Starší články
Recenze
Máme vlastní názor, a nebojíme se ho říct. Vybíráme zajímavé knihy, které se objeví v českých knihkupectvích, a náš názor na ně vám denně přinášíme na těchto stránkách. Najdete tu dobré knihy, které vám můžeme vřele doporučit, stejně jako upozornění na knihy, které nás z nějakého důvodu příliš nenadchly. Ale protože kniha je z principu věcí osobní a její obliba záleží na vkusu každého z nás, berte naše texty skutečně jen jako doporučení. Je to náš názor. Vyslechneme si rádi i ten váš.
Ukázka: Doktor Proktor a prdící prášek
Spisovatel kriminálních románů o unaveném detektivovi, který se potýká s alkoholem jako autor knížek pro děti? Stejně jako jeho ústřední hrdina Harry Hole i jeho stvořitel Jo Nesbø má dvě tváře. Doktor Proktor a prdící prášek je kniha v dobrém smyslu praštěná, byť její název v citlivějších povahách vzbuzuje obavy. V bláznivé zápletce přijdou dětští hrdinové a vynálezce doktor Proktor na to, že tak nepotřebný a svého druhu infantilní vynález, jako je prdící prášek může sloužit ke svělým a lidstvo obohacujícím účelům. Ovšem ihned se vynoří padouši, kteří hodlají odvážné plány zhatit..Mnohé kritiky Nesbøho přirovnívají k Roaldu Dahlovi - zda je na tom něco pravdy se můžete přesvědčit i z naší následující ukázky. Nakladatelství Jota plánuje i další díly ze série Doktor Proktor a vana času a Doktor Proktor a konec světa, možná.
Napsáno 3. února 2012 v 21:23
Útěcha uhoněných rodičů
Byla jedna babička. Celý život se starala o děti i o milovaného muže, kterému chystala „teplé večeře a studené pivo“, chodila do práce, schůzovala a vykonávala všechny domácí práce. Na stará kolena se rozhodla, že bude líná. Přesněji řečeno že bude dělat jen to, co sama chce. A tak má v bytě binec, buchty nepeče a vnoučata na lusknutí prstů nehlídá. Vlastní sice jako správná babička škapulíř, ale nepřechovává v něm sušené byliny ani pamlsky, ale papírky s vypsanými životními přáními. A ta stojí za to. Některá jsou adrenalinová a skoro jako z nabídky zážitkových agentur – proletět se balonem, zdolat osmitisícovku, potopit se na oceánské dno. Další z rodu „novoročních předsevzetí“ – naučit se na počítači, lyžovat. Ale úplně nejlepší jsou přání dětská a zcela nízkonákladová: zahrát si na honěnou nebo skákat v dešti v kalužích. Zejména proto, že taková přání nic nestojí – jinak si to babička musí pojistit pohádkovým motivem se zachráněným „princem“ a bednou zlata. Knížka Aleny Kastnerové O líné babičce je – s nadsázkou řečeno – takové světlo na konci tunelu pro utahané rodiče v koloběhu rodinně-pracovních povinností.
Napsáno 2. února 2012 v 0:05
Poslední kázání bude v Alamu
Letošní leden je měsícem dokončování komiksových sérií. Nakladatelství BB/art se podařilo vydat jak šestý, poslední díl Scotta Pilgrima, tak devátou, rovněž závěrečnou knihu Preachera, který u českých čtenářů bodoval už od roku 2004. Tehdy se jeho vydání stalo událostí pro všechny pravověrné fanoušky komiksu.
Napsáno 1. února 2012 v 0:01
Elegické odměřování času
Když začínající autor Paul Harding, někdejší bubeník, který se na prahu třicítky zapsal do kurzů tvůrčího psaní, rozeslal svůj první rukopis všem velkým americkým nakladatelstvím, dočkal se pouze odmítavých odpovědí. Debut se po třech letech odhodlalo vydat malé nakladatelství a distribuován byl mimo velké knižní sítě jen v nezávislých knihkupectvích. A zde se tuctový příběh mění v pohádku: román oslovil literární fanoušky, a přestože unikl pozornosti mnohých renomovaných recenzentů, síla šeptandy způsobila, že zaujal členy jedné poroty. Hardingovi Tuláci tak v roce 2010 nečekaně vyhráli nejprestižnější americké literární ocenění: Pulitzerovu cenu za nejlepší beletrii předešlého roku.
