Je těžké být polobohem

Napsáno: 1. července 2010 v 7:55
Autor: Kateřina Kočičková
Recenzovaná kniha: Percy Jackson - Zloděj blesku

NÁLEPKY: FANTASY DĚTSKÁ ANTIKA

Je vám dvanáct a nemáte to lehké. S otčímem se nesnášíte, z každé školy vás vyhodili pro nějaký průšvih, o němž ani nevíte, jak se vám povedl (máte zřejmě mimořádné schopnosti), čas od času to vypadá, že se vás cosi nadpřirozeného snaží zabít. Jste snad Harry Potter?

Kdepak, tahle podobnost mate, i když s příběhy s vyvolenými chlapci se v posledních letech roztrhl pytel a leckdy jde o marketingové tlučení prázdné slámy. Ne však v případě prvního dílu série o Percy Jacksonovi, jejímž autorem je Američan Rick Riordan. Ten svého Percyho stvořil již na začátku devadesátých let, ale mezi nakladateli dlouho nebyl zájem. Dětská literatura teprve čekala na svou kouzelnickými hůlkami vyzbrojenou revoluci, aby pak vyslala do světa řadu literárních nepodarků. První svazek Percy Jackson a zloděj blesku však můžete dětem ke čtení nabídnout bez jakýchkoli výčitek svědomí z kažení dobrého vkusu. Kniha Ricka Riordana je v "teenagerovské" fantastice naopak příjemným osvěžením.

Percy Jackson žije s mámou a odporným otčímem v New Yorku, má diagnostikovanou dyslexii a lehkou mozkovou dysfunkci, takže nevydrží v žádné internátní škole, kam ho maminka každý rok posílá. Když ho ale ke konci školního roku na exkurzi v muzeu napadne učitelka matematiky, náhle se změnivší v nestvůru, je rozhodnuto. Percy musí léto strávit ve speciálním táboře, jinak nepřežije. V ten moment se dozvídáme, co je vlastně Percy zač. Je totiž "polokrevným", čili potomkem antických Bohů. Ti svět nikdy neopustili, jen centrum své moci přesunuli do středu nynější západní civilizace, tedy do New Yorku. A nevzdali se ani své oblíbené kratochvíle plodit děti se smrtelníky. Malé polobohy však většinou čeká strašný osud, pokud se nedostanou mezi své, do speciálního tábora. Ani tam však není Percy zcela v bezpečí. Z Olympu (umístěného v šestistém patře Empire State Building) se totiž ztratil Diův mistrovský blesk. Kvůli troufalé loupeži je na spadnutí válka mezi Bohy (a tím pádem i masakr milionů "civilistů") a jediný, kdo snad má šanci dát věci do pořádku, je právě Percy.

Rick Riordan je původní profesí učitel dějepisu, který přednášel také řecko-římskou mytologii. Tu má tedy v malíku a s ní i potenciál, jež jiní autoři nechali ležet ladem. Riordan čerpá z bájí námětově (V případě Zloděje Blesku z Odyssey), půjčuje si postavy (třeba Medúzu nebo Minotaura) a je s řeckou mytologií duchem zcela v souladu. Hrdinové (rozuměj tedy lidští synové a dcery božstev) to v ní nemají lehké, bozi jsou často pěkní podvodníci, kteří bez špetky vděku nechají hrdiny, aby za ně tahali kaštany z ohně. A ani věštby Orákula nelze brát doslovně.

Podsvětí? Jedině v Los Angeles.

S nadsázkou lze říci, že díky antickému dědictví se stovkami příběhů a jejich liniemi měl Riordan svůj literání svět již pěkně "předbudovaný. Způsob, jakým jej vytváří, je však velmi zábavný. Antika se tu přirozeně stýká s americkou moderní (a vlastně i naší současnou) kulturou, do níž přirozeně patří kýč. Basketbalové koše v táboře polokrevných stojí mezi dórskými sloupy, vchod do Hádovy říše je přirozeně v Los Angeles a sama brána do zásvětí vypadá jako bezpečnostní rám s nápisy Nyní vstupujete do Erebosu a Vítejte, nově zesnulí. Dospělý obeznámený s mytologií si užije řadu vtipů, jako je třeba Crustyho (čili Prokrustovo) postelové studio. Na druhou stranu je proti dětskému čtenáři v nevýhodě, že řadu momentů v ději právě pro tuto vědomost uhodne.

Lze si však snadno představit, že Riordanova kniha povzbudí v dětech zájem o antiku, která v konkurenci kouzelných mečů, kápí a draků vyhlíží lehce muzeálně a omšele. A pokud ne, najdou dobře a s nadhledem vyprávěný příběh o dobrodružném putování, odvaze, vytvrvalosti a o síle přátelství. A také o smutku, protože je velmi těžké být polobohem. Antičtí bohové jsou  dysfunkční rodiče, kteří nejen že si přes své božské schopnosti neopatří telefon, aby svým dětem zavolali, ale neobtěžují se ani zahřmět. Riordan pouze "nenašprtal" řecko-římské bájesloví, ale porozuměl dětské duši.