Starší články
Americký sen 2.0
Americkou spisovatelku Elizabeth Gilbertovou navštívila na prahu třicítky osobnostní krize. Nejdřív si kvalitně posmutnila, pak se pokusila ze života vyházet nepotřebné harampádí (manžela). Po ošklivém rozvodu si vytyčila plán konstruktivní sebeobnovy a vyrazila do světa. Nacpat si břicho, nakouknout do Nirvány a nechat se sbalit nejlepším mužem svého života. Z knihy, která její cesty popisuje, se stal bestseller. Návod k použití. Pro americké ženy přímo instantní řešení problémů.
Napsáno 28. února 2011 v 0:03
Když je autor hlavní postavou a (připlete se mu do cesty Heydrich)
Zdá se, že Protektorát Čechy a Morava se stává oblíbeným dějištěm románů zahraničních autorů. Po Skleněném pokoji (2009) Simona Mawera vyšel loni – rok od francouzského vydání – románový debut Laurenta Bineta HHhH. Za působivou červenou obálkou s mezinárodně jednotným kryptickým titulem čtenáře čekají říšský protektor Reinhard Heydrich, parašutisté Jozef Gabčík, Jan Kubiš a Josef Valčík, prezidenti Beneš a Hácha, šéf československé tajné služby plukovník Moravec a především sám autor. Ten ze sebe průběžnými vstupy ze psaní románu vytvořil jednu – dalo by se říci téměř hlavní – postavu a výsledný text, v němž se "maso" děje neustále prolíná s "oblohou" úvah o tom, kterak psát fikci s nefiktivními hrdiny, nazval infrarománem. Získal za něj Goncourtovu cenu za nejlepší románovou prvotinu a světový věhlas.
Napsáno 25. února 2011 v 0:33
Neználek v kraji agitace
Kamarádi! Já myslím, že Neználka tady všichni známe. Není to z nás človíčků – malíčků i malenek – ten nejchytřejší, ba ani nejstatečnější. Ale musíme uznat, že je nejslavnější. Hodně toho nacestoval, třeba tuhle s Knoflenkou a Špindou Strakáčkem do Slunečního města. A tamhle Buchtík s ním byl až na Měsíci – to jsme se na ně moc a moc zlobili, pamatujete?
No každopádně je opravdu cestovatel a ten prostě musí cestovat. Kamarádi, to dělá cestovatele cestovatelem. A my jsme si teda říkali, že když je tu ta Okurková řeka, tak by se třeba ta další cesta mohla podniknout podél ní a zjistit, co tam leží a jací človíčkové – nebo človíčkoidé – tím směrem žijí.
Napsáno 24. února 2011 v 9:24
Polemika: Knižní trh se při vyšší DPH nezhroutí
V nejnovějších Literárních novinách otištěný a po síti kolující text “Zvýšení sazby DPH na knihy a kulturu bude likvidační” stojí za přečtení. Jedná se o otevřený dopis nakladatelů, jenž má nejspíš vyburcovat českou veřejnost a dostat ji na barikády války proti údajné destrukci vzdělanosti národa. Už při čtení jsem si podtrhával nejzajímavější pasáže a odhodlal se k neodborné, čistě pocitové a selsko-rozumové polemice.
Napsáno 23. února 2011 v 9:30
Příběhy z neseriózní země
Ian McDonald byl českému čtenáři dlouho znám především jako povídkář. Teprve předloni vydaný román Řeka bohů jej představil i jako autora rozsáhlejších textů. Propracovaný příběh z Indie nepříliš vzdálené budoucnosti získal po zásluze cenu domácí Akademie SFFH jako kniha roku (v zahraničí pak zmiňme např. nominaci na Huga). Loni vydaný Brasyl je i není jeho pokračováním.
Napsáno 22. února 2011 v 0:31
Pošťouchněte autory!
Nebojte se, toto není další z řady amerických jásavých příruček, která vám zaručí zbohatnutí i jen přečtením první kapitoly. Nudge je poměrně seriózní kniha o důležitých problémech dneška.
Napsáno 21. února 2011 v 8:33
Jak se neutopit v oceánu knih
Přes letité katastrofické zvěsti knižní trh stále vzkvétá a bobtná, stále je více a více čtenářů, kteří se poddávají magické síle příběhů. Jak se v oeánu knih neutopit - nad tím přemýšlím poměrně dlouho. A nejsem sám, kdo o tom přemýšlí - Pierre Bayard nabízí řešení ve své knize, kterou kontroverzně pojmenoval Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli. Jeho řešení je neméně překvapivé: nečíst.