Napsáno 31. ledna 2012 v 11:11
Odysea nezdolnosti lidského ducha
Miliony čtverečních kilometrů neosídlené sibiřské tajgy sloužily za všech novodobých ruských režimů od 17. století k izolaci nepohodlných osob. Na desetitisíce se vyhnanci počítali za cara, mnoha milióny většinou nevinných lidí naplnil gulagy stalinismus. Vyhnanství se stalo silným literárním tématem; ještě před Dostojevského Zápisky z podzemí zaznamenal svůj útěk z nucených prací v roce 1846 polský šlechtic Rufin Piotrowski (česky jako Útěk ze Sibiře, 1997). Ke kritice se přidali A. P. Čechov nebo anarchista Petr Kropotkin. Slawomir Rawicz, jehož Dlouhá cesta u nás znovu vychází po uvedení její filmové adaptace Útěk ze Sibiře podruhé, otřesné podmínky sovětského gulagu vylíčil už šest let před Solženicynem. (The Long Walk vyšla v Londýně roku 1956, Jeden den Ivana Denisoviče poprvé až 1962.) A jak se zdá, katorga, jak zní ruský termín pro trest internace a nucených prací, se historickým přežitkem ještě nějakou dobu nestane. Gulagy byly sice oficiálně zrušeny v roce 1960, ovšem loni v létě ruský prezident Medveděv podepsal návrh změny trestního zákoníku, která má trest nápravných nucených prácí obnovit.
Napsáno 30. ledna 2012 v 8:37
Zapomeňte na Borna, Macourkovi sluší i jiné ilustrace
Nic není nic silnější než nostalgie. Dobře si to uvědomili v nakladatelství Mladá fronta, když po čtyřiceti letech vydali znovu Pohádky Miloše Macourka s ilustracemi Václava Sivka. Macourkovy pohádky v tomto vydání z roku 1971 zdobily kdejakou dětskou knihovničku, s potěchou si v nich četla i autorka této recenze. Není divu, že za deset let kniha vyšla znovu, tentokrát s ilustracemi Adolfa Borna. Na toto vydání zase přísahá generace osmdesátých let - Macourek ostatně díky Machovi a Šebestové či Opici Žofce navíc bezmála splynul s Bornem jako autorská dvojice. Ovšem ve věku rodičovském jsou pořád spíše ročníky let sedmdesátých, navíc nakladatel správně odhadl, že knih s doprovodem Bornových fantaskních obrázků je na trhu dost. Sivkův grafický rukopis, který pracuje například i s technikou koláže, přináší zase úplně jinou, neotřelou kvalitu.
Napsáno 28. ledna 2012 v 14:48
Jak americký sen žije český podnikatel
Knih slibujících úspěšné podnikání nebo nabízejících rady do života vychází celá řada. Bohužel většina titulů začínajících číslovkou nebo slovem „Jak“ je neaktuální již ve chvíli, kdy se dostanou na pulty knihkupectví. To o recenzovaném titulu neplatí, neboť kniha s přímočarým názvem Podnikání v USA vychází již podruhé. První vydání z roku 2009 si autor zařídil sám přes službu pro malonákladové publikování, kde může svou knihu vydat úplně každý. V této formě se dokonce dostala do českých internetových knihkupectví. Nejprve vydal 550 kusů, později dalších tisíc. Nově John Vanhara nabídl knihu v elektronickém formátu pro čtečky Kindle nebo tablety iPad. Kupující se přitom může rozhodnout, zda za ní zaplatí jeden, dva nebo pět dolarů. V této formě autor prodal již 830 výtisků, jde tedy o jednu z nejprodávanějších českých elektronických knih.
Napsáno 26. ledna 2012 v 13:00
Rimbaud vyplul v opilém komiksovém korábu
Komiksy podle klasických děl světové literatury mají dlouhou tradici. I u nás jsme se mohli setkat s Kafkovou Proměnou (už dvakrát), Kyticí K. J. Erbena, již v 90. letech vycházely verneovky v komiksu. Přesto je vždy otázkou, jak a proč adaptovat. Zatímco Samsa si o převedení do komiksu přímo koleduje, u Kytice už lze o podobném nápadu zapochybovat. A převádět do komiksu poezii Arthura Rimbauda? Inu, to může napadnout jenom Francouze.
Napsáno 25. ledna 2012 v 8:55
Krátký, leč divuplný román o lásce jako vzdoru proti útlaku
Amerického prozaika dominikánského původu Junota Díaze řadí prestižní deník New York Times mezi dvacet nejlepších autorů současnosti, hned za svůj první román Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda získal Pullitzerovu cenu. Loni se s ním mohli naživo seznámit i tuzemští čtenáři, neboť byl jedním z hostů pražského Festivalu spisovatelů. Téma loňského ročníku znělo „Někdo to rád horké“ a mělo se mimo jiné dotýkat současné „krize intelektu“, ale i zásadních politických změn ve světě. Na „horké půdě“ se pohybuje Díaz normálně, kniha Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda řeší stále živé otázky imigrantství i neutěšenou situaci národnostních menšin.
Napsáno 24. ledna 2012 v 9:42
Kam se, vrahu, kam schováš?
Tomislav Bokšić je svědomitý člen chorvatské mafie působící v New Yorku. Je spokojený se svým bytem, latino milenkou Munitou i zaměstnáním nájemného vraha. Tomu dává opravdu vše, dokonce přestal sjíždět i kokain, protože ten nepřeje pevné ruce. Tomislav je prostě profík – oběť vždy na prvním místě. Doloženo na 66 případech. Tomislav je prostě hvězda. Už si připravuje i řeč na vrahounské Oscary. Tomislav je Toxic.
Napsáno 23. ledna 2012 v 0:01
| Starší články |