Starší články
Krásné vzpomínky na šílenou dobu
Ptát se těch, kteří strávili svá normalizační léta v disentu, jak to bylo s jejich členstvím v komunistické straně v padesátých letech, není dnes příliš taktní, zvlášť jestliže oni sami o tomto období mlčí. Podnět napsat o tom zprávu proto přišel Ivanu Klímovi příznačně od redaktora BBC, mladého člověka bez přímého kontaktu s českým prostředím zatíženým minulostí. Sepsání dvou svazků pamětí, z nichž jenom první má 528 stran, trvalo pět let. A na otázku „Proč nenapíšete, jak se mohlo stát, že jste byl v mládí komunista?“, která se může – proprána dnes snad ze všech stran – zdát banální, podávají odpověď trpělivou a až úporně vyčerpávající.
Napsáno 29. října 2010 v 8:37
Jako dokument dobrý, jako próza ne
Knižní prvotina Jiřího Vaňka vychází z blogu, který si vede pod přezdívkou Fiksu pojka od roku 2004. Jde v podstatě o deníkový záznam jednoho a půl bouřlivého roku života autora-hrdiny, čerstvě rozvedeného třicátníka.
Napsáno 27. října 2010 v 13:27
Brouček, aneb ilustrovaná dobrodružství Řehoře Samsy
Sáhnout po komiksové adaptaci Kafkovy Proměny mě přiměla nelíbivá, sevřená kresba na obálce a vkusná grafická úprava: knížka sochaře Václava Gatarika vypadá jako stará fotografie nebo smuteční album. Lákavá pochmurnost!
Napsáno 26. října 2010 v 9:23
Úvaha o moci zla ve špionážním převleku
Příběh jednoho z nejlepších románů britského spisovatele Iana McEwana je zasazen do prostředí Berlína poloviny padesátých let. Líčí ztrátu iluzí, milostné okouzlení i vraždu. Poprvé vyšel v roce 1990, tedy krátce po pádu Berlínské zdi, která z města činila dva nespojitelné paralelní světy, a seznamuje nás tak s událostmi, jež této betonové stavbě předcházely. Druhé české vydání nám zprostředkovává text ve výborném překladu Ladislava Šenkyříka.
Napsáno 25. října 2010 v 0:07
Rozervanec v čase internetu
Jiří Vaněk má rád rozervané hrdiny a snad i proto nazval svůj literární debut Sebedrás. Knížka vznikla na základě blogových zápisků, které si vedl po přezdívkou Fiksu pojka od října 2004 do června 2010. Vaňkovi se tak podařilo to, o čem řada blogerů jen toužebně sní, navíc si vydavatelství „Fiksu pojky“ všimlo samo. Ovšem zase taková náhoda to asi nebyla: že je autor zdatný psavec, ví i fanoušci sitcomu Comeback. S Jiřím se známe, proto se rozhovor nevedl v úplně formálním duchu.
Napsáno 22. října 2010 v 15:03
Lichožrouti jsou zpátky, Dederon is not dead!
"Byly v nich ponožky a punčochy, jaké nikdy neviděl. Musely být strašně staré a jistě velmi cenné. U každé byl štítek popsaný nějakou cizí řečí. Jedna vitrína měla nápisy v češtině. Kudla slabikoval nahlas jména licháčů za sklem. „Jan Hus, Jan Amos Komenský, Karel Jaromír Erben, Bedřich Smetana.“ Byla tam i jedna vetchá, mnohokrát štupovaná punčocha a nad ní štítek nadepsaný Božena Němcová."
Napsáno 21. října 2010 v 13:29
Ztraceno v myšlenkovém matrixu
Úryvky ze zahraničních recenzí na obálce to říkají jasně: Ta kniha je tak důmyslná! A jednou bude kultovní. Tak proč mě zhruba od poloviny cosi nutilo listovat dopředu a toužebně vyhlížet konec?
Napsáno 20. října 2010 v 8:19
Komiksový celebrity death match po druhé
Když na sklonku minulého roku vycházel první omnibus, v němž proti sobě v nakladatelství Dark Horse postavili mimozemského lovce predátora a vetřelce, byla kolem toho docela velká očekávání. Předchozí sólové omnibusy se docela povedly, něco málo bylo navíc známo i z českého komiksového magazínu Crew (tehdy ještě bez přídomku „na kvadrát“) a především každého zajímalo, zda si obě monstra vylepší reputaci po – jemně řečeno – ne úplně povedených filmech.
