Starší články
Humor má přednost
Kyril Bonfiglioli, dej mu pámbů věčnou slávu, zemřel na cirhózu jater. A ačkoliv se dušuje, že jeho knihy nejsou ani v nejmenším autobiografické a vyprávějí o docela jiném obtloustlém a amorálním obchodníkovi s uměním, už po přečtení prvních stránek vám bude průzračně jasné, že spisovatel tohohle díla se rozhodně v alkoholu vyznal víc, než je zdrávo.
Napsáno 31. prosince 2010 v 10:07
Pohádka tak krutá, že by Grimmové "záviděli"
Není tomu tak dávno, kdy bylo čtenářům Knihožrouta dáno putovat mezi Vikingy prostřednictvím dětské knihy Trollí vrch. Tentokrát nás na chladný sever zavede Vikinská princezna české autorky Zuzany Frantové.
Napsáno 30. prosince 2010 v 9:26
Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi
Charismatický „soft“ ekonom Tomáš Sedláček začal vystupovat na televizní obrazovce v době vrcholící finanční krize. Od té doby kromě bezpočtu analýz dal také desítky rozhovorů, jako o jednom z „mladých lidí, kteří se stávají novodobou elitou národa“ o něm Česká televize natočila dokument Stratég lidského blahobytu. Ekonomii dobra a zla prý začal psát také proto, aby se z veřejného prostoru načas stáhl.
Napsáno 29. prosince 2010 v 11:13
Mágové v offsidu
Na Zeměplochu dorazil fotbal. Znáte tu hru – parta týpků, co by jinak byli možná i fajn kluci, vezme nářadí, řeže do těch druhých za povzbuzování davu a někde mezi jejich nohama se pohybuje míč… tedy… něco kulatého, o čem zdvořile předpokládáme, že je umělého původu a pokud to krvácí, je to jen trapné nedorozumění. Kdysi tu hru hráli mágové. I ty znáte. Špičaté klobouky, velká panděra a ještě větší ega a vůbec sorta lidí, které nechtějte naštvat, pokud nemáte opravdu hodně dobrou životní pojistku. Dvojitou.
Napsáno 28. prosince 2010 v 10:06
Mawerův trpaslík vyšel ze stínu Skleněného pokoje
U britského spisovatele Simona Mawera se vyvinula u anglosaských autorů většinou nevídaná a pro domácího čtenáře příjemná "čechofilie". Svůj zatím poslední román Skleněný pokoj zasvětil Brnu a vile Tugendhat, i když místo děje v originále pojmenoval prostě Město a z rodu Tugendhatů udělal Landauerovy.
Také román Mendelův trpaslík, který v originále vyšel v roce 1997, už svým názvem odkazuje k dominikánskému mnichovi, který žil v Brně a položil základy genetiky. Kniha však není tak prvoplánová, aby byla pouze Mendelovou biografií. Jde o vynikající román se silně znepokojivým pontenciálem.
Napsáno 27. prosince 2010 v 14:21
Karel Jaromír Erben a estébáčci
Z pohádkového Erbena je řada filmů, nahrávka na MP3 a dokonce i komiks. Jejich adaptace do pohádek napadených skřítky estébáčky a autorem, totiž Edgarem Dutkou (1941), v poslední chvíli zachráněných, můžou být pro děti a rodiče málem šokující. Co dělá estébáček v pohádce o jabloňové panně? Není to zneuctění? A proč zrovna estébáček?
Napsáno 23. prosince 2010 v 9:10
Červená se line záře, oheň, oheň
Mrtvorozená Eliška Frankensteinová je de facto prvním vážnějším uvedením rakouského spisovatele českého původu Michaela Stavariče na český knižní trh. Autor v knize, která vyšla v německém originále jako Stillborn v roce 2006 a za níž získal rakouskou Knižní cenu, předkládá vnitřní monolog duševně nemocné realitní makléřky. Monolog Elišky Frankensteinové se odehrává u psychologa, v práci, při popojížďkách městem a krajinou a zejména v prázdných bytech. Eliška čtenáři komentuje pár měsíců svého života a práce, ale vzpomíná i na své dětství, hlavně na matku, a tu shoří jeden byt, který má Eliška prodat, tam druhý..
Napsáno 22. prosince 2010 v 9:47
Výprava za hranice fantasy světů
Evropský, respektive frankofonní komiks se od amerického liší, podobně jako se liší zdejší a zámořská kinematografie. Naneštěstí také zde jsou ony odlišnosti dvousečné. Zatímco část publika bude obdivovat výpravnost a smysl pro detail v evropské škole, většina komiksových čtenářů je odchovaná na rychlém americkém střihu, který je společný filmům i komiksu. Evropské komiksové příběhy potřebují trpělivějšího čtenáře, který je pak odměněn inteligentní zápletkou - pokud mluvíme o kvalitním komiksu.
