Starší články
Všehravá jazyková jóga Petra Nikla
Petra Nikla zná snad každý. Petr je hravý. Kdo nebyl na některé z jeho výstav (nebo se onehdá v Mánesu neprodral chumly hrou rozvášněných dětí), zná jeho knížky. Nebo jeho písničky. Petr Nikl je mimořádně vzácný exemplář všehravce, bytosti, která produkuje umění stejně přirozeně, jako výdechy. Bytostí, u níž jeden nápad přirozeně vede hned k několik výstupům v podobě literárních textů, obrázků, dramatických počinů, instalací, nebo hudby.
Napsáno 31. března 2011 v 0:26
Jdou, Kelti jdou a je jich moc!
Sláine Mac Roth. Keltský bojovník a jedna z nejslavnějších komiksových postav britského magazínu 2000 AD. Komiks, o kterém vznikla nejedna studie zkoumající přesnost keltských reálií, které v něm byly užity. Zkrátka a dobře fenomén, který zasáhl komiksový svět už v 80. letech minulého století.
Napsáno 30. března 2011 v 0:12
Lásky proklínané, lásky zakleté
Vydavatelé knih pro mládež dnes mají dvě funkční stádia. Ve fázi číslo jedna hledají aktuální trend, který by dnešní teenagery zaujal a mohli nějakou knihu prodávat po paletách. Následuje fáze dvě. Pokud nosné téma najdou, zaměří se okamžitě na nový žánr a snaží se na něm vytřískat co nejvíc.
Napsáno 29. března 2011 v 7:43
Jít vždycky proti proudu!
Loni vydalo nakladatelství Petr Štengl v edici POP vzpomínkové knihy hned dvou českých emigrantů. Antonín Mareš (Mokrá buchta) emigroval v roce 1968 do Německa, Milan Kohout ještě později do USA. Oba dva autoři se přitom věnují i popisu své zkušenosti na druhé straně železné opony. Kohout v prvním oddíle svých prozaizovaných vzpomínek, kterým vtisknul název podle lidového rčení, Proveď vola světem, volem zůstane, líčí své dětství a rebelující mládí, kdy se postupně odmítl zařadit do „normální“ společnosti a logicky se tak začlenil do tzv. druhé kultury, resp. ji spoluvytvářel.
Napsáno 28. března 2011 v 9:23
Rozkopnout ksicht pro vlastní dobro
Chuck Palahniuk je kultovní autor; kolem něj i knih, které napsal, už dávno vznikají legendy a Klub rváčů, jeho první vydanou knihu, znají prostě všichni. Ale třeba je to jen ozvěna slavného filmu. Jenže kniha tu byla už předtím. Vždycky je něco, co bylo předtím. Tato zdánlivě zbytečná informace si zaslouží pozornost (a sám autor na ni upozorňuje ve svém doslovu).
Napsáno 25. března 2011 v 0:01
Taková ztráta krve
Zvítězí láska nebo žízeň po krvi? Nová generace nemrtvých! The NY Times: Existuje něco, co dělá ty mladé erotické predátory tak sexy, jako byl James Dean.
Napsáno 24. března 2011 v 9:14
Snoopy, Vol II
Sally: Člověk dělá z lásky zvláštní věci…
Charlie Brown: Z blbosti taky.
Dlouho jsem nezažil větší recenzentskou výzvu než referovat o pokračování výboru z letitého komiksu, k němuž se přinejmenším na Zemi vyjádřil snad každý, kdo umí číst a melancholickou ironii považuje za klíč k uchopení světa. Jak odolat pokušení variovat, co padlo v ohlasu předchozím1? Snad jedině snahou o podstatné psaní, totiž pilováním a prohlubováním již vyslovených závěrů. Neboť nezměnilo se toho – pochopitelně – mnoho.
Napsáno 23. března 2011 v 0:33
Rozhovor se slušným člověkem Arnoštem Lustigem
Dobrý tazatel musí překlenout odstup, který ho dělí od zpovídaného a brání postřehnout některé pozoruhodné skutečnosti skryté v jeho osobní zóně. O tom, nakolik se to podaří, rozhoduje mimo jiné důvěra, jaké se tazatel u dotazovaného těšil. Doyen české žurnalistiky Karel Hvížďala buduje své rozhovory v horizontu měsíců až desítek let a zpovídaní se nezřídka stávají jeho přáteli. Jeho přátelství s Arnoštem Lustigem, který české literatuře desítky let dělal světové jméno, trvalo padesát let – o to více okouzlující je dialog, ke kterému s osobností takového kalibru usedal od dubna do srpna roku 2010.