Napsáno 19. října 2010 v 13:28
Docela dobrá utopie
Román Petry Hůlové Strážci občanského dobra měl být prý původně příběhem o vztahu dvou sester, ale nakonec se vyvinul v lehce utopický příběh na pozadí našich nejnovějších dějin.
Napsáno 18. října 2010 v 13:30
Jaké je tajemství tohoto sněhu?
Básník Ka se po letech strávených ve Frankfurtu vrací do Turecka. V pohraničním městě Kars má napsat článek o sebevraždách muslimských dívek. Krom toho jej ovšem láká i skutečnost, že ve městě žije jeho dávná láska Ipek, se kterou nyní doufá konečně navázat vztah. Již při příjezdu však čelí sněhové bouři, která posléze Kars odřízne od zbytku světa. Ideální situace nejen pro puč vedený ambicióznímy divadelníky a vojáky, ale i pro cestu do nitra našeho hrdiny, celého Turecka a čtenářských očekávání „východní exotiky“.
Napsáno 15. října 2010 v 13:46
Antologie české poezie. Dílo více snaživé než úctyhodné.
Dost možná nakladatelský počin. To je asi první myšlenka, jaká napadne čtenáře při pohledu na Antologii české poezie. První pohled však často bývá klamný, je třeba se podívat, jak obstojí svazek při zevrubnějším prozkoumání. Jedná se o knihu určenou především do rukou učitelů a akademiků; na běžné čtení doma či ve vlaku je se svými tisíci dvěma sty dvaceti gramy a pěti sty sedmdesáti dvěma stranami skutečně poněkud těžkopádná. A právě proto, že v ní nejde jenom o to začíst se náhodně do pěkných básní, je užitečné zamyslet se nad parametry takovéhoto velkého podniku, jaký nevychází každý rok.
Napsáno 14. října 2010 v 13:08
Svatební komedie mravů
Slavnosti všeho druhu představují pro spisovatele ideální prostor k vykreslení komedie mravů. Blandine Le Calletová si za dějiště své prvotiny zvolila svatbu mladých, krásných a úspěšných potomků z dobře situovaných rodin. Jak uplývají minuty do detailu naplánovaného „nejkrásnějšího“ dne, ukazuje se, že skutečnost je růžová mnohem méně než vyšívané šaty družiček.
Napsáno 13. října 2010 v 8:38
Ohraný měsíc
Tohle, přátelé, tohle je dokonalý Hollywoodský trhák! Detektivní zápletka! Kouzla a čáry! Rozervaný hlavní hrdina s temnou minulostí, co je sice z duše klaďák, ale věčně balancuje na hraně zákona! Dvě sympatické krasavice, mezi kterými se ten náš frajer nějak nemůže rozhodnout (z toho navíc jedna policajtka, takže se najdou i nějaká ta morální dilemata)! A aby těch trojúhelníků nebylo málo, máme i dva záporňáky! Jeden je ten strašně záporný záporňák, co je ale vlastně jenom kladňák svedený na zcestí, a pak je tu ještě záporňák-gentleman jako vystřižený ze starých gangsterek! A sex! A démoni! A vlkodlaci! Spousta vlkodlaků! A jsou jich tři druhy! A mluvící lebka! Škoda, že to nenatočili ale napsali.
Napsáno 12. října 2010 v 8:34
Hornbyho Julie až příliš filmová
Nick Hornby je znám jako autor knih Jak na věc či Fotbalová horečka, tedy převážně těch z jeho bibliografie, které se po vydání dočkaly filmového zpracování. Nebylo by žádným překvapením, kdyby se ho dočkala také nejnovější autorova novela nazvaná Julie, demoverze. Obrazový potenciál knihy se ostatně projeví hned v úvodní scéně ze záchodku hudebního klubu v Minneapolisu. Až to člověka v průběhu čtení nutí přemýšlet, zda si autor nechtěl ulehčit práci a nepíše zde vlastně rovnou náčrt scénáře. Což se na výsledku a jeho zajímavosti pro čtenáře projeví.
