Starší články
Není milosrdných žalářů
Druhou nejoblíbenější knihou pro mládež se v loňském roce v žebříčku Amazonu stala – jak už je ve světě současné dětské literatury téměř pravidlem – fantasy. Incarceron Catherine Fisherové ctí všechny povinné znaky žánru: fantastické prostředí s nádechem starobylosti, uzavřený svět s vlastními pravidly, historií i mýty, nejednoznačné hrdiny na cestě za dobrodružstvím, obludu číhající v jeskyni, „magické“ předměty i dávné tajemství čekající na odhalení. Přesto přijdou milovníci elfů, trpaslíků a draků tentokrát zkrátka. Catherine Fisherová zvolila pro svůj příběh originálnější rámec.
Napsáno 29. dubna 2011 v 8:51
Pucnoha, cvendy, nemodlenka a některá další
Uvádět v souvislosti s knížkami Patrika Ouředníka, že jsou náramně vtipné, založené na absurditě a jazykovém humoru, že jsou originální, je zbytečné. Čekanka vyšel poprvé už r. 1995 v nakladatelství Volvox Globator, a nebylo možné ho přehlídnout. Nyní si ho půjčil Dybbuk, vyzdobil ho ilustracemi Tomáše Přidala, které svým, potažmo autorovým založením textu dobře přiléhají, a vydal ve výrazně zelené pevné vazbě. Mezitím byla pohádka i zdramatizována a předváděna v Národním divadle v Praze.
Napsáno 28. dubna 2011 v 8:24
Člověk horší Vetřelce aneb čistokrevná kvalitní sci-fi
Málo kdo u nás ještě do nedávna tušil, že vetřelci nejsou pouze zásadním filmovým počinem 80. let. Nakladatelství BB/art ale připravilo český překlad Omnibusů nakladatelství Dark Horse, které představují celý vesmír, který není dost velký pro lidi a nepochopitelné dravce, jimiž vetřelci jsou. Vyšlo již čtvrté pokračování.
Napsáno 27. dubna 2011 v 8:49
Proč nebudu plivat na eBux
Nebyl jsem sám, kdo rozechvěle čekal na první nástup velkého hráče na český trh s e-knihami. A když se tak stalo a tím hráčem byla Euromedia (jeden z největších vydavatelů a distributorů u nás), nebyl jsem sám, kdo byl zklamán. Ovšem při střízlivém pohledu na projekt eBux.cz je nutno vidět věci v souvislostech.
Napsáno 26. dubna 2011 v 0:07
Když svatý Swithin slzy roní...
Současná literatura, jak má být: Kniha s vlastními webovými stránkami a plány na zfilmování. Mnoho reklam v metru, kladné ohlasy v médiích (namátkou Guardian, The Times, The Observer). Úctyhodně objemným románem Jeden den se britský spisovatel David Nicholls poprvé představuje i českému publiku.
Napsáno 22. dubna 2011 v 1:23
O jednom příliš civilizovaném slonovi
Pětidílné příběhy slona Babara, krále džungle, z pera Jeana de Brunhoffa a jeho syna Laurenta, čtou děti po celém světě už 80 let. Na českého čtenáře dosáhl jeho chobot prvním dílem ságy letos poprvé prostřednictvím nakladatelství Baobab, ačkoli krále Babara mohou znát z televizního zpracování, omalovánek nebo dostupného DVD. Knížka je to velkoformátová, bohatě ilustrovaná, jednoduché textové pasáže jsou psány „kresleným“ písmem školáka.
Napsáno 21. dubna 2011 v 0:16
O nesmrtelnosti Saudkova neohroženého Lipse Tulliana
Postihnout osobnost Káji Saudka je problematické i přes všechny pokusy, které jsme v poslední době měli možnost na knižním trhu vidět (viz např. velká monografie Saudek). Ať se už ale posuzovatelé jeho díla řadí k jeho fanouškům nebo odpůrcům, jedno zůstává faktem: Kája Saudek je fenomén českého komiksu, jemuž není a nebude rovno.
Napsáno 20. dubna 2011 v 8:57
Píseň ledu a ohně v novém kabátku
Sága Píseň ledu a ohně je projektem, kterým se George R. R. Martin, americký autor fantastiky, vrátil po dlouhých letech práce pro televizi k psaní. Zatímco v sedmdesátých a osmdesátých letech byl znám především jako jeden z nejlepších povídkářů žánru (česky vyšlo nejen několik sbírek, ale i reprezentativní výbor Nečekané variace), případně jako autor melancholických science fiction (Soumrak na Worlornu) a atmosférických hororů (Sen Ockerwee), tentokráte vyrukoval s rozsáhlou epickou fantasy.
