie opustit. To, co vypadá jako konec všech nadějí, je však pouze začátkem dobrodružství, na jehož konci možná čeká orel ztracené legie…
Napsáno 5. května 2011 v 8:58
Znovuzrození slavného týmu pod vedením mistrů
Fantastická čtyřka je nejdéle vycházející superhrdinský komiks nakladatelství Marvel, vychází od roku 1961. Téměř po padesáti letech, v roce 2008, se dočkala nového začátku z rukou dvou hvězd komiksového scenáristického nebe: Briana Michaela Bendise (Daredevil omnibus) a Marka Millara (Kick Ass). Dá se očekávat předem, že inovátoři superhrdinského žánru nezklamou a vytvoří svěží dílko, které bude čtivé i pro ty čtenáře, kterým superhrdinové příliš neříkají. A bude to pravda.
Napsáno 4. května 2011 v 8:11
Rukavička hozená akademikům
Esej Konrada Paula Liessmanna se od prvního vydání v roce 2006 stal evropským bestsellerem a autorovi přinesl významná ocenění (Rakouský vědec roku, 2006; cenu Václava a Dagmar Havlových Vize 97, 2010). Vídeňský filosof a sociolog suverénně a kriticky položil základ pro nový směr odborné debaty o tom, čím současná společnost navenek samu sebe definuje: vzdělání. V břitké analýze postoje současných mocenských elit ke vzdělání a zásadních změn ve struktuře vzdělávacího systému provokativně formuluje to, o čem se na půdě evropských univerzit mluví již mnoho let, ale kvůli zarážející poddajnosti nebo neangažované pohodlnosti akademiků bohužel pouze neformálně.
Napsáno 3. května 2011 v 8:22
Když beránkům rostou vlčí zuby
Ač mě slovo bestseller většinou vyděsí, po knize V lesích jsem sáhl s chutí. Vše, co zavání mystériem lesa, má pro mě zvláštní kouzlo. Ona myšlenka, že by nějaké místo mohlo mít svou vlastní vůli a vzbouřit se proti lidské rozpínavosti, je prostě neodolatelná. Les je plný stínů, kradmých pohybů, šelestů a klamu, stále ještě je to místo, kde moderní člověk stejně jako jeho pravěký předchůdce zažívá určitý neklid. V hlubinách lesa to jenom kypí tajným životem…
Napsáno 2. května 2011 v 8:02
| červen 2011 | Na začátek | duben 2011 |
