Ztracené duše moderního světa

Napsáno: 28. července 2010 v 9:08
Autor: Lucie Kolářová
Recenzovaná kniha: Jsou i jiní lidé

NÁLEPKY: POVÍDKY

Text na záložce povídkové  sbírky George Blechera Jsou i jiní lidé slibuje hrdiny chodící – či spíše míjející se – v ulicích New Yorku. Hrdiny, kteří touží po kontaktu s druhými lidmi, ale nejsou schopni překonat komunikační a citovou propast, jež je odděluje od jejich blízkých a nakonec i od nich samých.

První část anotace není úplně přesná: některé povídky se odehrávají  v Bostonu, jiné v Los Angeles. Druhá naopak jasně vystihuje téma knihy. Místo děje totiž není určující, přestože se autor věnuje popisu prostředí (obzvlášť v případě prosluněné a horké Kalifornie) s péčí malíře hyperrealistických, a proto trochu neskutečných obrazů, podobných dílům amerických realistů první poloviny 20. století. Sluncem rozvlněný vzduch a neskutečně modrá obloha v kalifornských povídkách Strach ze zemětřesení, Konec světa či Best girl nebo spadané listí, tajuplná stodola a rozlehlé luxusní byty v horních patrech newyorských mrakodrapů v Indických božstvech na Upper West Side tvoří jen pozadí pro osamělé, tápající hrdiny hledající (často marně) cestu k ostatním lidským bytostem.

S nadsázkou by se dalo říci, že sledujeme stále tytéž postavy jen v nepatrně obměněných situacích a v trochu jiných geografických podmínkách. (V případě povídek Co potřebují a Potíže způsobené odloučením utápějí „druhého“ v moři nepochopení si dokonce autorka recenze není doteď jista, zda nejde o dva díly téže povídky vyprávěné pouze ze dvou odlišných vypravěčských perspektiv. Natolik se jejich základní dějový konflikt podobá.) Blecher se soustředí na mezilidské vztahy, které platí – alespoň v euroamerické tradici psaní – za univerzální. Jde o vztahy rodičů s jejich dospívajícími nebo dospělými dětmi, a to téměř výhradně otců s dcerami a matek se syny, nebo vztahy partnerské. V povídce Ó Wendy! Ó Amy! pak popisuje drsnými ústy nuceně cynické hrdinky vztah „dobré“ a „zlé“ sestry z druhé genenerace korejských přistěhovalců.

Přestože se střídá vypravěcí forma – od vševědoucího  vypravěče v povídce Indická božstva na Upper West Side, jenž čtenáře v závorce informuje i o adresách obchodů, kde hrdinové nakupují, po čistou ich formu (např. Strach ze zemětřesení, Co potřebují, Štěstí: život podle Čechova) –, obsah se vlastně nemění. Vztahy, které postavy či vypravěč popisují, se navzájem podobají klopotnou snahou o porozumění, pokusy přiblížit se citově i fyzicky k členům rodiny či partnerům, pokračujícími navzdory selhávání obojího, touhou po skutečném citu.

Autor jednoho tématu

Námětová příbuznost povídek svedla nejspíš autora k vytvoření zvláštní formy, kdy je pod jedním shrnujícím názvem volně za sebou, aniž by na sebe navazovaly dějově nebo prostřednictvím postav, řazeno větší množství textů, každý pod svým vlastním jménem a s vlastním vypravěčem (opět většinou ich forma, popřípadě autorský vypravěč). Takovými většími soubory ve sbírce jsou Možné příčiny předčasné smrti, Okamžiky erotického toužení nerozlišitelné od lásky a Jsou i jiní lidé. Některé z takto zařazených textů mají charakter samostatné povídky (Best girl), jiné působí jako útržek většího textu – monolog vyrvaný z kontextu, jejž si čtenář skládá obtížně a nikdy s určitostí (Přílišná vášeň „druhého“ spaluje). Spojuje je opět společné téma mezilidských vztahů.

Ačkoli z výše uvedeného by se mohlo zdát, že takto homogenní sbírka (nádechem fantastičnosti se z ní vymyká pouze lehce kafkovská Bota jako každá jiná) vznikla najednou a s jasným autorským záměrem, opak je pravdou. Jak se rovněž dočteme na záložce, George Blecher píše povídky příležitostně a dosud je vydával jednotlivě v časopisech. Určitá monotónnost jeho textů tedy svědčí spíše o tom, že je zřejmě autorem jednoho tématu, které ve více či méně podobných příbězích opracovává zas a znovu. Někdy se mu je podaří podat silně – zejména když svého hrdinu důvěrně zná, jako třeba v povídce Štěstí: život podle Čechova, kde vykazuje vypravěč až autobiografické rysy (blíží se autorovi věkem, povoláním, místem bydliště a nejspíš i literárním vkusem). Jindy jeho text zatěžují zbytečné ozdoby hraničící s manýrou (již zmiňované adresy obchodů v povídce Indická božstva na Upper West Side). Jako celek působí sbírka vyváženě, byť se nedá přímo říci, že by silnější kusy byly v ohromující převaze. Rovněž autorka recenze nemůže zcela doporučit zhltnutí celé knihy naráz. Při takovém postupu totiž vynikne, že se autor přeci jen trochu opakuje.