Napsáno 19. dubna 2011 v 0:13
S elegancí ohýbat tělo i ducha
Dějiny jógy Vojtěcha P. Steinera jsou publikací učebnicového, přehledového, populárně-naučného typu. Stručnou charakteristikou problému jednoduše a od A do Z slouží rovnocenně jak úplným začátečníkům, tak i pokročilým, schopným a přejícím získat spolehlivý rozcestník k dalšímu studiu; proto je důležitým oddílem bohatý přehled doporučené literatury.
Napsáno 18. dubna 2011 v 0:07
Čistokrevný thriller, jak má být
Anglický prozaik Lee Child (toho času žijící střídavě v USA a Francii), je jedním z nejvýraznějších autorů thrillerů poslední doby. Pro mě osobně je zajímavé, že Childovo dětství je spojené se školou, na níž docházel svého času i J. R. R. Tolkien, ale jeho dílo je fantastiky zcela prosté. Až do svých čtyřiceti let pracoval pro televizi, odkud však byl během restrukturalizace v devadesátých letech odejit. Zaplaťpánbůh. Televize možná ztratila (ne, jeho práci z tohoto období skutečně neznám), ale psaný thriller nepochybně získal: Skvělého spisovatele, charismatického hrdinu série, která ani v polovině druhé desítky příběhů nijak neztrácí dech, a navrch i hezkou legendu, jak si vykopnutý televizák koupí balík papíru a tužek, sedne a vysekne brilantní debut (Jatka, BBart 1999). 61 hodin je již čtrnáctým románem, který mu v češtině vychází. A rozhodně má na to zařadit se mezi nejlepší díly série.
Napsáno 15. dubna 2011 v 0:37
Neříkej mi, že naše kroky nikdo neřídí!
Hrad v Pyrenejích (název patří obrazu Reného Magritta) je desátá kniha Josteina Gaardera, která se dočkala přeložení do češtiny. Ač je většina Gaarderových knih určena dětem základoškolského věku, přečetla jsem téměř všechny. Gaarderovy myšlenky, témata a otázky, které si klade, mne přitahují a vzrušují, ať už jsou formulovány pro třeťáky (např. Haló! Je tu někdo!) nebo puberťáky (Dívka s pomeranči), ať už převažuje poloha narativní, nebo se prosazuje i ta, řekněme, populárně-naučná (jako v nejslavnějším, česky již dvakrát vydaném Sofiině světě, „románu o dějinách filosofie“). Všechny je spojuje křesťanská morálka, touha po poznání, otevřenost vědeckým názorům, kladení otázek, na které téměř nelze nalézt uspokojivou odpověď, přesto však provázejí člověka od chvíle, kdy začne rozum brát (Kde jsme se tady na světě vzali? Co tady máme za úkol? A kdo řídí – řídí někdo? – naše kroky?). Hrad v Pyrenejích není v tomto ohledu výjimkou.
Napsáno 14. dubna 2011 v 8:43
Masakr, na který se "zapomnělo"
Problém s velkými dějinami je ten, že se příliš zabývají celkovou situací a většinou jim uniká lidský rozměr dějin. Což o to, u vzdálených událostí prostě nelze jinak, protože ani neexistují živoucí svědkové. Navíc detaily dávné historie nehrají pro další vývoj světa příliš významnou roli. Přesto je řada událostí, kdy to byly právě „podružnosti“, které nadlouho ovlivnily další vývoj. Například historie palestinsko-izraelského dění je plná těchto drobných okamžiků, drobných příkoří, které neustále čekají pod povrchem, aby v příhodnou chvíli mohla posloužit jako argument, proč něco nejde.
Napsáno 13. dubna 2011 v 0:53
Mladé ženy poznávají svět
Trojrecenze knih Pokoj posypaný pylem, Chuť jablečných jadérek a Spi!
Vyčerpaná touha po spánku, vzpomínky na léto trávené v koruně jabloně a krutá samovazba dospívání. Útlá bílá prvotina Spi! belgické spisovatelky Annelies Verbeke, rozsahem rozšafnější Chuť jablečných jadérek Němky Kathariny Hageny a tenký, rovněž prvotní počin švýcarské literární hvězdy Zoë Jennyové Pokoj posypaný pylem, spojují vedle mládí autorek i dívčí postavy a - tato recenze.