Napsáno 22. března 2011 v 9:03
Čas učit, čas zahýbat
Existuje relativně široká skupina spisovatelů, které spojuje jeden specifický rys tvorby. Tito autoři vymyslí napínavou zápletku, sympatického hrdinu nebo atraktivní prostředí a tyto indicie pak ve svých knihách dlouhá léta s lehkými obměnami opakují. Pokud jim nechybí řemeslná zručnost, dá se s tímto druhem literární produkce poměrně dlouho vyžít. Sama se raději nechávám překvapovat, ale je hodně čtenářů, kteří jsou rádi za jistotu osvědčené kvality, a každá další kniha daného autora se tak umisťuje podobně vysoko na žebříčku prodejnosti i čtenářské oblíbenosti.
Do této skupiny se řadí například John Irving, Erich Maria Remarque, z Čechů třeba Arnošt Lustig. A také David Lodge, jehož román Profesorské hrátky (v orig. Thinks…) vyšel v roce 2010 v českém překladu Evy Kondrysové.
Napsáno 21. března 2011 v 8:42
Bůh je v detailu a ďábel v lidské netečnosti
Píše se rok 2011 a na první pohled se nám zdá se nemyslitelné, aby byl člověk posuzován podle barvy své pleti. Nikdo v civilizovaném světě by si veřejně nedovolil odsuzovat jen na základě rasy. Pryč je doba rasové segregace a útisku. Zdá se nám, že toto všechno patří do daleké minulosti, do pravěku moderní civilizace. Přesto všechno: můžeme s klidným svědomím říci, že po půlstoletí, které uběhlo od boje za občanská práva v USA, je podstata problému rasové nesnášenlivosti vyřešena? Také o tom je knížka Černobílý svět Kathryn Stockettové, která vypráví příběh z doby, kdy sny o rasové spravedlnosti byly snem utlačovaných a ponížených.
Napsáno 18. března 2011 v 0:18
Místo šotka housle
Najdete-li opuštěné vejce, může se z něj vylíhnout leccos. Třeba saň z Velké policejní pohádky Karla Čapka. Nebo zplihlé černé kuře s jiskrou u zobáčku, ve kterém znalci pohádek lidových bezpečně odhalí šotka. Pokud ovšem na poskakující vajíčko narazí osamělý houslista Varius, nemůže se ze skořápky vyklubat nic jiného než pěkné malé housličky. A jelikož se jmenují Strado, a navíc jsou houslistovi podobné, není pochyb, že ti dva budou patřit k sobě.
Napsáno 17. března 2011 v 8:20
Bohové kráčí Amerikou
Ultimates Marka Millara patří k zásadním komiksům posledních let. Millar v nich svěžím způsobem reflektuje současnou zahraniční politiku USA, do níž přimísil příchuť superhrdinů, kteří sice mají zachraňovat svět, podobně jako reálné zásahy USA ale vyvolávají vlnu odporu.
Napsáno 16. března 2011 v 7:59
Lesk a bída elektronických knih
Stále před sebou vidím ty nadšené oči majitelů eKnihkupectví, kteří mi líčili, jak elektronické knihy čeká zářná budoucnost a nakladatele minimum práce.
Také stále slyším názory čtenářů, že by elektronické knihy měly být za cenu menší než je oběd v restauraci, ideálně mít hodnotu jednoho piva. Protože přece odpadnou všechny náklady, všechno už je zaplacené, tak proč by elektronická kniha měla stát hodně peněz?
Napsáno 15. března 2011 v 8:27
Zlaté kalhotky na těle a skřípající kostlivci ve skříni
Světová knihovna Odeon pokračuje ve vydávání tvorby katalánského spisovatele a držitele Cervantesovy ceny Juana Marsého titulem Dívka se zlatými kalhotkami. Děj románu je oproti předchozí knize Ještěrčí ocásky posunut do 70. let, přesněji do období těsně následujícího po smrti španělského diktátora Franka. Do doby velkých změn, nejistoty a tápání, kudy se bude nejen samotné Španělsko, ale především jeden každý jeho občan ubírat…
Napsáno 14. března 2011 v 10:34
Kronika jednoho závratného léta, na které padl stín
Když v roce 1988 vyšel román Michaela Chabona Záhady Pittsburghu, bylo jasné, že se na americkém literárním nebi zrodila nová hvězda. To ostatně o několik let později potvrdila i Pulitzerova cena za velký americký román Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye (2000, česky 2004). Český čtenář má nyní díky nakladatelství Plus možnost seznámit se s Chabonovou prvotinou. A nechat se unést proudem slov se stejnou bezstarostnou lehkostí, s jakou se Art Bechstein vrhne na zadní sedadlo luxusního sporťáku, který ho odveze vstříc nečekanému večírku, přátelství, lásce i deziluzi, jež jej čeká na konci onoho pozoruhodného léta, které začalo pocitem, že mu svět leží u nohou.
