100 nábojů, které mohou změnit všechno

Napsáno: 18. srpna 2010 v 9:31
Autor: Richard Klíčník
Recenzovaná kniha: 100 nábojů - Hlas krve

Dalším ze zásadních komiksů přelomu tisíciletí, které se u nás poměrně slušně uchytily, je 100 nábojů scenáristického mága Briana Azzarella a kreslíře Eduarda Rissa. 100 nábojů by se dalo nejlépe charakterizovat jako historky z podsvětí spojené jedním motivem, jehož pozadí autoři série odkrývají velmi, ale velmi pozvolna.
Všechny příběhy ve 100 nábojích začínají na vlas stejně. Před někým se objeví záhadný muž, který ví víc, než by bylo komu milé. Během toho, co otevírá tajemný kufřík, sdělí oslovenému několik skutečností, které se jej přímo bytostně týkají. Nejčastěji se jedná o vyjasnění některých věcí z minulosti a o předání důkazů, které vysvětlují, jak se ta která událost oproti oficiální verzi skutečně stala.

Kufřík obsahuje pistoli a přímo magických sto nábojů, které jsou podle slov našeho muže nevystopovatelné. Žádná balistická zkouška neodhalí, kdo a z čeho vystřelil. Podivný muž tak dělá - z do té doby nic netušících lidí - vykonavatele vyšší spravedlnosti a je jen na nich, jak své šance využijí. Teprve na konci druhého dílu ale začíná být zřejmé, že všechny případy spolu nějakým způsobem souvisejí.

Brian Azzarello čtenářům postupně vyjevuje, že pro nejmenovanou organizaci pracovala skupina agentů operativců, kteří byli pro svou schopnost rychlého nasazení označováni jako Minutemani. Bohužel došlo k zatím neznámému incidentu a celý projekt šel velmi rychle ke dnu. A vše nasvědčuje tomu, že ne právě legální cestou.
To je ovšem druhý plán, který právě třetí kniha nazvaná Hlas krve příliš neřeší. Kufřík se zbraní je předán mladému Afroameričanovi společně s fotkou jeho otce, který opustil matku a syna a nikdy se s nimi nestýkal. Vinen sobectvím a nezájmem. Přesto se jedná v sérii příběhů o poněkud netypický příběh, který se už od samého začátku liší od ostatních.

Luis, jak se hlavní hrdina jmenuje, svého otce nezastřelí, ale šanci - jak je mu později připomenuto - dostal. Luisův otec se živí jako vymahač pohledávek jednoho místního gangu, a tak se čtenáři stávají svědky sbližování se dvou mužů v prostředí, které se rozhodně nedá pojmenovat jako idylické.
Komiks je klasickým gangsterským příběhem, který vyznívá velmi realisticky a živě. Podobně jako tomu bývá v životě ani v Hlasu krve nedojde příběh happy endu. Slibně rozběhnutý vztah syn - otec narazí na obchod a ukazuje se, že pouto krve není do byznysu tím nejvhodnějším vkladem.

Azzarello má schopnost tvořit zcela přirozené dialogy a to i dialogy z temných uliček, zaplivaných pajzlů a zadních dvorků. Eduardo Risso pak používá lehce schematickou kresbu, která vzdáleně připomíná Millerovo Sin City. Obojí se ke komiksu skvěle hodí a čtenář si může skvěle užívat napětí atmosféry amerických předměstí, které lze ze stránek velmi dobře vyčíst. Přičteme-li kvalitní překlad Petra Zenkla, můžeme mít i my radost, že se k nám dostávají kvalitní komiksy v kvalitním provedení.