Mám tygra a nebojím se ho použít

Napsáno: 21. září 2010 v 9:44
Autor: Pavel Kočička
Recenzovaná kniha: Calvin a Hobbes

NÁLEPKY: KOMIKS STRIPY HUMOR

Bill Waterson je výjimečný člověk. Jako autor sloužil chlapečkovi Calvinovi a jeho tygru Hobbesovi deset let, ale jednoho dne si řekl dost a odjel objímat stromy kamsi k Ohiu. Zůstalo za ním téměř čtyři tisíce stripů a vzpomínka na dětství.

Na začátek je třeba poznamenat, že Calvin není rozhodně Charlie Brown a Hobbes není Snoopy, i když příběh k tomu občas svádí. Ale zatímco ve stripech Peanuts lidé hledají filozofický přesah a rozborům jednotlivých postav věnovali spousta místa, u Calvina a Hobbese jde pouze a jenom o legraci. A to rozhodně není málo.

Taková legrace, to je skutečně závažná věc, což vám potvrdí každý, kdo se kdy pokoušel alespoň o krátké humoristické dílko. Nejde jenom o samotné vymyšlení vtipu, ale o jeho správné načasování, zasazení do kontextu a zaobalení, aby nevypadal prvoplánově. Přitom základ většiny komiksových stripů je postaven na zavedených schématech. Tak třeba Garfield. Od začátku víte, jak se postavy chovají a co můžete v následující chvíli čekat, přesto vás dobré načasování pokaždé znovu pobaví.

U Calvina a Hobbese je to trochu jiné. Přestože postavy známe a myslíme si, že umíme odhadnout, jak budou reagovat, téměř pokaždé nás znovu překvapí. Právě v tom je kouzlo celého komiksu, tedy že si  Bill Watterson dokázal uchovat dar vidět realitu dětskýma očima.

Přestože příběhy začal kreslit ve svých 28 letech a podle svých slov se svým dětstvím neinspiroval, jeho ponor do krajiny dětství je neuvěřitelný. Calvinův tygr Hobbes, o kterém si všichni myslí, že je pouze plyšový, je krásným příkladem vnímání, o které přijdeme v dospívání. Vždyť kdo z nás nevytvářel rozsáhlé epopeje hraček, kdo neměl nejlepšího plyšáka.

Tati, koupíš mi plamenomet?

Troufám si říct, že stripy docení spíš hraví dospělí než děti. Zatímco dětem nepřijde na světě, ve kterém se běžně pohybují, nic divného a tedy ani směšného, dospělí mohou snít s otevřenýma očima. A přesně to nám Calvin a Hobbes poskytuje. Při čtení komiksu si my dospělí uvědomíme, jak málo si z dětství ve skutečnosti pamatujeme a při pohledu na příběhy malého chlapce si můžeme vybavit svá vlastní dobrodružství.

Calvin je také sondou do dětské logiky (tati, nekoupil bys mi plamenomet? a když ho nebudu používat v domě?), stravovacích návyků (že to bude hnusný poznáte podle toho, že vám nechtěj říct, co to je), nočního života (proč nespíš? vobludy pod postelí, tatí!), odpovědí na nepříjemné otázky (to je jako chyták tahle otázka, nebo co?) a řešení zapeklitých problémů (mamííííí!).

Calvinu a Hobbesovi kupodivu čas kouzla neubírá. Přestože nyní vydané příběhy pocházejí z roku 1987, nijak nezestárly. Děti stále mají vlastní svět, ve kterém všechny moderní hračky a „hračky“ slouží pouze jako rekvizity. Dokazují to hlavně novější stripy (v této knize je nenajdete), na kterých se občas objeví počítač nebo telefon, ale pro vlastní děj nejsou nijak důležité. Podobně je to i ve vydané knize, kde Calvinovi stačí ke štěstí velká lepenková krabice a jednoduchý vozík na čtyřech kolečkách.