Napsáno 18. února 2011 v 0:10
Kapesníky, prostěradla a život po životě
Příšery. Čarodějnice. Trollové. Netvoři. Strašidla. Ti první čtyři ve skutečnosti neexistují. Ale strašidla mezi námi žijí. Jen si jich za denního světla obvykle nevšimneme. Leží totiž spořádaně smotané mezi stůčky látek ve staré textilní továrně. A v noci vyrážejí do práce děsit lidi. Alespoň ta dospělá. Malá strašidýlka chodí do Noční školy a zkoušejí se tam naučit Pravdy.
Napsáno 17. února 2011 v 9:16
O ovcích a lidech
Venku zima. Chlad přiléhá ke kůži, zmenšuje, zmarňuje. Šedá odebírá odvahu všem barvám. Mlhou prosvítá nejistota. Smutek. Stará krev, nová tráva. Když selže vše ostatní, můžu se spolehnout na svůj nos. Pod bavlnou a saténem jsem stejné zvíře, jako třeba ovce. A zvířecí instinkty neradno podceňovat.
Napsáno 16. února 2011 v 0:09
Politika je vždy špína, což teprve v roce parchanta
Po bezkoncepčním druhém dílu se vrací Ellisův Transmetropolitan v nejlepší formě. Spider Jerusalem, nejlepší a nejčtenější novinář z bizarní Ameriky budoucnosti, kterou tak věrně vykreslil guru všech zastydlých - Waren Ellis, je zpátky a rozhodl se osladit politikům volby ještě víc než Mirek Topolánek Bruselu naše předsednictví. Shodou okolností obojí mělo podobný výsledek.
Napsáno 15. února 2011 v 8:42
Tragédie Žida, který musel viset
Josef Süss Openheimmer touží po moci, úspěchu a obdivu, po postavení. Je schopný, inteligentní, dokáže vycítit příležitost, zná umění, kterak jednat s muži i ženami, nebojí se užívat si života. Je však Žid a jeho dobou je osmnácté století. Doba sevřená mezi nastupující nové myšlenky a staré předsudky i nenávist. Přesto stoupá Süss za svým snem. Výš a výš… přes překážky, přes rostoucí nenávist, kterou k němu cítí celá zem, přes varování svých souvěrců… výš…dokud nepřijde nevyhnutelný pád.
Napsáno 14. února 2011 v 8:31
Jak sbalit ženu 2.0 - o emocích s rozumem a přehledem
Tomáš Baránek býval nesmělým šéfredaktorem časopisu Computer, dokud ho to nepřestalo bavit; pak se začal systematicky věnovat problematice seznamování mužů se ženami a v roce 2005 mu vyšla kniha Jak sbalit ženu, která dané téma zeširoka rozebírá. Vzhledem k absolutnímu informačnímu vakuu, které v téhle oblasti v Česku panovalo, se stal Baránek českým balícím guru – pravidelně publikoval v časopisech Reflex a Style a brněnský Buranteatr uvedl v roce 2009 Baránkovu hru Jak sbalit ženu. V roce 2010 vychází kniha Jak sbalit ženu 2.0, rozšířené a aktualizované vydání.
Napsáno 11. února 2011 v 8:39
Pan Buřtík a pan Špejlička potřetí
Pan Buřtík a pan Špejlička jsou natolik protikladní, že musejí patřit k sobě – jen co se poprvé potkají, jsou z nich kamarádi na život a na smrt, v druhé kapitole protrhnou smůlu a v poslední zakotví v lékárně U Bílé myšky. Nejenom že se vy zasmějete s nimi, ale oni se umějí zasmát sami sobě: už od roku 1971, kdy první verze této nyní „renewed“ knížky vyšla. Svěrák, to je v oblasti dětské literatury sázka na jistotu, a tak na Buřtíka se Špejličkou Albatros vsadil dokonce už potřetí. Ve spojení s výtvarníkem Jiřím Votrubou, jehož ilustrace nápadně připomínají Šalamounovy, a v doprovodu velkých písmen a zdravě rozpálených řádků, je to jedno z nejmilejších „prvních čtení“.
Napsáno 10. února 2011 v 10:00
Strašný hrob
Byl synem ševce. Jeho otec byl nájemcem mlýna v Semenicích u Opočna. Provorozený syn zámožného majitele hospodářství a řezníka. Jeho otec byl mlynářem v Loděnici. Byl synem krejčího. Byl prvorozeným synem silničního dozorce v Nehvizdech u Prahy. Nekecám. V knize je přes třicet medailonků českých romantických básníků a prakticky všechny začínají takhle. A pokračují ve stejně úmorném duchu.