Napsáno 21. prosince 2010 v 9:15
Zpráva o zaniklé Anglii
S dílem anglického prozaika Louise de Bernièrese se český čtenář díky nakladatelství BBart může setkávat pravidelně. A protože překlad si vzal na starost Viktor Janiš, jsou to setkávání „utěšená“. Obrat, který si rezervuji pro případy, v nichž se krása přirozeně snoubí s posmutnělostí. Bernières je totiž mistrem v umění rozesmát tragédií a zlomit srdce komedií. Ať už píše o Jižní Americe, anatolské vesnici v době pádu Velké Porty (nebo chcete-li Osmanské říše), nacisty okupovaném Řecku či se ohlíží za zjevením dcery partyzána. Pokaždé, přes sebeexotičtější prostředí a výstřední motivy, bezchybně navodí představu, že čteme o nás, že se nás osudy hrdinů bezprostředně týkají.
Napsáno 20. prosince 2010 v 8:37
Maminky vracejí úder? Neúčinně
Malé pražské nakladatelství Brio zaujalo letos v květnu knížkou pro děti pojmenovanou Tři tatínci a maminka (recenze pod odkazem). Tři autoři-tatínkové (M. Reiner, M. Viewegh, P. Šrut) si mezi sebou rozdělili sepsání příběhu holčičky, která se stane dívkou, pak ženou a nakonec maminkou. Originální nápad a slušně odvedená práce podpořená navíc velmi vydařenými ilustracemi Galiny Miklínové daly dohromady svěží a zábavnou dětskou knížku. Logicky se teď po půl roce v Briu pokusili nápad recyklovat, obrátit perspektivu a požádat tři současné české prozaičky o text o tatíncích.
Napsáno 17. prosince 2010 v 7:56
Camilla Läckberg: Kazatel (ukázka č.3)
Nikdy si Patrik nemyslel, že by ho mohlo těšit otvírání hrobu. Ale po včerejším příšerně nudném večeru to bylo zajímavé rozptýlení.
Mellberg, Martin a Patrik stáli tiše na hřbitově ve Fjällbace a pozorovali strašidelnou scénu, která se odehrávala před jejich očima. Bylo teprve sedm hodin ráno a teplota byla dosud příjemná, i když slunce už zářilo. Po silnici před hřbitovem jezdilo ještě málo aut a kromě ptačího zpěvu byly slyšet jen lopaty, které odhazovaly zem.
Napsáno 16. prosince 2010 v 8:33
Třetí návrat do Fjällbacky, opět s vraždou
Švédská detektivkářka Camilla Läckbergová, přezdívaná severská Agatha Christie, se zabydlela i na českém knižním trhu. V češtině právě vyšel její třetí román, nazvaný Kameník.
Napsáno 15. prosince 2010 v 7:32
Druhý díl seriálu o detektivkách Camilly Läckbergové
V dnešní části našeho seriálu o detektivkách Camilly Läckbergové (více o spisovatelce zde) naleznete rozhovor s překladatelkou Evou Nováčkovou, která švédskou detektivkářku uvedla do českého prostředí. A můžete se také začíst do ukázky z prvního kriminálního románu Läckbergové, nazvaného Ledová princezna. V něm se hrdinka série Erika Falcková náhodou připlete do vyšetřování vraždy někdejší spolužačky a kamarádky z dívčích let. Zdá se, že Eričin osud je tak profesně i osobně nadobro "zpečeťen", když při vyšetřování potkává i příjemného policistu Patrika Hedströma.
Napsáno 14. prosince 2010 v 0:37
Jak se žije ve Skandinávii? Detektivka to řekne lépe než stohy článků, říká překladatelka Eva Nováčková
Skandinávská a zejména švédská detektivka je na vzestupu, z řady autorů jsou mezinárodní hvězdy žánru. Čím to, že se švédské detektivce tolik daří? Jaké jsou ingredience tohoto mezinárodního úspěchu?
Sever Evropy je pro nás vždycky přitažlivý, připomeňme si úspěch detektivek Sjövall - Wahlöö. Švédsko pro nás bývalo obrazem naší budoucnosti za dvacet let, pokud jde o životní styl i ekonomické možnosti. Mně osobně švédské knihy přinášejí vzpomínku na život, který jsem tam šest let žila. A mezinárodní úspěch? Detektivky jsou dobře napsané, příběhy jsou přitažlivé pro filmaře.
