Starší články
The Pizh´duks alias Pižďuši Václava Havla
Svou jedinou knihou pro děti Václav Havel utrhl na konci 70. let povinnou třešeň pro svůj spisovatelský dort. Pro děti bude možná trochu trpká, ale budou-li jim z knížky číst rodičové, večerní půlhodinku po zprávách si osladí.
Napsáno 30. června 2010 v 8:07
Vraždy za zvuků jazzu
Švédsko je země, kde se dobře daří detektivkám. Aspoň soudě podle množství překladů, které vycházejí česky. Nakladatelství Mladá fronta jejich řady rozšířila o detektivní romány švédského literárního kritika Jana Arnalda, píšícího pod pseudonymem Arne Dahl.
Napsáno 29. června 2010 v 7:26
Malá partitura temnoty
Znáte ty noci, kdy člověk bloudí městem tak dlouho, až zapomene, v jaké čtvrti se vlastně ocitnul? Kdy nakonec zakotví v zastrčeném baru, kde několik štamgastů cucá svůj zteplalý drink a barman jak vystřižený ze starých filmů pouští na předpotopním stereu ohraný vinyl? Kde má nad pobryndaným táckem s notoricky známým logem pocit, že jedinou možností jak zapomenout na marnost všeho je vydat se jí naproti? V pořadí čtvrtá kniha Haruki Murakamiho vydaná v češtině je právě takovým místem a takovou polozapomenutou jazzovou skladbou inspirována. Ač jí chybí potenciál stát se stejně průlomovou jako Norské dřevo nebo Kafka na pobřeží, rozhodně jí nechybí atmosféra a nadto vykazuje oproti jiným autorovým dílům několik výrazných změn.
Napsáno 28. června 2010 v 8:11
Zeptej se prachu. Odpověď však neber příliš vážně
John Fante patří mezi ten typ spisovatelů, ke kterému jsme jako mladí, hledající se kluci vzhlíželi. Tihle chlápkové psali upřímně, drsně a bez obalu o všem, co je potkalo. Byli to často vyhnanci na okraji společnosti, trochu tuláci, výstředníci, nepřizpůsobiví jedinci. Jejich texty však měly něco, po čem naše srdce prahlo - ryzí poezii, ukrytou pod nánosem skřípajících, krutých, přízemních, vulgárních i směšných slov, a pak také humor. Ten typ humoru, který rozmetá všechnu tragickou vážnost do základu a který nevyjímá ani autory.
Napsáno 25. června 2010 v 8:54
Tanec v olověném dešti
Knihy podle komiksů, komiksy podle knih, filmy podle komiksů… To všechno už tu bylo, objevily se i komiksy podle filmů. Přesto snad ještě nikdy nebyl komiks s filmem tak podobný jako je tomu u Valčíku s Bašírem Ariho Folmana a Davida Polonskyho.
Napsáno 24. června 2010 v 9:16
Šumavský thriller nebo hospodské pábení?
Když David Jan Žák vydal před téměř čtyřmi lety svůj debutový román Axe Afrika, prohlašoval na předsádce Petr Šabach, že po přečtení téhle knihy se vyhýbá cestám na jih. O druhém, na sklonku loňského roku vydaném románu Ticho, bych mohla říct, že po přečtení románu se bojím chodit domů. Román s podtitulem mystický thriller ze Šumavy se totiž z části odehrává přesně v té čtvrti, kudy se tak často kolem půlnoci vracívám domů z podniků, jež mají v románě své místo. Bojím se víc než dřív? Ani ne. Proč?
Napsáno 23. června 2010 v 9:17
Tady Eoin Colfer, ale nepropadejte panice, je to skvělé
Někdy k tomu dochází, že autor opustí své oblíbené hrdiny, umře nebo začne jinak zanedbávat své skalní fanoušky. Ti potom trpí a zoufale čekají, jestli se někdo osiřelých hrdinů ujme. Potkalo to Jamese Bonda, Marka Stonea a časem to jistě čeká i Harryho Pottera. A nyní došla řada na Arthura Denta ze Stopařova průvodce po Galaxii. Douglas Adams sice chtěl svým fanouškům dopřát další pokračování, ale zbaběle umřel, než ho stihl dopsat.
Napsáno 22. června 2010 v 8:11
Kniha vnitřních džunglí
Kdo je já a z kolika já se vlastně skládáme? Kdy jsme to my a kdy role, maska pro veřejnost, utilitární nástroj? Kdy jsme skutečně v kontaktu s vlastním nitrem? V hloubce meditace, když drogy kartáčují ego po srsti, nebo ve chvíli, kdy se vykrucujeme ze zaplacení pokuty? Kdopak to mluví, když se přistihneme při uklidňujícím samomumlání a čí jsou hlášky typu "Tys měl vždycky obě ruce levý"? Použijeme-li psychologickou hantýrku, je já dítě, rodič, nebo dospělý v nás?