Napsáno 11. října 2010 v 8:17
Legenda o čistém wehrmachtu
"Výjimečný výkon vlasti a fronty." Velkoadmirál Karl Dönitz použil tato slova společně s vírou v zasloužené uznání i ze strany nepřítele ve zprávě, jíž se německým vojskům oznamoval konec války. V té chvíli se také podle Wolframa Wetteho, německého vojenského historika, započal život legendy o „čistém“ Wehrmachtu. Ta říká, že zločiny proti lidskosti a popření zásad civilizovaného válečnictví padají na vrub SS a samozřejmě Hitlera a jeho nejbližších kumpánů (jak je tituloval i norimberský tribunál). Wehrmacht prý stál od počátku mimo, pevně na stanoviscích cti a oddanosti vlasti a profesionalitě. Byl obětí nejen zrůdné ideologie, ale i Hitlerova diletantismu (teze zvěčněná ve spisech Ericha von Mansteina). Jaká však byla skutečnost?
Napsáno 8. října 2010 v 9:31
Kostlivec, který rozdává uštěpačné poznámky i rány pěstí
Smrtislav Hezoun je detektiv bez bázně a hany. A také bez masa a krve. Což není myšleno obrazně. Hezoun je totiž pěkných pár let po smrti. Pohromadě jeho vybělené kosti drží jen nevyřízené účty z minulosti a pořádná dávka magie.
Napsáno 7. října 2010 v 8:39
Rozkošnická kratochvíle
Edward Gorey byl svérázný samotář, ultimativní literární i výtvarný talent. Fousatý pán s dokonale jistou rukou a extravagantním smyslem pro humor. Miloval kočky, balet, kožichy, ale taky Batmana, Buffy a Tiger Lillies. Ač celoživotní Američan, byl pro své podivínství podezříván z britské národnosti. Vřelé díky nakladatelství Dokořán za vydání Kuriozní lenošky, představa, že jsme se o něm nemusili vůbec dozvědět, je strašná!
Napsáno 6. října 2010 v 9:25
Béčkový horor Ondřeje Neffa a prominentní vrazi
Karel Mareš je spisovatel. Veronika Sekerová je herečka. Spojuje je svazek manželský a fakt, že oba jsou v České republice hvězdami, ale za hranicemi je nezná prakticky nikdo. Právě procházejí krizí, kterou se rozhodnou vyřešit romantickou dovolenou v Itálii. Jenže tam právě probíhají nepokoje a naši hrdinové cestují již několikátý den v automobilu, kde jsou nuceni nocovat. Zoufalost, hlad a únava jim leze na mozek a vede ještě k větší vzájemné nevraživosti. Naštěstí mají zařízení Merlin – přistroj představující nejnovější verzi GPS navigace, která je zavede do hotelu Frenesis. A v okamžiku, kdy narazí na slavného držitele dvou Oscarů Jacka Nicholsona, jim dojde, že tohle není tak docela noclehárna, nýbrž hotel pro slavné osobnosti – pro vyvolené.
Napsáno 5. října 2010 v 12:14
Hra operativce Palahniuka, krycí jméno Pygmej
Agent č. 67 přijíždí do Spojených států společně se skupinkou dalších operativců. Umí chvaty rychlá smrt, útočící kobru i průbojnou pandu a spoustu dalších. Zbraně všeho druhu jsou mu denním chlebem, stejně jako chemie a citace „prominentních“ postav historie - Hitlera i Maa a Stalina. Cílem je úspěšná infiltrace nepřítele – USA – maskovaná za studijní výměnný pobyt, zakončená smrtícím úderem velkému Satanovi. Operace Zkáza.
Napsáno 4. října 2010 v 13:36
Komentovaná prohlídka pocitů
Pojď se mnou pod chlebovníky, malá procházka džunglí, procházka po říčním břehu a po pocitech, komentovaná prohlídka lidských přání a smutků. Citový sightseeing po románu Bůh maličkostí Arundhatí Roy může začít. Zavede nás mezi husté mřížoví světa rozřezaného kastami i do volného výběhu snů a vzpomínek, kde neplatí žádná pravidla. Vlastně až na jedno. Pravidlo, které určuje, kdo smí milovat koho a jak moc. Bůh maličkostí pojednává o ceně, kterou platíme za jeho porušení.
Napsáno 1. října 2010 v 8:35
| listopad 2010 | Na začátek | září 2010 |