Napsáno 9. února 2011 v 0:02
Dva proti zlu
Ray Bradbury. Každý čtenář, dokonce i ten, který v životě nepřišel do styku se science fiction, někdy slyšel jméno tohoto (loni devadesátiletého) amerického spisovatele. Díky knihám Marťanská kronika a především 451 stupňů Fahrenheita se stal v podstatě symbolem tohoto žánru. Jenže Bradbury se nevěnuje jen sci-fi. Autorovi věrní fanoušci vědí, že kromě sci-fi zavítal několikrát i do žánru nefalšované hrůzy a děsu, na výsostné území hororu. Jednou z takových návštěv je útlý román Tudy přijde něco zlého (v originále Something Wicked This Way Comes) z roku 1962, který před několika lety vyšel zásluhou nakladatelství Baronet konečně v češtině.
Napsáno 8. února 2011 v 8:44
O ženě, která vřela peklem z pera Meyrinkova současníka
Němec Hanns Heinz Ewers (1871, Düsseldorf – 1943, Berlín) působil jako herec, básník, filosof a proslul hlavně jako spisovatel povídek a románů. Psal sice na různá témata, nejznámějším se ovšem stal díky příspěvkům k žánru hororové fikce, zejména trilogií románů o dobrodružstvích svého alter-ega Franka Brauna. Nejúspěšnější, na celém světě mnohokrát vydávanou, se pak stala prostřední část Alraune, kterou na sklonku roku 2010 česky nově vydalo nakladatelství Volvox Globator, a to ve starém překladu Huga Filly v modernizované jazykové úpravě Terezy Houškové.
Napsáno 7. února 2011 v 9:58
O světě, kterému nevládne Amerika
Indoameričan původem z Bombaje Fareed Zakaria vystudoval politologii na Harvardu a stal se editorem a komentátorem prestižních novin Newsweek a Time. Velký ohlas získala jeho kniha Budoucnost svobody (česky 2004). Jako přesvědčený liberál věří v prospěšnost globalizace, a když navštívil loňské Fórum 2000 v Praze (to je ta mezinárodní konference o mezinárodní politice a vztazích, na kterou se nepřišel podívat ani jeden český politik), mluvil nikoli o jednotlivých evropských národech, ale o Evropanech, jež spojuje společná slabina, že nemají jednotné zahraničněpolitické cíle.
Napsáno 4. února 2011 v 9:10
O Krysovi a dětech
Položka „myšky“ v české literatuře pro děti – to už není jenom Lucie Lomová s populární komiksovou dvojicí Anča a Pepík. Před pár týdny jí přibyla vážná konkurence: novinka prozaičky a scenáristky, nakladatelské redaktorky a příležitostné recenzentky Magdaleny Wagnerové (1960) nazvaná Krys Veliký.
Napsáno 3. února 2011 v 8:44
Ztraceno v nákupním středisku
„Zločin je tam. Neodhalený, neviditelný. Jen doufala, že nedorazí pozdě.“ První odstavce prvotiny britské autorky Katherine O’Flynnové, vysloveně lákají na detektivní zápletku. Jenže postupně čtenáři začíná docházet, že vše kolem detektivní kanceláře Sokol je trošku naivní a odkoukané ze starých filmů. Odvážným pátračem je totiž dítě. Desetiletá Kate Meaneyová a její společník Mickey, jinak hadrový opičák v proužkovaném obleku a botách s psími dečkami, jezdí den co den do nákupního střediska Zelené doubí a sledují podezřelé aktivity, přesně podle příručky Jak se stát detektivem. Činnost, jíž se tichá, chytrá holčička věnuje s vážnou vytrvalostí, zaplňuje v jejím životě obrovskou prázdnotu samoty a přehlušuje nenahraditelnou ztrátu, kterou Kate nedávno utrpěla.
Napsáno 2. února 2011 v 9:48
Konverzační drama na pozadí oživlých mrtvol
Pakliže se někde objeví zombie, jedná se povětšinou o předzvěst béčkového hororu plného mručení a rozkousaných mozků. Jaké je to pak překvapení, vyskytnou-li se zombie v komiksu, který má kvalitně napsaný scénář, je dobře nakreslený a brzy si získá takovou popularitu, že je podle něj natočen i televizní seriál, jenž sklízí snad pouze pozitivní ohlasy…
Napsáno 1. února 2011 v 9:04
| březen 2011 | Na začátek | leden 2011 |