Žádnou z těchto otázek kniha Roztříštěná mysl Roberta B. Oxnama nezodpoví: ba naopak. Rozšíří pole pochybností, rozostří koncepci duševní normality a patologie a co víc, provede nás vpravdě neuvěřitelným dobrodružstvím.
Napsáno 21. června 2010 v 0:36
Drsná říše divů
Murakamiho kniha Konec světa & Hard-boiled Wonderland ukazuje nejznámějšího současného japonského autora v trochu jiném světle. Přesněji řečeno spíše v příšeří, protože tento román je v jádru velmi chmurným podobenstvím o světě „za zrcadlem“ blízké budoucnosti. Formální stránkou vědomě odkazuje na Carrollovu Alenku v Říši divů i na literární styl americké „drsné školy“ (Hard-boiled fiction), především svět Chandlerových „vyrovnaných“ chlapíků s cigaretou v jednom koutě tváře a s modřinou v druhém. Obsahově však představuje nebývale hlubokou a ostře kritickou výtku konzumnímu způsobu života a varování před ztrátou identity a svobody v moderním světě.
Napsáno 18. června 2010 v 9:23
Viktoriánský román pro děti
Málokterá dětská kniha začíná tak drasticky: přímo na zubařském křesle šarlatánského dentisty, který "zaživa" trhá zdravé zuby svým pevně spoutaným obětem. Právě se chystá započít své krvavé dílo na dvanáctiletém chlapci. A co je zcela nejhorší - akci spokojeně přihlíží hochovi rodiče, kteří jej sami zubaři prodali a těší se na stržené peníze za synův chrup. Dost na to, aby se hrůzou a odporem otřásl i dospělý.
Napsáno 17. června 2010 v 10:58
Neklidný klid
Hned obálka nás poučí, že Klid maďarského spisovatele Attily Bartise je "kritikou označovaný jako jedno z nejlepších děl soudobé středoevropské literatury a přirovnávaný k Pianistce Elfriede Jelinekové." Čtenářské očekávání je tedy od první stránky nastavené hodně vysoko. Ale světe div se, kniha mu hravě dostojí. Na druhou stranu bychom s přirovnáváním tady ani zdaleka nemuseli skončit.
Napsáno 16. června 2010 v 12:02
Básníci nejen fyzičtí
Nakladatelství Theo vydává už pátým rokem literární sborník knižního formátu, almanach plný překvapivých výběrů z klobouku české literatury, zejména jeho nepříliš známých zákoutí. Texty připravil, vybral a uspořádal Pavel Rajchman, který také napsal úvodní slovo.
Napsáno 15. června 2010 v 0:43
Nevyrovnaný účet poslední z „francisovek“
Není snad v naší zemi čtenáře, který by alespoň okrajově neznal jméno Dicka Francise či prostředí jeho slavných dostihových detektivek. Jde o autora, kterému ani změny politických kurzů, včetně těch velkých, k nimž patřila např. sametová revoluce, nijak neubraly na nákladech, prodeji či počtu čtenářů. Poslední „francisovka“ je současně závěrečná, v českém překladu vyšla měsíc po autorově smrti. Knihu sice Dick Francis napsal společně se svým synem, stejně jako dvě předchozí (Rozkazem z roku 2006 a Mrtvý dostih z roku 2007), a není důvod se domnívat, že syn neponese rodinný prapor dále. Jenže knihy už budou nadepsány jménem Felix Francis, i kdyby se obsahově či formálně příliš nezměnily.
Napsáno 14. června 2010 v 9:25
Král je mrtev. Je tu však nástupkyně - Åsa Larssonová
Literární svět zažívá staronový fenomén - švédská detektivka si stále více podmaňuje srdce čtenářů. Byl to Stieg Larsson, kdo u nás tento žánr oživil - ostatně jeho série Milénium hýbe téměř celým světem. Jak už to tak bývá, podobné úspěchy plodí následovníky. Tu lepší, tu horší. Mám to potěšení představit vám spisovatelku, která představuje více než důstojné pokračování larssonmánie. A shodou okolností se jedná o jmenovkyni slavného předobrazu. Sluneční bouře Åsy Larssonové nabízí kvalitní četbu bez kompromisů.
Napsáno 11. června 2010 v 9:08
I hluchota může být zábavná. Když o ní píše David Lodge.
Ticho může mít mnoho různých podob. Může být radostné, klidné, dusivé anebo "zahuhňané", jako v případě Desmonda Batese, hlavního hrdiny knihy Nejtišší trest od Davida Lodge. I když hovořit o hrdinech asi není zcela správné. Desmond Bates je penzionovaný profesor lingvistiky, který pomalu přichází o sluch a všechno, co slyší, splývá v nezřetelném huhňání.
Napsáno 10. června 2010 v 8:37
Básník vyšel z pokoje do ulic
Petr Hruška patří ke střední generaci českých básníků, kteří debutovali v devadesátých letech. Jeho první sbírka Obývací nepokoje (1995), kterou začal budovat zvuk, jejž má dnes jeho jméno na české básnické scéně, prodlévala v soukromých prostorech a okamžicích bytu a domova, a ztělesnila tak náladu širokého proudu současné české poezie.
