Aréna výkřiků

Napsáno: 19. května 2010 v 0:15
Autor: Mikuláš Bryan
Recenzovaná kniha: Aréna Pegas

Tohle není kniha na jedno odpoledne. Autorský výbor z poezie moravského rodáka Pavla Petra Aréna Pegas mapuje na bezmála třech stech stran dvanáct básnických sbírek a osmnáct let tvorby. Ohlédnutí za tvůrčím dospíváním, z pozic čerstvé spisovatelské plnoletosti. A že je za čím se ohlížet.

Za prvními knížkami, ve kterých se spíš ladí a vytváří prostor, než píše příběh či zachycuje nálada. Za krátkými větami, miniturními obrazy vrstvenými za sebe zdánlivě bez významové souvislosti, ale vždy s citem pro architekturu textu a jazykové i významové napětí. Za zlomovou sbírkou Srdéčko skonči, kdy se bez nejmenšího varování pečlivě pěstovaná archaičnost a básnickost výrazu ve vteřině zhroutí a vystřídají ji veršovánky hodné pubertálních deníčku ufňukaných milostným zklamáním. A závěrečné hledání a objevování pravdy z bolesti. A básnického tvaru, který dokáže takovou pravdu sdělit bez banality, ale i bez přebytečných kudrlinek.

Autorský rukopis se během téhle poutě časem divoce proměňuje, vlní, několikrát láme, aby se později zase vrátil ke svým kořenům, očištěným od původního balastu artistnosti a až křečovité stylizace. A právě příležitost sledovat v jednom svazku, téměř v "přímém přenosu", překotný vývoj jednoho tvůrčího osudu, dělá z tohoto nakladatelského počinu četbu téměř povinnou, rozhodně pro všechny milovníky poesie. I kdyby jim básně samotné třebas vůbec nevoněly.

Kniha je, jak je u hostovských edic poesie dobrý zvykem, velmi pečlivě redakčně vypravena, včetně obšírné ediční poznámky. Rozmáchlý analytický doslov Jana Štolby pochopitelně vyzdvihuje především silná místa svazku a o těch slabších taktně mlčí nebo je přechází jemným přátelským šťouchancem do žeber. Když ale čteme citlivě mezi řádky, poskládají se nám jeho úvahy do velice přesného a věcného rozboru. A ač nemusíme souhlasit se všemi Štolbovými závěry, je více než zajímavé sledovat cestu, kterou se k nim ubírá.

"Pavel Petr je jedním z našich nejosobitějších, nejvytrvalejších, nejcitlivějších, nejvzácnějších básníků posledních dvou desetiletí," dočteme se na úplném konci. Což ani v nejmenším nezaručuje, že se vám jeho poesie bude líbit, naopak, je to příslib zápasu a boje, ve kterém se nikdy neví, jestli skončíte nahoře nebo dole a v jakém stavu vás dílo vyplivne. Ale pokud se nebojíte nějakého toho duševního šrámu, rozhodně má smysl se do té pranice pustit.

Pláže písčité střídají se s plážemi kamennými.
Střídání pláže  uklidňuje.
Jako by svět neměl mít žádné starosti.
Jako bys mohl být bezstarostný na světě.
Poslouchat amplion.