Napsáno 12. dubna 2011 v 9:14
Cesta do nikam
Těžko si představit efektnější začátek. Stárnoucí středoškolský učitel klasických jazyků kráčí – jako už chodívá bratru třicet let – do gymnázia, když tu na mostě zahlédne zoufalou cizinku, která se (možná) chystá vrhnout do hlubiny. Sešity s kompozicemi se rozletí, latinská slovíčka rozpije déšť, žena zaváhá… a napíše hrdinovi číslo na čelo.
Napsáno 11. dubna 2011 v 8:26
Konec státu Izrael? V románu už za třináct let
Nizozemský spisovatel Leon de Winter je Žid s nálepkou konzervativního islamofoba – aspoň se to tak tvrdí v doslovu k jeho posledním románu Právo na návrat, který nedávno vyšel česky. Proto stěží překvapí, že jeho vize Izraele v roce 2024, jak ji vylíčil v tomto románu, je značně pochmurná. Z velké země zbyl jen úzký proužek u pobřeží v podstatě redukovaný na Tel Aviv. Poloochrnuté město, pro které jsou typické opuštěné hotely a školky, zato plná oddělení geriatrie. Město, v němž žije hrstka těch, kteří se dosud nevzdali ideálů sionismu, ale hlavě těch, kteří nemají kam odejít – starců a zoufalců bez šance na vízum do kteréhokoli šťastnějšího místa na světě. To všechno obklopené silnými zdmi s check-pointy, které kontrolují, zda mají příchozí židovskou DNA. Protože Žid by přece nevyhodil do vzduchu sebe a své soukmenovce. Nebo to tak aspoň donedávna platilo.
Napsáno 8. dubna 2011 v 14:08
Křehkost motýla origami
Jak se ocitnou v jednom příběhu japonská holčička, zakletá princezna a zlotřilý biskup ve vlčím rouše? Snadno, stačí, aby je jeho autorka Markéta Pilátová svedla dohromady ve své rodné Kroměříži. Vyprávění o malé Kiko, jejíž tatínek je restaurátor a povolání „doktora knih“ ho s dcerkou přivedlo až na moravský zámek, se vešlo na pouhých sedmdesát stran, přesto se v něm uděje sousta dobrodružství, děti se stihnou i trochu bát a nakonec se naučí skládat barevná japonská origami.
Napsáno 7. dubna 2011 v 10:30
Daredevil se představuje v historkách z podsvětí
Slovo omnibus spojené s komiksem získává i u nás stále větší popularitu, a to hned z několika důvodů. Prvním z nich je, že se jedná o pořádně tlusté komiksové knihy, které chvíli vydrží. Druhým důvodem pak je, že v nich čtenář nachází ucelené příběhy ze sešitových řad, které se u nás nikdy neprodávaly a ani prodávat nebudou.
Napsáno 6. dubna 2011 v 8:47
Co se skrývá za stěnou spánku
H. P. Lovecraft je jedním ze slavných autorů fantastiky, kteří psali v dobách největší slávy pulpových časopisů (zhruba dvacátá až čtyřicátá léta minulého století) a kteří pomáhali vytvořit moderní podobu fantastických žánrů. U nás jsou (nebo do nedávna byla) jakž takž pravidelně vydávána především díla těch, kteří nastoupili až ke konci této epochy – a to ještě většinou pozdější díla románová (I. Asimov či R. A. Heinlein).
Napsáno 5. dubna 2011 v 8:21
S chutí sněná noční můra
„Není nic nestálejšího a ošemetnějšího než něčí totožnost. Každý z nás žije více či méně vícero životů.“ Potkáváme se v tramvajích, v restauracích, ve frontách na cokoli, všichni pevně nasazené masky každodennosti. Bereme do ruky rohlíky, počítáme účty, nasedáme do aut, žijeme svou rutinu, a zatím naše další já ve světě vzdušných zámků (či temných sklepení) zažívají to, nač se někdy bojíme jen pomyslet.
Napsáno 4. dubna 2011 v 8:28
Žhavá pecka z chladného severu
Je podzim. Pro nás Středoevropany možná hezky barevný, ale tam na severu, v Norsku, se už do kraje roztahuje chlad dlouhých zim. Chlad dlouhých nocí a lidských osudů. Vítejte v románu Nemesis norského fenoménu jménem Jo Nesbø.
Napsáno 1. dubna 2011 v 8:24
| květen 2011 | Na začátek | březen 2011 |