Napsáno 9. června 2010 v 8:03
Když jsou noci delší než dny
Na románových prvotinách bývá přitažlivé, že čtenář nikdy neví, do čeho vlastně jde. Nový autor je pro něj vždy tak trochu hádankou. Může jít o brak, nebo naopak o zrození nové hvězdy. Styl nastupujících autorů se často vyznačuje jistou nezaměnitelnou energií a zvnitřnělou, nekompromisní kritikou společnosti, která je důsledkem jejich vlastních, v tomto směru nenaplněných očekávání. Mnozí se ke svým debutům později nehlásí, jiní zas nikdy nepřekročí stín jejich zářivého úspěchu. Literární prvotina vlámské spisovatelky a scenáristky Annelies Verbeke Spi! u čtenářů i kritiků zabodovala.
Napsáno 8. června 2010 v 8:52
Úzkost a krása Herty Müllerové
O Hertě Müllerové (1953) se v posledních dnech, týdnech a měsících v českých médiích dost psalo i mluvilo, a to hned ze tří důvodů: je poslední držitelkou Nobelovy ceny za literaturu, českého překladu (a rovněž doslovu) její první knihy, která je také předmětem této recenze, se ujala cenami ověnčená spisovatelka Radka Denemarková a vposledku měla být rumunsko-německá autorka hlavní hvězdou letošního jubilejního 20. ročníku pražského Festivalu spisovatelů. Bohužel se ze zdravotních důvodů nakonec nedělního galavečera na Nové scéně Národního divadla nemohla zúčastnit. Zvědavé české publikum tedy bude muset vyčkat na další příležitost k setkání s touto éterickou drobnou elegantní ženou. I když jednu příležitost už mělo - opět na Festivalu spisovatelů v roce 1999, kdy tu však o Müllerové asi málokdo něco věděl.
Napsáno 7. června 2010 v 8:28
O ztrátách iluzí Petry Soukupové se čte dobře, i když to bolí
Petra Soukupová na sebe a svůj výjimečný talent upozornila velmi rychle a razantně: smetla všechny literární ceny, ať už na lopatku scenáristickou či prozaickou. Absolventka scenáristiky z pražské FAMU a nedostudovaná bohemistka získala za svůj výjimečně podařený prozaický debut K moři Ortenovu cenu a její druhá, nejnovější kniha, soubor povídek Zmizet překonal všechny ostatní nominované v letošní Magnesii liteře a stal se Knihou roku.
Napsáno 4. června 2010 v 8:49
Střípky příběhů z (fiktivní) perské historie
V každém z nás je touha vyprávět příběh. Střípky zaslechnutých osudů a událostí se skládají a míchají, postupně z takto naplněného kotle krystalizují archetypy a my vytváříme nové varianty prastarých mýtů a legend. Nejinak tomu bylo v případě Američana Jordana Mechnera, který byl fascinován příběhy staré Persie. Původně ho bavila kresba, ale s příchodem počítačů zjistil, co ho baví ještě mnohem víc - vyprávění příběhů v cyberpunkové podobě formou počítačové hry.
Napsáno 3. června 2010 v 8:42
Pandořina skříňka naší minulosti
Román Vyhnání Gerty Schnirch otevírá v české literatuře nové téma. Děsivé prokletí dvacátého století, jež ztělesnila druhá světová válka, ale i její dopad na běžné lidi a následky se v naší nejaktuálnější literatuře neobjevuje tak často jako například v německé, v níž i mladí autoři mají potřebu vyrovnávat se s dědictvím svých – nyní již – prarodičů. K tématu války se v české literatuře doposud vyjadřovala generace, jež měla s tímto obdobím plným utrpení přímou, ne-li osobní zkušenost. Mladí čeští autoři se války dotýkali zatím spíše okrajově. Autoři se navíc k tématu války ohlíželi prizmatem trpícího národa, jež se ocitnul v područí Němců.
Napsáno 2. června 2010 v 9:05
Ultramarín. Barva klidu v neklidné knize
Henk van Woerden, nedávno zesnulý nizozemský spisovatel, hudebník a malíř nám ve svých knihách dává okusit skvěle fungující integraci všech těchto uměleckých prvků. Není to četba snadná, ale přistoupíme-li na nezvyklé tempo a rytmus, můžeme si ji vychutnat doslova všemi smysly. Román Ultramarín je nenápadným skvostem, lesklým kamínkem, který člověk nalezne v opuštěné umývárně. Malým broušeným drahokamem, jenž každou ploškou odráží trochu jiné světlo. Pohled přes takový kamínek nám pak umožňuje vnímat skutečnost v mnoha rovinách a souvislostech.
Napsáno 1. června 2010 v 7:57
| červenec 2010 | Na začátek | květen 2010 |