Napsáno 11. března 2011 v 12:02
Kód, který zamotá čtenáři hlavu
Z knihy Marky Míkové JO537 jsem jako čtenář nepokrytě nadšená, jako recenzent si s ní vlastně vůbec nevím rady. Je to kniha nezařaditelná a zvláštní, ať už si tímhle triválním označením naplníme jakoukoliv představu. Příběh mě pohltil a přitáhl, smíchal realitu se snem, trochu mě znejistěl, spousta je v něm krásného, něco na něm vadí, něco dráždí, v něčem mě přesahuje, v něčem je banální.
Napsáno 10. března 2011 v 0:25
Černochovo táhlé blues
Procházet životem jako sociální experiment není žádný med. Zvlášť když jste Afroiroindiánoameričan v rasově zdánlivě "integrované", o to však segregovanější Americe. Aspoň nás o tom dokola ujišťuje bezejmenný vypravěč románu Do dna, který částečně splývá s autorem Michaelem Thomasem. Zákonitě pak takovou kniho není žádný med číst. Ne snad proto, že by byla špatná. Hlavně proto, že je hluboce, až do dna americká.
Napsáno 9. března 2011 v 0:07
Březen měsíc soutěží
Knihožrout oslavil 1. března první narozeniny, a protože jsme se rozhodli, že oslava má přinášet radost, rozhodli jsme se Vám ve spolupráci s našimi partnery rozdělit celou řadu zajímavých knih.
Napsáno 8. března 2011 v 15:05
Proti zbytku světa aneb Král flákačů opět zasahuje!
Scott Pilgrim je zvláštní kultovní komiks založený na obdivu flákačů a pařanů počítačových her. A muzikantů. A barevných vlasů a mangy. A bůhví čeho ještě. Po filmu z loňského roku se pak jeho popularita rozšířila ještě víc a teď je tedy tento floutek dostatečně známý i u nás. K tomu je tu ještě Ramona a její ďábelští bývalí kluci…
Napsáno 8. března 2011 v 0:09
Eva a Adam v (japonském) ráji
Belgičanka Amélie Nothombová patří k nejpopulárnějším, francouzsky píšícím autorům současnosti. Už její prvotina Vrahova hygiena (česky vyšel před deseti lety v nakladatelství Paseka) sklidila nebývalý ohlas. Každý rok vydává jeden román (což je intenzita srovnatelná snad jen s úsilím Paola Coelha či Daniele Steelové), na který vždy netrpělivě čeká nejen čtenářstvo, ale i kritika.
Napsáno 7. března 2011 v 1:09
Jak Darwin rozlousknul DNA a vypukla první světová válka
V Sarajevu padlo sedm kulí, ale cíl střely nezasáhly. Atentát tak nakonec dokonal jed. Arcivévoda Ferdinand a jeho žena Žofie jsou mrtvi a spolu s nimi i křehký mír v Evropě. Jejich jediný syn Alexander je však na útěku, ale po krku mu jde celá německá říše...Za takový výklad počátku první světové války by si žádný školák dobrou známku z dějepisu nezasloužil. Jde totiž o historii alternativní, tedy z hájemství spisovatelské fantazie.
Napsáno 5. března 2011 v 23:24
Kluci a holky od žvanivé řeky
„A víš, co si myslím? Že bych něco takového taky uměl napsat. Jen by mě nesměli pořád vyrušovat...“ Ale jelikož táborový vedoucí Honza musí celoročně vymýšlet zábavný a poučný program pro členy oddílu Stan, chopil se za něj pera ochotně Petr Korbel. A byť autora neznám a mohu se tedy pekelně mýlit, cosi mi říká, že v tomto případě jako by literární postava lehce grafomanského tloustnoucího třicátníka věnujícího se ve volném čase nezištně dětem byla autorovým alter egem.
Napsáno 3. března 2011 v 9:27
Navrch huj, vevnitř...
Jedno se románu irského spisovatele Colma Tóibína Brooklyn upřít nedá: Nakladatelství Mladá fronta ho zabalilo do výtvarně i barevně zajímavé obálky a zvolilo velmi příjemnou typografickou úpravu, takže text se dobře čte a kniha ve výkladu či v knihovně hezky vypadá. Nicméně vnitřek čtenáři takové potěšení rozhodně nepřinese.
Napsáno 2. března 2011 v 8:25
Vzhůru na Yukon v tlapách tygra!
Pokud chcete vědět, jaké je to být klukem z prvního stupně základní školy (jestliže už si to nepamatujete nebo jste byly holčičkou), není nic snadnějšího než koupit si Calvina a Hobbse - jeden z nejslavnějších komiksových stripů na světě.
Napsáno 1. března 2011 v 0:04
| duben 2011 | Na začátek | únor 2011 |