A jsou oblíbené částí čtenářů, zatím co jiní upřednostňují na příklad jihoamerické nebo španělské. A podle mého cítění nejsou tak "drsné", jako některé americké. Jsou "právě tak", aby byly dostatečně šokující, ale neteče v nich krev proudem.
Napsáno 14. prosince 2010 v 0:32
Camilla Läckberg: Ledová princezna (ukázka č. 2)
Erika se domů vrátila vyčerpaná. Domů jeli mlčky a chápala, že Henrik stojí před těžkým rozhodnutím: Jestli má Birgitě říct, že nebyl otcem dítěte, nebo jestli má mlčet a doufat, že se nic během vy ...
Napsáno 14. prosince 2010 v 0:23
Sníh, led, masové kuličky a vražda
Dlouhou dobu pro většinu české veřejnosti představu o švédské společnosti reprezentovaly jen barevné a přívětivě působící obýváky z obchodního domu IKEA. V posledních letech si lze udělat přesnější obrázek - a to díky skandinávské a především pak švédské detektivce, která masivně dobývá i český knižní trh.
Napsáno 13. prosince 2010 v 8:31
Camilla Läckbergová: Kameník (ukázka č. 1)
Takhle unavený Patrik v životě nebyl. Iluze o tom, že novorozenec jen spí, ztratil už před dvěma měsíci. Pročísl si rukou krátké hnědé vlasy, ale dosáhl jen toho, že byl ještě rozcuchanější. Jestliže on je takhle unavený, nechtěl si ani představovat, jak je na tom Erika. Patrik aspoň nemusí v noci kojit. Kromě toho si o ni dělal opravdové starosti. Ode dne, kdy se vrátila z porodnice, se nezasmála a pod očima měla hluboké černé kruhy. Když ráno z jejího pohledu vyčetl zoufalství, bylo mu zatěžko od ní a Maji odejít, i když si současně přiznával, jak je příjemné vrátit se do světa dospělých. Maju nadevšechno miloval, ale mít najednou doma dítě bylo jako ocitnout se v cizím neznámém světě, kde za každým rohem číhalo nebezpečí. Proč nespí? Proč pláče? Není jí moc teplo? Nebo naopak zima? Nemá na těle nějaké podivné flíčky? Dospělé zločince aspoň dobře znal, věděl, jak s nimi zacházet.
Napsáno 13. prosince 2010 v 8:13
Camilla Läckbergová: Kameník (ukázka č. 1)
Takhle unavený Patrik v životě nebyl. Iluze o tom, že novorozenec jen spí, ztratil už před dvěma měsíci. Pročísl si rukou krátké hnědé vlasy, ale dosáhl jen toho, že byl ještě rozcuchanější. Jestliže on je takhle unavený, nechtěl si ani představovat, jak je na tom Erika. Patrik aspoň nemusí v noci kojit. Kromě toho si o ni dělal opravdové starosti. Ode dne, kdy se vrátila z porodnice, se nezasmála a pod očima měla hluboké černé kruhy. Když ráno z jejího pohledu vyčetl zoufalství, bylo mu zatěžko od ní a Maji odejít, i když si současně přiznával, jak je příjemné vrátit se do světa dospělých. Maju nadevšechno miloval, ale mít najednou doma dítě bylo jako ocitnout se v cizím neznámém světě, kde za každým rohem číhalo nebezpečí. Proč nespí? Proč pláče? Není jí moc teplo? Nebo naopak zima? Nemá na těle nějaké podivné flíčky? Dospělé zločince aspoň dobře znal, věděl, jak s nimi zacházet.
Napsáno 13. prosince 2010 v 8:13
Strhující literární hypnóza ala Stieg Larsson
Jsou knížky, se kterými je prostě potíž. Dočtete a máte pocit prázdna. Pocit, že teď, když se příběh uzavřel, bude ve vašem životě něco scházet. Bude vám chybět vzrušení z příběhu, budete postrádat postavy a přemýšlet, jak pokračují jejich osudy. Dočíst takovou knihu je vlastně docela smutné. A přitom tolik krásné.
Napsáno 10. prosince 2010 v 0:20
Vánoce s Ježíškem, ale bez Boha
Všechny děti se těší na Ježíška. A jak se od listopadu čím dál víc šeří a výlohy obchodů (již od října) září blikotavým pozlátkem, objevují se v nich, obklopeny tou správnou sváteční dekorací, publikace, které mají dobu čekání na tajemného nosiče dárků dětem zpříjemnit.
