Tady Eoin Colfer, ale nepropadejte panice, je to skvělé

Napsáno: 22. června 2010 v 8:11
Autor: Pavel Kočička
Recenzovaná kniha: Stopařův průvodce Galaxií 6. - A ještě něco..,

NÁLEPKY: HUMOR SCI-FI FANTASY

Někdy k tomu dochází, že autor opustí své oblíbené hrdiny, umře nebo začne jinak zanedbávat své skalní fanoušky. Ti potom trpí a zoufale čekají, jestli se někdo osiřelých hrdinů ujme. Potkalo to Jamese Bonda, Marka Stonea a časem to jistě čeká i Harryho Pottera. A nyní došla řada na Arthura Denta ze Stopařova průvodce po Galaxii. Douglas Adams sice chtěl svým fanouškům dopřát další pokračování, ale zbaběle umřel, než ho stihl dopsat.

Douglas Adams nebyl autor, který by psal lehce. Snad ještě první knihy vznikaly relativně rychle, navíc v nich autor zúročil rozhlasovou hru Stopařův průvodce po Galaxii, podle které knihu napsal. Ale s dalšími díly cítil stále větší závazek a stále více o sobě pochyboval. Horko těžko dopsal pátý díl, ale spokojen s ním podle všeho úplně nebyl. Proto plánoval ještě jednu knihu, která by celý cyklus minimálně důstojně zakončila, když už by neměl pokračování.

Stopařův průvodce po Galaxii byl původně plánovaný jako trilogie, proto se celému cyklu také říká trilogie v pěti dílech a nyní tedy vychází jakýsi dodatek, kniha A ještě něco. Napsal ji Eoin Colfer, který je českému čtenáři známý díky svému vlastnímu cyklu o dospívajícím zločinci Artemisi Fowlovi (kdo nezná, je to dětská verze Arsena Lupina v polomagickém světě).

Soudný čtenář se po přečtení i jen jednoho dílu Artemise Fowla zděsí: tenhle autor má psát pokračování slavného Stopařova průvodce? Artemis Fowl je sice kniha pro děti a český překlad kvalitě značně ubírá, ale stejně nejde o žádné luxusní počtení, spíše o spotřební záležitost.

Jak se křísí mrtví hrdinové

Ale zděšení kupodivu není na místě. Zaprvé si Colfera sama vybrala Jane Belsonová, vdova po Douglasi Adamsovi, která hledala autora, jenž by celou ságu důstojně zakončil. A zadruhé Colfer podle všeho pracoval podle Adamsových poznámek, které autor zanechal ve svém počítači. Děj knihy začíná ve chvíli, kdy končí pátý díl, tedy destrukcí další a zřejmě poslední z paralelních Zemí. Hrdinové jsou Průvodcem Vz II drženi v umělém bezčasí, kde virtuálně prožívají svůj ideální život. Ale Vz II dochází energie a tak našim hrdinům zbývá pouze málo času, aby unikli - jak jinak, než na Srdci ze zlata, tedy kosmické lodi na nepravděpodobnostní pohon, ovšem s malým přispěním jiného hrdiny, kterého známe už z dřívějška, Wowbaggera Táhnoucísedonekonečna a jeho kosmické lodi Tanngrisni vyrobené z temné hmoty, kterou ukradl Thorovi.

Další cesta zavede hrdiny na planetu Soulianis, kam odešla část lidí, či spíše ji Zafod jednomu podnikateli prodal. Na stejnou planetu míří také Vogoni, kteří stále ještě nesplnili svůj úkol, vyhladit celé lidstvo. Zatímco v Restaurantu na konci vesmíru cestují na novou planetu kontroloři hygieny, nebo holiči, v nové knize je motiv podobný, pouze tentokrát jsou to maséři, kuchaři, trenéři a další lidé, kteří se mají starat o bohatou klientelu. Víc z děje asi nemá cenu prozrazovat.
Colfer kupodivu zvládá jeden z Adamsových majstrštyků, a sice poznámky k ději. Pokud Adams použil netypické přirovnání (například o žravé blátotlačce z Traalu) nebo se odkáže na slavné osobnosti galaktické historie (Excentrica Gallumbits), doplní text vtipnou poznámkou. Kupodivu Colfer zvládá přirovnání i poznámky stejně zdatně, místy vás napadne, jestli je to skuteně z jeho hlavy nebo zda čerpá z nějakého skutečného Stopařova průvodce.

Ale pak následují dvě víceméně nepříznivé zprávy. Tak zaprvé, v knize nevystupuje Marvin. Ten už v předchozích dílech měl spíše okrajovou úlohu, ale tady se nevyskytuje vůbec. Pro všechny příznivce maniodepresivního robota je to téměř smrtelná rána. A za druhé, je podle mého „horší“, že Colfer neumí dělat odkazy na současnou popkulturu. Všechny vtipy na Davida Bowieho, Paula McCartneyho a další hrdiny dnešní doby, to dokázal jedině Adams („Kdybyste vzali pár Davidů Bowieů a postavili dva sebe a pak připojili dalšího Davida Bowiea na konec každé ruky horního z prvních dvou Davidů Bowieů a celý objekt zabalili do špinavého koupacího pláště, pak byste dostali něco, co sice nevypadá přesně jako John Watson, ale těm, kdo ho znají, by to připadalo nutkavě povědomé. Byl vysoký a klátil se.“). Samozřejmě těžko chtít po Irovi, aby psal o britských reáliích a dělal narážky na současné dění, ale kniha je tím lehce jednostranná, zaměřená pouze na galaktické dějiny.

Je třeba zmínit také překladatele Víta Penkalu, který se úkolu převést takto náročný text plný hříček a zavedené terminologie zhostil na jedničku. Čtenář tak ani nepostřehne, že jde o Penkalův první větší překlad, a to rozhodně není standardem.

Přesto se Colferovi podařilo skvěle vystihnou ducha cyklu Stopařova průvodce. Začátek je trochu zvláštní, inu vrátit do hry „mrtvé“ hrdiny je trochu oříšek, ale poté zcela zapomenete, že knihu nepsal Douglas Adams. Snad jenom těch poznámek je zbytečně moc. Colfer se evidentně nemohl udržet, protože chtěl šestý díl napsat jako poctu svému velkému vzoru. To se mu rozhodně povedlo. Ale kdyby trochu škrtal, bylo by toto dílo naprosto (kon)geniální, takhle je pouze skvělé.