Lahůdkový román

Napsáno: 4. července 2010 v 14:12
Autor: Mikuláš Bryan
Recenzovaná kniha: Pochoutka

Červená údajně povzbuzuje chuť k jídlu. Těžko říct, jestli je to pravda, ale v každém případě neměla být obálka jen červená, ale především nepromokavá a omyvatelná. Snad neprozradíme mlaskavému čtenáři příliš, když varujeme, že pokud máte jen kouska jazyka v těle, tuhle útlou knížku při četbě nejspíš neskutečně poslintáte.

Co také čekat od románu, jehož hlavní postavou je největší a nejproslulejší kritik jídla ve Francii, možná na světě. Pravda, na smrtelné posteli, ale snad právě proto mu před očima probíhá celý život a hlavně všechny jeho chody, od předkrmů po zákusky, pečivo a oblohu nevyjímaje. Ano, většinu času se tu prostě mluví o jídle.

Výstavba díla je rovněž kulinárně mazaná, jako hebký francouzský koláč. Neměnnou jistotu těsta poskytuje ono jmenované retrospektivní vyprávění, kterému tušení blízké smrti přidává pikantní závažnost a natrpklou příchuť mandlí. A na nadýchaný, vláčný podklad autorka s rozmyslem klade další ingredience, které mají tu vytvořit s chutí litého těsta vzpomínek rafinovaný kontrast, tu naopak podtrhnout jeho osobitost.

V rolích vedlejších přísad se postupně vystřídají všichni budoucí pozůstalí, od domovnice přes děti a manželku až po kocoura Ricka. Každý přispěje svou troškou, každý je nepostradatelný. Právě díky nim můžeme zakusit hlavního hrdinu v celé jeho plnosti: sladkou chuť moci a peněz, hořkost odcizení od ženy a děti, pikantnost milostných záletů a nakyslou pachuť samoty.

Hlavní hrdinové jsou tu vlastně dva, tím druhým je jazyk díla. Každá poživatina, od chleba s máslem přes rajče až po kraba, je tu pojednána dozlatova propečeným citem, ostrou vášní a v mámivě vykynutých souvětích. Poslužme si citátem jedné z postav: "Jeho styl... jeho styl, to byl nektar, to byla ambrózie, óda na jazyk; vždycky mi při tom kručelo v břiše a bylo úplně jedno, jestli psal o jídle nebo o čemkoli jiném; kdo si myslí, že předmět je důležitý, ten se mýlí: zářivý byl způsob, jak to říct." To vše v citlivém překladu a pečlivé redakční úpravě. Vskutku lahodné.

A kdo má citlivější chuťové buňky, odhalí pod všemi těmi slinosběžnými líčeními prostých pokrmů i lukulských žranic ještě jemný duchovní příběh. O věčném, umanutém hledání dokonalé chuti, které může probíhat až do posledního dechu a posledního sousta.

Ať už budete ale Pochoutku číst jako psychologickou studii, podobenství o hledání životního grálu nebo prostě jako knížku, ve které se krásně píše o jídle, jedno je jisté. Skutečně si pochutnáte.