Napsáno 9. prosince 2010 v 8:46
Šifra mistra Tychona
Tycho Brahe nemá ani čtyři sta let po smrti klid. Pokud to ctěnému čtenářskému zraku uniklo, je to sotva pár týdnů, co jeho ostatky už zase exhumovali nenechaví Dánové a snaží se zjistit, co že to mistrovi vlastně přivodilo předčasnou smrt.
O stejném problému spekuluje na téměr čtyřech stech stránkách Jan Rybář v knize Čtvrtá kostka. Nejedná se ovšem o dílo suchopárně naučné - podtitul Renesanční detektivka z rudolfinské Prahy celkem jednoznačně dává na vědomí, s jakým žánrem budeme mít tu čest. Takže módní vlna dorazila i k nám, povzdechnete si. Už je tu český Dan Brown.
Napsáno 8. prosince 2010 v 8:13
O úskalích Zeměplošné turistiky
Neznáte Mrakoplaše? Nedostudovaného mága, v jehož hlavě se usídlilo jedno z osmi velkých zaklínadel, která na Zeměploše zapomněl samotný Stvořitel? Je to talent na jazyky, ale především profesionální zbabělec, který na otázku „Jak tak můžeš žít?“ odpovídá stručně a jasně: „Dlouho.“ Po jeho boku můžete vidět Dvoukvítka. Je z daleké země a jeho vidění světa je víc než jen růžové. Je totiž prvním turistou svého světa; logicky tedy věří, že vše je úžasné, nic se mu nemůže stát, lidé jsou dobří a pokud mluvíte nahlas a pomalu, dorozumíte se všude. Jejich naděje na přežití? Celkem slušná; díky štěstí a Zavazadlu – truhle z Myslícího hruškovníku na stovce malých nožiček a s vyvinutým ochranitelským pudem…
Napsáno 7. prosince 2010 v 10:04
Hledání černé skříňky
Amose Oze mají čeští čtenáři v oblibě, a proto vychází jeden z jeho nejvěhlasnějších románů, Černá skříňka už podruhé (1993, 2010). Oz je klasický vypravěč a jeho styl má v sobě to nejlepší z ruské románové tradice i to pro Evropany nejexotičtější z prózy izraelské. Proto se mohl se zjevnou radostí z vyprávění pustit do tak klasické formy, jakou je román v dopisech. Není to jen román milostný, jak bychom očekávali, ačkoli o sebezničující vášnivý vztah mezi mužem a ženou tu jde v řadě první. Máme tu taky lásku přátelskou, mezi dvěma muži, lásku milostně-shovívavou – ke slabému, ale věrnému mužíčkovi, lásku mateřskou a otcovskou – a dokonce i lásku tchánovu ke krásné, Erótem bohatě obdařené snaše. A navíc se tu různorodé emoce roztáčejí jako nezvladatelné děti na řetízkáči.
Napsáno 6. prosince 2010 v 8:45
Druhý díl Klímových pamětí je silné čtení
Druhý díl pamětí Ivana Klímy je ještě lepší než prvý (recenze). Líčení je barvitější, vzrušenější, více strhující a místy úmornou kompilaci ze spisů a dokumentů omezil autor na několik nejpodstatnějších odstavců, snad proto, že mnohé bylo řečeno v prvním svazku, snad proto, že se jedná o léta nedávnější a paměti bližší.
Napsáno 3. prosince 2010 v 8:42
Jak zachránit prázdniny
Je to krásná kniha. Velkoformátová s celostránkovými uvolněnými ilustracemi a texty plnými hravých nápadů. Typický sen výtvarně vzdělaného intelektuálního rodiče. Jak se budou Babočky Milady Rezkové a Lukáše Urbánka, autorů knih o Doktoru Rackovi oceněných Zlatou stuhou, zamlouvat dětem, je ale otázka, na kterou recenze pouze hledá odpověď.
Napsáno 2. prosince 2010 v 0:15
Neživotná učebnice evoluce: od Lebensbornu ke kreatuře
Polyfonie je vícehlas, který popisuje literární realitu hned z několika úhlů. Lebensborn = rodinné tajemství. Mateřské znamínko dokazuje, že i když si to nechceme přiznat, patříme k sobě. Terorismus je fascinující. Rodina je kousavý svetr upletený z nešťastných lásek. Tumáte pár výkladových hesel jak pomůcku. Slovníček nejčastějších frází, používaných v Rodových znameních Nancy Hustonové.
Napsáno 1. prosince 2010 v 11:15
| leden 2011 | Na začátek | listopad 2010 |
